Láskou ji nespoutáš - Atticus

Vydáno - Ikar

Počet stran - 235

Láskou ji nespoutáš ( v originále Love Her Wild) je sbírkou veršů mladého autora, který si získal srdce půl milionu fanoušků na sociální síti Instagram. Časopis Teen Vogue ho označil za nejzajímavějšího básníka, kterému je třeba věnovat pozornost a magazín Galore za autora, jehož slova si lidé nejčastěji tetují na kůži. Své čtenáře okouzlil upřímností a autenticitou s jakou vystihuje ty nejdrobnější okamžiky. Jeho krátké a úsporné verše inspiruje láska, ženská duše, divoká příroda a svoboda, ve všech jejích podobách…

Kniha Láskou ji nespoutáš se ke mně dostala úplnou náhodou a to, když jsem ji vyhrála na Instagramu u Yoli, dokonce mám podepsaný výtisk. Láskou ji nespoutáš bylo stylově hodně přirovnáváno k Mléko a med, které jsem četla nedávno a moc se mi líbilo, viz. recenze na blogu.

Tajemý mladík Atticus (pseudonym), který dost často nosí masku, začal svoje básně prezentovat nejprve na Instagramu. Tam tvorba sklidila tak ohromný úspěch, že se rozhodl básně vydat knižně. Láskou ji nespoutáš je autorova prvotina, nedávno autor vydal již knihu druhou The dark between stars, ale ta zatím nebyla přeložena do češtiny.

Jak se často stává, básně pro mě zřejmě měly mnohem větší kouzlo jako projekt na Instagramu než v knižní podobě. Kniha je rozdělena do tří částí: Láska, Ona a Divokost. V první části jsou básně o začátku vztahu, zamilovanosti, stavění vzdušných zámků a o rozchodu. Autorovi sem zabloudily i dvě básně o rodičovství, které sem z mého pohledu, tak úplně nepatřily. Druhá část, Ona, byla o popisech žen, vyznání lásky a překonání překážek. V poslední části s názvem Divokost se autor zabývá zamyšlením nad smrtí, ale stejně tak i láskou a smyslem života.

No, asi nejlepší mi přišla první část a pak kniha postupně slábla. V první části byly dvě básně o rodičovství, které na mě působily, jakoby tam byly spíš omylem. Druhá část mi chvilami připomínala takové vyznání spolužáků ze školy, potěší Vás to ale není to nic převratného. V třetí části jsem už mnohdy měla pocit, že mnohdy jde spíše než o poezii, o generátor náhodných slov. Některé básně byly absolutně bez nějakého smyslu.

Celá kniha je doprovázena nejrůznějšími fotografiemi, které ale z mého pohledu také nebyly nic převratného a příliš mě nezaujaly.

Abych nebyla jen kritická, v celé knize byly asi 4 básně, které mě opravdu nadchly. Ale pro mě to bylo prostě málo. Buď je to již pro mladší čteáře a nebo jsem prostě v této knize nenalezla tu hloubku, kterou jsem nalézt měla. Za mě je tohle opravdu průměrná knížka a z mého pohledu je Mléko a med mnohem lepší. Druhou knihu od Atticuse si chci určitě taky přečíst, abych zjistila, zda-li se jeho tvorba posunula. Druhou knihu si chci přečíst určitě v angličtině, protože mám strach, jestli překlad také trošku neubral. No, nechám se překvapit.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Knižní bloger roku 2018 pořádaný ČBDB a rozhovor s Morou

Letos od 1.listopadu se již třetím rokem konala soutěž o Knižnho blogera roku 2018. Soutěž pořádala Československá bibliografická databáze (ČBDB).

Soutěž měla tři části, v první části jste mohli nominovat svého favorita v následujících kategoriích: Knižní bloger roku, Knižní skokan roku, Knižní objektiv roku a Knižní vloger roku. Ve druhé části jste už v každé kategorii volili mezi 4 nejčastěji nominovanými a třetí částí soutěže bylo samotné vyhlášení. Pro vítěze v každé kategorii byly připraveny knižní ceny a stejně tak mohl i jeden hlasující vyhrát knižní odměnu.

Pro mě byl obrovský šok, když se můj blog objevil už mezi 4 nejčastěji nominovanými v kategorii Knižní skokan roku. A když jsem se dozvěděla, že Knihomolský deník tuto kategorii vyhrál, byla jsem upřímně dojatá. Tímto bych chtěla všem hlasujícím nesmírně poděkovat, opravdu to pro mě moc znamená a je to pro mě obrovský motor tvořit dál.

Výsledky všech kategorií naleznete zde:

Ale abychom se dostali k jádru věci, dnes Vám přináším rozhovor s moc sympatickou slečnou Morou, která obsadila kásné druhé místo jako Knižní skokan roku a která má krásný blog

https://vzaplaveknih.blogspot.com/?m=1

Stejně tak Mora svou tvorbu představuje na Instagramu, kde ji najdete na tomto profilu

https://www.instagram.com/v.zaplave.knih/

Moře jsem položila pár otázek a její odpovědi si můžete přečst právě teď!

1. Pár vět, kterými by ses čtenářům představila

Zvláštní člověk, divný knihomol. Holka, která miluje originalitu všeho druhu. Ta, co se nebojí názorovat podle svého a bláznivě se prezentovat. Můj hlavní popis hlásá jediné: "Jsem zkrátka recenzentka, které švihlost říká pane."

2. Jak dlouho se blogování věnuješ?

Na konci prosince to bude už deset měsíců. *nevěřícně kroutí hlavou*

3. Jaké knihy nejraději čteš?

Nedá se říct, že bych mě jeden nejvíce oblíbený žánr, protože se zvládnu ponořit do všeho, co mě alespoň trošku zaujme svým námětem. Může to být napínavá detektivka, fantasy se skvělým vykresleným světem, sci-fi, která nás zavede do daleké budoucnosti...vážně cokoliv.

4. Máš nějaké čtecí zvyky? Pokud ano, jaké?

Mora jako knihomol, žrout všeho, co najde, neuvěřitelný kávový závislák. Jinak asi nic zvláštního, hoďte po mně dobrou knihu, přineste tác s jídlem a kávou a budete ode mě mít na hodně dlouhou dobu pokoj.

5. Co pro Tebe umístění v soutěži knižních blogerů znamená?

Znamená to pro mě hrozně moc. Už jen ten pocit umístění je skvělý. Navíc je to úžasná příležitost, jak se můžu více zviditelnit. Také jsem díky tomu zjistila, kolik mám za sebou věrných čtenářů, kteří můj blog a tvorbu podporují. A rozhodně je to i motivace na tom ještě více pracovat. (Navíc...koho by nenadchlo, že se umístil někde, kde je i Knihomolský deník )

6. Kam bys chtěla do budoucna Tvoji tvorbu posunout?

Ráda bych zůstala u recenzí, jaké píšu teď. To vím jistě. Zatím ale nevím, kam přesně bych chtěla svou tvorbu posunout. Mám v hlavě jeden projekt, který se týká výhradně komunity knižních blogerů, takže jsem zvědavá, jestli se mi konečně povede k tomu odhodlat. V budoucnu ale rozhodně plánuji více reportů z knižních akcí, protože se mi zdá, že to lidi opravdu baví číst.

Moře moc děkuji za její čas a přeji jí spoustu čtenářů blogu, followerů na Instagramu a ať se jí v knižní sféře dál daří!

Odd a mraziví obři - Neil Gaiman

Vydáno - Albatros

Počet stran - 125

Odd má v životě pěknou smůlu. Při nájezdu Vikingů přišel o otce, s novým otčímem to nemá vůbec jednoduché a zdá se, že krutá zima snad nikdy neskončí. Odd se proto rozhodne z norské vesnice odejít a vydá se do lesa. Když na cestě potká medvěda, lišku a orlici, konečně se na něj usměje štěstí. Noví kamarádi totiž nejsou jen obyčejná zvířata, ale uvěznění severští bohové. Dokáže dvanáctiletý chlapec získat Thorovo kladivo, přeprat obry a konečně osvobodit bohy?

Moje třetí knižní setkání s Neilem Gaimanem. Poprvé jsem od něj četla Koralinu a ta mě příliš nenadchla, poté Severskou mytologii, která byla sice lepší ale ani ta mě příliš neuchvátila. A teď kniha Odd a mraziví obři. A to bylo vcelku milé překvapení.

První, co mě na knize zaujalo a proč jsem si ji vlastně pořídila, byl vzhled. Ten je prostě nádherý. Celá kniha je laděna do černé, bílé a stříbrné barvy a skvěle to ladí. Kniha je hodně ilustrovaná a ilustrace jsou prostě nádherné. Autorem ilustrací je Chris Riddell.

Odd je mladý Viking a celý příběh provází vikngská tématika a severská mytologie. Odd se vydává na svoje dobrodružství a potkává lišku, orla a medvěda. Zvířata nejsou obyčejná, jsou to bohové Loki, Ódin a Thor. Ti se mu svěří, že Asgardu nyní vládne mrazivý obr a Thorovi bylo ukradeno kladivo. Odd se rozhodne Asgard navrátit bohům a Thorovi vrátit zpět jeho kladivo, cesta to ale nebude snadná.

Příběh není nijak složitý ani obsáhlý. I přes to je ale milý a dozvíme se vše podstatné. Hlavní hrdina Odd mě příliš nenadchl ale o to více se mi líbili severští bohové. Určitě ale čtenářům této knihy doporučuji, aby se trošku orientovali v severské mytologii.

Na druhou stranu musím říct, že mě spíše uchvátily ilustrace než příběh samotný, který je takový průměrný. I tak ale kniha určitě stojí za přečtení a já sama se určitě do pohádkového světa severské mytologie ráda vrátím.

HODNOCENÍ - 4*z 5.

Jak Grinch ukradl Vánoce! - Dr. Seuss

Vydáno - Dobrovský

Počet stran - 64

Nadčasová vánoční klasika Dr. Seusse! Tento oblíbený příběh plný radosti, lásky a pochopení si můžete přečíst kdykoliv a kdekoliv.

Grinch je ta nejhorší potvora, jakou jste kdy viděli. Má srdce tvrdé jako kámen, nesnáší Vánoce a celý advent. Když ale vymyslí ohavný plán ukrást Vánoce, čeká ho velké překvapení!

Jelikož Vánoce jsou už opravdu za dveřmi, je čas se na ně naladit i knižně. A Grinch je pro mě ideální vánoční pohádka. Kdo by neznal zatrpklé zelené chlupaté ale i přesto roztomilé stvoření. A samozřejmě také Kdovíky z Kdovíkova.

Pokud znáte filmovou verzi, tahle knižní je podobná, jen o něco více zkrácená. Příběh je svižný, veselý a psaný ve verších. Celý příběh se točí okolo Grinche, který chce všem zkazit Vánoce a je ochotný pro to udělat cokoliv. Ačkoliv se snaží sebevíc, úspěch ne a ne být na dosah. Celou knihu doprovází krásné ilustrace, které skvěle dokreslují prostředí.

S čím jsem v knize trošku měla problém, byl překlad. Ten má bohužel svá slabá místa a čtenář je během čtení příběhu určitě odhalí. V angličtině je tato niha určitě ještě o něco lepší ale i v češtině se dá číst, jen si myslím, že překladatel si mohl s textem mnohdy trochu více pohrát. A za tuhle jedinou věc strhávám hvězdičku z hodnocení.

Grinche určitě doporučuji všem čtenářům bez ohledu na věk, kteří si chtějí přečíst krátký vánoční příběh, který je potěší a zahřeje na duši. Kniha je opravdu krátká, takže Vám nezabere ani celé odpoledne ale určitě o to více si ji užijete.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Strach - Jozef Karika

Vydáno - Ikar

Počet stran - 328

Vyhořelý třicátník se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, která ukrývá mrazivé tajemství - ve výjimečně chladných zimách se tam ztrácejí děti. Společně s bývalou láskou a kamarády musí čelit nejen zlomyslné síle, ale i stínům vlastní minulosti. Všechny pády a zklamání, které do té doby zažil, jsou ničím proti peklu číhajícímu na místech, kde vyrůstal. Autor bestsellerů Jozef Karika v děsivém příběhu s nadpřirozenými prvky přináší i citlivé vyprávění o tom, jak naše životy ovlivňuje dětství a všechno, co jsme jako děti zažili.

Jozef Karika je přirovnávný ke slovenskému Stephenu Kingovi, je tomu opravdu tak? Jak tohle moje první knižní setkání s tímto velice úspěšným autorem dopadlo?

Obecně mán ráda horory, kde jsou děti. Protože takový typ hororů mě nejvíc děsí a to přesně byl Strach. Podivná zmizení děti, která se opakují vždy, když nastanou kruté mrazy. Navíc tajemné protředí Slovenska. Dávné trauma z dětství se znovu stává skutečností a hlavním hrdinům jde o život nejen jich samých ale i jejich dětem.

Musím říct, že Strach se mi hodně líbil a slovenský autor ukázal, že umí psát. Celá kniha je ponurá, mrazivá a právě tohle Vás bude nutit číst stále dál. Strach líčí i drastičtější scény, ale hlavní roli hraje představivost čtenáře. Karika mnohdy pouze naznačí a je už na čtenáři do jaké míry se bude bát. Na začátku si můžete říkat, že se jedná o nějakou kopii příběhu To ale není to tak úplně pravda i když jistou podobnost příběhů můžeme najít. Začátek a konec knihy mi přišly nejvíce děsivé a nejlépe propracované.

Co mi na knize trošičku vadilo byla propagace značky iPhone, to bylo snad na každé třetí stránce a přišlo mi to mnohdy zbytečné. Další můj problém byl hlavní hrdina, jeho chování bylo mnohdy nepochopitelné. Chvilkami se bál jít podívat do vedlejšího pokoje a o chvilku později neohroženě vyrazil vstříc nebezpečí. A jeho vztah s otcem byl taky dost na pováženou. A nemohu ani popřít to, že chvilkami byla kniha dost předvídatená.

Ve finále ale Strach hodnotím kladně. Je to jednoduchý, čtivý a i přes některé nedstatky mrazivý příběh. Já jsem knihu četla v zimě v období mrazů a pořádné várky sněhu a zrovna možná to ještě přidalo na atmosféře. Určitě plánuji přečíst i další knihy od autora, protože mě velice zajimá, jestli se v další knize vyvaroval chyb, které byly ve Strachu.

HODNOCENÍ - 4 * z 5.

Mléko a med - Rupi Kaur

Vydáno - Omega

Počet stran - 208

Sbírka básní a krátké prózy o přežití. O lásce a ztrátě, násilí a zneužívání, o ženskosti. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí. Čtenáři nabízí cestu od nejhorších životních momentů ke smíření a hledání radosti. Ta je totiž všudypřítomná, jedinou podmínkou je chtít ji vidět.

Moderní poezie v současnosti sklízí mezi čtenáři velký úspěch. Nejinak tomu je i v případě knihy Mléko a med od Rupi Kaur. Ačkoliv kniha má okolo 200 stran a není v ní mnoho textu, o to více je kniha procítěná a doprovází ji jednoduché ale zajímavé a hezké ilustrace.

Kniha je rozdělena na čtyři části. První dvě částí se zabývají otázkou ženství, mateřství, rodiny, lásky a vztahů. Ve třetí části sledujeme rozpad vztahu a pocity s tím spojené. Zoufalství, beznaděj, smutek. Poslední část knihy popisuje jakési smíření s rozpadem vztahu, odpuštění protějšku a přijmutí reality takové, jaká je.

Na Mléko a med jsem četla a slyšela různé názory a proto jsem měla celkem obavy, jaké z ní budu mít pocity. A páni, byla jsem nadšená. Kniha je procítěná, plná pocitů, básně jsou velmi intezivní. Vlastně můj požitek z knihy znásobil i fakt, že některé věci, které popisuje autorka v současnosti zažívám i já. Musím říct, že některé myšlenky mě opravdu chytly za srdce a zanechaly ve mě stopu. Asi pokud jste čerstvě zamilovaní, tak ve Vás kniha asi takovou stopu nezanechá.

Mléko a med hodnotím velice kladně, já jsem z knihy nadšená. Dlouho mě kniha takhle nedostala. Ráda bych si ji přečetla i v angličtině, abych si ji vychutnala ještě více. Mléko a med doporučuji všem, co mají rádi moderní poezii a nebo i těm, kteří se chtějí s moderní poezií seznámit.

HODNOCENÍ - 5 * z 5.

Doktor Proktor a prdicí prášek - Jo Nesbø

Vydáno - Jota

Počet stran - 200

Když se klučina jménem Bulík přestěhuje do uličky Dělová, rychle se dává do party s Lízou, šikovným děvčetem ze sousedství, a dobromyslným, byť značně podivínským vynálezcem doktorem Proktorem. Doposud zneuznaný vědátor vynalezl prdicí prášek a zprvu nepříliš použitelná věc se ukazuje jako ten nejbáječnější vynález na světě. Bulík a Líza vymyslí s důvtipem sobě vlastním úžasný plán - prášek nemusí jen obveselovat děti a dospělé, kdyby totiž doktor Proktor zapracoval na mnohem silnější verzi, mohli by supersilný prášek prodat NASA, Národnímu úřadu pro letectví a kosmonautiku, který by ho dokázal využít k počinům důležitým pro celé lidstvo. Jenomže trojlístku hrdinů se nečekaně staví do cesty nemilosrdní padouchové - pan Trán a jeho synové Truls a Trym. Jejich zlovolným přičiněním se Bulík, Líza i doktor Proktor ocitají ve víru celé řady nebezpečných situací, kdy jim jde doslova o krk. Kdoví, jestli by nakonec bylo učiněno spravedlnosti za dost nebýt doktorovy, Bulíkovy a Líziny statečnosti, vynalézavost a kamarádské soudržnosti...

Moje první setkání se severským autorem Jo Nesbø. Měla jsem náladu na nějakou dětskou knihu u které bych se odreagovala, zasmála se a zároveň jsem chtěla zkusit něco nového a musím uznat, že Doktor Proktor a prdicí prášek byl správnou volbou.

Tenhle příběh o přátelství, odvaze a také o skoro šíleném vědci je prostě skvělý. Postavy v příběhu jsou pěkně vykreslené a zároveň tam není nic navíc. Příběh je stručný ale není nijak osekaný. Prostě plyne bez nějakých větších hluchých míst. Já si okamžitě zamilovala Bulíka, kluka, který se nebojí a na všechno má odpověď. A pak taky krysu, ta byla taky skvělá.

Ano, děj není nějak komplikovný a vlastně tak asi tušíte, co se v knize stane. Ale je to kniha pro děti, takže s tím dospělý čtenář tak nějak počítá. Knihu bych ale doporučila spíš větším dětským čtenářům tak kolem 10 let nejdříve. Na menšího čtenáře by mohla být kniha trošku delší.

Kniha moje očekávání splnila, odreagovala jsem se, pobavila. A byla jsem mile překvapena, že autor severských detektivek dokáže napsat takovou šíleně ztřeštěnou knihu pro děti. Knihu určitě doporučuji dětským i dospělým čtenářům. A další díly Doktora Proktora mě určitě neminou a chci si je určitě přečíst.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Fobie - Wulf Dorn

Vydáno - Knižní klub

Počet stran - 320

Prosinec v londýnské čtvrti Forest Hill. Sarah Bridgewaterová procitne uprostřed noci. Manžel se nečekaně vrátil ze služební cesty. Jenže když vejde do kuchyně, nečeká tam na ni Stephen. Neznámý muž však má na sobě Stephenův oblek, přinesl jeho kufr a přijel jeho autem. Navíc neochvějně tvrdí, že je její manžel, a zdá se, že o Sarah ví úplně všechno.

Začíná zákeřná psychologická hra, jež využívá hluboce zakořeněnou smrtelnou fobii.

Wulf Dorn je známým a vychvalovaným autorem thrillerů. Fobie byla první kniha, kterou jsem od autra četla. Už jen ten námět mi přišel hodně zajímavý a strašidelný.

Musím říct, že kniha mě pohltila hned od první stránky. Tak napínavý začátek jsem u knihy dlouho nečetla. A je logické, že když je napínavý začátek, bude vás to nutit číst stále dál.

Když do domu Sarah přišel muž, který měl věci jejího muže, choval se jako její muž ale byla to někd jiný, bylo to opravdu hodně děsivé a po dlouhé době jsem měla u knihy takový mrazivý, nepříjemný pocit. Takhle našlapaný začátek, wow, jen jsem měla strach aby si kniha svoje tempo udržela. A tady jsem trošku narazla, u Fobie mi paradoxně přišel opradu nejlepší začátek a čím kniha postupovala, tím to napětí tak trošku upadalo.

Překvapilo mě, že kniha v sobě měl u pár hlubších myšlenek, co se strachu týče. Také se dotýká témat jako jsou psychické poruchy a nevěra. Na to, jak Sarah byla na začátku knihy líčena jako poměrně slabá osoba s psychickou poruchou, tak v průběhu příběhu vše řeší jako naproto zdravý a nebojácný člověk, až to mnohdy člověku přišlo trošku moc.

Já zpravidla zápletku thrillerů neobjevím, v tomhle jsem takový vděčný čtenář, který většinou bývá překvapen a nebo spíš překvapit ho není těžké. Ale u Fobie jsem tu zápletku tak nějak odhalila. I tak mě ale příběh bavil a čtení jsem si užila.

Fobie má skvělý námět, ale potupem knihy autor trošku ztrácí tempo a má tendenci propadat trošku knižním klišé. Příběh není nijak složitý, není v něm příliš postav a možná díky své jednoduchosti je tak čtivý. Příběh sám o sobě je znepokojující a když si představíte, že by se něco takového stalo vám, je to opravdu mrazivé.

Fobie pro mě byla příjemné překvapení a určitě si přečtu ještě další knížky od autora.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Meursault, přešetření - Kámel Daúd

Nakladatelství - Odeon

Počet stran - 144

Více než sedmdesát let po slavném Camusově Cizinci slaví v řadě zemí úspěch Kámil Daúd s románem Meursault, přešetření. Převrací v něm příběh Cizince, který v koloniálním Alžírsku coby běloch jménem Meursault zabije bez zjevného důvodu Araba. V Daúdově díle je to právě naopak: Arab zabíjí bělocha. Díky literárním kvalitám a aktuálnímu tématu se román dostal mezi čtyři finalisty Goncourtovy ceny. Kontroverzní dílo vyvolalo i negativní odezvu - v rodném Alžírsku byla na autora vyhlášena fatva.

Odeonky jsou takovou mou závislostí. Jednak miluju jejich design a za další mě baví rozmanitost příběhů. Tahle kniha byla krátká a tak jsem si říkala, že proč ji nezkusit a nezpříjemnit si pochmurné podzimní odpoledne.

Meursault, přešetření zpracovává neobvyklé a kontroverzní téma, se kterým jsem se v knize asi ještě nesetkala. Bavilo mě prostředí Alžírska a i popis života v téhle zemi. Dále autor v příběhu přímo promlouvá ke čtenáři, což je takové oživení příběhu. Styl autora je celkem popisný, lyrický a mnohdy má filozofický přesah. V průběhu příběhu se autor dotýká mnohých témat, nad kterými prostě budete přemýšlet ať chcete nebo ne.

Zároveň jsem ale měla s příběhem problém. Byl takový nekonkrétní a prostě mi tam něco chybělo. Ačkoliv to byla krátká kniha, četla jsem ji několik dní a vlastně se u ní tak trošku trápila. Protože i když jsem se snažila sebevíc, prostě jsem se u knihy nudila. Bohužel tohle je pro mě zatím první Odeonka, která byla spíše zklamání.

HODNOCENÍ - 2* z 5.

Faja - Petra Stehlíková

Nakladatelství - Host

Počet stran - 440

Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměr zapomnělo.

Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.

Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná?

Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.

Už z prvního dílu této série jsem byla nadšená. Možná právě proto jsem měla strach z druhého dílu, aby se nedostavilo zklamání. A pání, musím říct, že tohle byla opět jízda!

Faja, pokračování Naslouchače, začíná přesně tam, kde první díl skončil. Setkáváme se stejnými postavami, známými místy. Tentokrát dostává větší protor samotná pětadvacítka, kde se postupně začínáme seznamovat s jednotlivými členy. A musím přiznat, že já si prostě zamilovala Vargase!

Ilan je v tomto díle zase o něco starší, drzejší a získává nové zkušenosti a schopnosti. Problém, který jsem v tomto díle měla byl ten, že mi Ilan občas přišla až moc otravná a drzá. A upřímně, v jejím společenském postavení ji prostě nemohlo všechno procházet, jak to bylo v knize popsáno.

Další věc, která mi na knize trošku vadila, byl pomalý rozjezd oproti prvnímu dílu. U Naslouchače jsem byla pohlcena od první strany, tady mi trvalo cca 50 stran se pořádně začíst. Ale pak jsem se začetla a nemohla se odtrhnout, stejně jako u prvního dílu.

Stehlíková si i v druhém díle udržuje svižný děj, poutavý příběh a zajímavý, zcela promyšlený svět. I když druhý díl měl v ději asi dvě slabší místa na můj vkus, ale vzhledem k rozsahu knihy to není nic, co by vás od čtení odrazovalo. Líbí se mi, že postupně se o světě dozvídáme víc, odhalujeme tajemství jak postav, tak společnosti.

Stále nemohu uvěřit, že se jedná o fantasy z pera české autorky, protože tenhle příběh je opravdu světového formátu. Ta kniha se čte sama a je opravdu dobrá. Moje nejoblíbenější postavy jsou Vargas (toho snad milují všechny ženy) a kapitán, protože to postava o které stále nevím, co si tak úplně myslet. Postavu kapitána autorka skvěle postupně vykresluje a odhaluje.

Já nemám co dodat, i druhý díl, Faja, byl prostě neskutečnou jízdou. A čím déle příběh čtete, tím je lepší. Cca druhou polovinu knihy jsem opravdu hltala a nemohla se odtrhnout. O těch posledních pár stranách raději nemluvím. A ten konec? Bože, nutně potřebuju další díl!

Dle předběžných informací autorky se snad můžeme na třetí díl těšit v roce 2019. A já jsem jeden z fanoušků, který se ho už opravdu nemůže dočkat!

HODNOCENÍ - 5 * z 5.