Ústav - Stephen King

Vydáno - Beta

Počet stran - 448 

Uprostřed noci, v domě na klidné ulici na předměstí Minneapolis vetřelci zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého auta. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě toho, že nemá žádná okna… Tak dramaticky Stephen King rozehrává psychologicky podobně děsivý příběh jako ve Žhářce, protkaný úžasnou dětskou imaginací kultovního To, příběh o výjimečně nadaném chlapci, který se pokusí zvítězit nad zlem.

I když je rok 2020 jedním z těch těžších a méně veselých, knižní trh čtenářům i přes to umožňuje myšlenkami utíkat do nejrůznějších příběhů. Jako například nakladatelství Beta, které letos vydává opravdu velké množství Kingovek. Přiznávám, že Ústav jsem doposud vůbec neznala, ale když jsem si přečetla anotaci, vypadalo na skvělý příběh a můj odhad se potvrdil.

Hlavním hrdinou Ústavu je Luke, kterému je 12 let a vypadá jako obyčejný kluk. Jenže tento obyčejný kluk je vysoce inteligentní a má zvláštní schopnosti. Právě jeho zvláštní schopnosti se mu stanou osudnými, protože je unesen organizací, která tyto nadané děti podrobuje různým experimentům. Luke se ocitá v prekérní situaci, zavraždili mu rodiče, je unesen a co dál? Zvládne to? Má bojovat a nebo se vzdát? Ačkoliv se na první pohled může zdát, že je ve svém pokoji, není to tak. Na tomto pokoji je něco zvláštního.

Ústav nebyl typický horor, ačkoliv se objevovaly hororové prvky, je tento příběh založen spíše na psychologii. King zde výborně líčí postavy, pohrává si s nimi, nevyhýbá se ani scénám s násilím, jak to u autora známe. Zároveň je celý příběh plný odhodlání, přátelství, což víme, že King umí zpracovat z románu To. Celý příběh je hodně svižný, svým způsobem i uvěřitelný. Luke sám o sobě pro mě nebyl tak výjimečná postava, ale v kombinaci s Kalishou, Averym a Nickem mě tahle partička jednoduše bavila a stále mě to hnalo číst dál a dozvědět se, kam se bude příběh ubírat. Příběh byl děsivý, ale trošku jiným způsobem.

Jediné, co bych knize vytkla byl ten začátek, který byl na mě trošku zmatený. A zároveň některé pasáže mohly být trošku kratší. Ale zase nebylo to tak, že bych se při čtení nějak výrazně nudila, to rozhodně ne. No a část s plotem? Ta mě tolik neoslnila.

Pro mě byl Ústav zase trošku jiným příběhem autora. Je znát, že je kniha novější a autorova tvorba je krapet jiná, než byla dřív. Rozhodně si netroufám soudit, jestli horší nebo lepší, protože mě baví, když se střídají styly psaní a knihy jsou rozmanité a nejsou podle nějaké šablony. Takže Ústav je rozhodně skvělým kouskem, do Vaší knihovny.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Beta a Ústav můžete pořídit ZDE.

HODNOCENÍ - 4 * z 5 *.

Na plný plyn - Joe Hill

Vydáno - Beta

Počet stran - 416

V této mistrovské sbírce třinácti krátkých napínavých povídek Joe Hill rozebírá tematiku nikdy nekončících bojů, které musí lidé svádět. Součástí knihy je i povídka „Ve vysoké trávě“, jedna ze dvou povídek, napsaných společně se Stephenem Kingem, která se stala základem pro děsivý celovečerní film natočený pro Netflix.

Joe Hill, syn Stephena Kinga, který píše pod pseudonymem. U nás autorovi vyšly knihy jako je například Vánoční říše (kterou mimochodem velice doporučuji), Rohy, Divné počasí či Ohnivý muž. Joe píše pod pseudonymem záměrně, jelikož se snaží prosadit sám a nikoliv díky svému otci. Ačkoliv byl jeho pseudonym dávno odhalen, čtenáři jsou si moc dobře vědomi jeho spisovatelských kvalit a nejeden kritik tvrdí, že svému otci Stephenu Kingu šlape tvorbou na paty.

Už předloha knihy Na plný plyn byla velice vydařená. Autor popisuje své dětství, vztah s otcem a také čtenáři odhaluje cestu, jak se dostal k psaní a že začátky nebyly zrovna jednoduché. Následně začíná plejáda 13 povídek přičemž 2 napsal se Stephenem Kingem. Právě jednou z nich je povídka Jízda, která čtenáři tohle povídkové dobrodružství otevírá a pokud máte rádi motorky a gangy, bude Vás rozhodně bavit. Mě hodně nadchla povídka Temný kolotoč, partička kamarádů zažije svou životní jízdu, která rozhodně nezůstane bez následků. Povídka Stanice Wolverton byla pro změnu trošku krvavější, ale také rozhodně stála za to. Pro fanoušky Narnie, kteří ji chtějí zažít v trošku jiném kabátě je zaručeně povídka Faun. Povídka Pozdní návraty je knihomolská a kromě knih čtenář dostane možnost cestovat časem. Ďábel na schodech pro mě byla asi nejlepší povídka, jednak se mi líbil způsob, jakým byla na napsána a i příběh samotný byl hodně čtivý a zajímavý. Stejně tak mě doslova pohltil příběh Tweetování z cirkusu mrtvých a věřte, že po přečtení budete na cirkusy a Twitter koukat trošku jinak. A ano, nebudou chybět ani zombíci.

Joe Hill píše velmi čtivým způsobem, Kingovské geny však nezapře a mnohdy je patrné, že tvorbou otce je ovlivněn, no, kdo by taky nebyl. Přijde mi ale na rozdíl od svého otce trošku stručnější, což mi vyhovuje. Bohužel však ve sbírce bylo pár povídek, které mě tolik neoslovily, i tak je rozhodně považuji za lepší průměr. Povídky jsou dost různorodé, takže se jich dá číst víc za sebou aniž by Vám splývaly, což považuji za velkou výhodu. Na plný plyn je hodně povedený soubor povídek a jsem ráda, že jsem tvorbu Joe Hilla mohla zase o něco lépe poznat.

Moc děkuji nakladatelství Beta za knihu na recenzi a Na plný plyn můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 4 * z 5 *.

Hrdinové - Stephen Fry

Vydáno - Beta

Počet stran - 400

Jen málo smrtelníků se pustilo do odvážných a srdceryvných dobrodružství tak stylově a triumfálně jako řečtí hrdinové. Stephen Fry vypráví jejich dramatické, zábavné i tragické a především nadčasové příběhy. Vstupte s Iásónem na palubu lodi Argo a vydejte se za Zlatým rounem, sledujte, jak moudře Oidipus vyřeší hádanku Sfingy, žasněte nad tím, jak si Héráklés poradí s těžkými úkoly, obdivujte neporazitelnou Atalantu, vychovanou medvědy, staňte se svědkem nesmrtelných příběhů, které se staly inspirací všech následujících věků.

Řecká mytologie a příběhy o řeckých hrdinech mě vždycky bavily, doteď si pamatuji, jak jsem jako malá sledovala Souboj Titánů. I později na základní škole jsem si hledala různé knížky s touto tématikou, ale teď jsem dlouho nic takového nečetla. Když jsem se o knize dozvěděla, hodně mě zaujala svou anotací. A když mi kniha přišla, úplně jsem se rozplývala nad jejím zpracováním. Musím říct, že ta obálka je opravdu nádherná a povedená. A ta předsádka? U ní je vidět, že si někdo dal velice záležet. V zahraničí kniha vyšla v paperbacku, u nás se však dočkala zpracování v hardbacku, což je u knihy, která má 400 stran rozhodně dobře.

V knize se setkáte s velkými jmény, jako například Hérákles, Perseus, Orfeus, Oidipus nebo Théseus a spousta dalších. Některé příběhy Vám budou zcela určitě známé, některé mě však překvapily a neznala jsem je. Spousta knih o mytologii je komplikovaných a na čtenáře můžou působit zbytečně složitě a od čtení je odradit. To však neplatí v případě Hrdinů. Hrdinové jsou zpracování skvělým způsobem, který není komplikovaný, pro čtenáře je velmi příjemný a srozumitelný a tudíž nebude mít potřebu si knihu nějak extra dávkovat. Ačkoliv je to celkem bichlička, čtení mi hodně rychle ubíhalo. Pokud si nebudete s nějakými jmény či pojmy jistí, na konci knihy je slovníček, kde si vše můžete dohledat, což je praktické a vidím to jako velké plus knihy.

Z knihy je patrné, že autor moc dobře ví, o čem píše a je mu tohle téma blízké. Hrdinové na mě chvilkami působili stylem, že autor sedí v křesle a vše mi vypráví, zároveň do příběhu vnáší i trošku svého humoru, který není nijak nucený, strojený ani trapný. Některé věci dovysvětluje prostřednictvím poznámek pod čarou, které obvykle v knihách moc nemusím, ale tady mě vůbec nerušily.

Hrdinové pro mě byli obrovské překvapení a nemám, co bych knize vytkla. Knihu hodnotím skvěle jak vzhledově, tak obsahem. Nebála bych se říct, že Hrdinové jsou i skvělým tipem na knižní dárek pro někoho, kdo má řeckou mytologii rád. Autorovi u nás již vyšla kniha Mýty, která obsahuje příběhy o řeckých bozích a bohyních, knihu jsem zatím nečetla, ale rozhodně mám v plánu se do ní pustit. Knihy na sebe nijak nenavazují, takže je jen a pouze na čtenáři, kterou knihou se rozhodne začít.

Za knihu Hrdinové moc děkuji nakladatelství Beta a knihu zakoupíte ZDE.

HODNOCENÍ - 5 * z 5 *.

Závan klíčovou dírkou - Stephen King

Vydáno - Beta

Počet stran - 248

Čtenáři cyklu Temná věž se zde znovu setkají s Rolandem z Gileadu a jeho ka-tet: Eddiem, Susannah, Jakem a Ochem. Při jejich putování po stezce Paprsku je zastihne prudká bouře, která je donutí nějakou dobu setrvat v úkrytu. Venku skučí vichr a praskají stromy, a Roland zatím vypráví ne jeden podivný příběh, ale dva, a vrhá jimi fascinující světlo na svou těžkou minulost.

Série Temná věž pro mne byla mnohdy nelehký čtenářský oříšek, ale i přes všechny útrapy jsem si dočetla do konce, za což jsem na sebe patřičně pyšná. Série je úžasná a tohle fantasy putování je návykové, stejně tak je místy i dlouhé a náročné. Za to Vás však bude čekat spousta napínavých situací a skvěle propracovaný příběh.

Závan klíčovou dírkou se odehrává mezi čtvrtým a pátým dílem Temné věže. Opět se potkáváme s Rolandem a jeho partou. Nechyběl ani můj oblíbenec brumlák, který je tentokrát velice neklidný. Proč? Protože cítí Smrtidech, což je nebezpečná vichřice, před kterou je nutno se ukrýt. A to se Rolandovi, Eddiemu, Susannah, Jakeovi a brumlákovi Ochovi podaří. Úkryt najdou v opuštěné budově města a Roland se pouští do vyprávění příběhu z jeho mládí, kdy byl jako mladý a nezkušený pistolník poslán do westernového městečka, kde řádí bestie, která vraždí lidi. Setkává se s chlapcem Billem, který je vyděšený a proto se Roland rozhodne Billovi vyprávět příběh zvaný Závan klíčovou dírkou, aby chlapce uklidnil. Takže se jedná o takovou pohádku v příběhu.

Mnoho čtenářů má obavy, že se v tomto dalším díle rozvíjí nový příběh a bude to v sérii zmatené. Toho se rozhodně nemusíte bát. Kniha je taková jednohubka, má necelých 250 stran a řekla bych, že je to spíš příjemné zpestření příběhu, než nějaká komplikace v příběhu, díky které byste měli ztratit přehled. I když je tento díl psán trošku jiným způsobem než zbytek série, skvěle mi do universa Temné věže zapadl.

Líbilo se mi, že tohle malé rozšíření a zpestření Temné věže bylo místy až pohádkové a hodně dobře se četlo. Je pouze na Vás, jestli se rozhodnete tuto knihu zařadit jako díl 4.5 a nebo si jej dáte jako jednohubku po dočtení série. Autor tvrdí, že si Závan klíčovou dírkou může přečíst i čtenář, který ze sérií Temná věž nemá žádné zkušenosti a nečetl žádný díl. No, možné to je, ale já osobně bych to příliš nedoporučovala, protože by Vám utekla spousta souvislostí, informací a to by byla opravdová škoda. Takže pokud teď nemáte plány na dlouhé, ponuré podzimní večery, je nejvyšší čas se do této série pustit.

Pokud Vám Závan klíčovou dírkou chybí v knihovně, můžete knihu zakoupit ZDE. A tímto moc děkuji za poskytnutí knihy na recenzi.

HODNOCENÍ - 4 * z 5 *.

Za soumraku - Stephen King

Vydáno - Beta

Počet stran - 408

Povídka je dokonale vybroušený literární drahokam. A když ji stvoří takový umělec, jakým je Stephen King, vznikne dílo jedinečné krásy – a navíc plné děsu. Třináct povídek vsazených do této sbírky představuje šperk, ve kterém se každý kámen blyští trochu jinak, ale všechny v sobě odhalí netušené krvavě rudé záblesky, když na ně dopadnou poslední paprsky zapadajícího slunce.

Povídky jsou pro mě skvělé knižní zpestření a osobně musím říct, že je vyhledávám. Líbí se mi, že jsou kratší a tak v knize prožiji více příběhů. Zároveň je rozsah povídek také trošku risk, protože mnohdy si říkáte, že kdyby byla povídka rozpracována na knihu, ocenily byste to. Povídky od Stephena Kinga jsou pro mě doslova nutností a mám je velmi ráda. Autor zde totiž většinou nebývá tak moc popisný, jak tomu v jeho knihách bývá, ale zároveň do povídej dokáže přenést svou geniální a mnohdy lehce zvrácenou mysl.

Za soumraku obsahuje předmluvu pro čtenáře, 13 povídek a pak tzv. soumračné poznámky, které obsahují pár zajímavých k některým povídkám. Povídky pro mě nebyly vyloženě hororové, ale některé byly více než znepokojivé a atmosféra byla tajemná a tíživá. Současně jsou povídky tématicky hodně různorodé.

Povídky, která mě nejvíce oslovila byla jednoznačně Utíkej, Káčo, utíkej, která je o ženě, která se vyrovnává s těžkou životní událostí a svůj splín zahání běháním. Další výbornou povídkou je Pekelný kocour, který mi trošku připomněl dílo od E.A. Poe a měla jsem opravdu husí kůži. Povídka N. nesla oblíbený autorův námět zla a údajně byla ovlivněna i dílem Dracula. Povídky Willa a Předplatné New York Times za velmi výhodnou cenu se dotýkají tématu posmrtného života a byly také velmi zdařilým čtenářským zážitkem. Harveyho sen a Rotoped byly také hodně zajímavé, měly neobvyklý námět a velmi vydařenou atmosféru. Takže těchto sedm povídek považuji z celé knihy za ty úplně nejlepší. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že ostatní povídky jsou špatné, to vůbec ne. Jen z nich můj prožitek nebyl tak silný.

Za soumraku pro mě bylo výborné čtení, které jsem si v podzimní atmosféře opravdu užila. Líbilo se mi, že příběhy jsou krátké, nejsou zbytečně zdlouhavé, zároveň si zachovávají obsahem rozmanitost. Dokonce jsem vstávala i dřív před prací, abych si Za soumraku mohla číst. Tahle kniha mi naprosto sedla a pokud máte rádi povídky, či chcete pro začátek od Kinga něco méně náročného, mohu Vám Za soumraku jen doporučit.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Beta a Za soumraku si můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 4 * z 5 *.