Nikdyuš : Zkoušky, jež podstoupila Morrigan Crowová - Jessica Townsend

Vydáno - Albatros

Počet stran - 464

Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou místní pohromu. A co je horší, kvůli kletbě je odsouzena zemřít v den svých jedenáctých narozenin. Pak ale potká Jupitera Northa, podivného muže, který ji dostane do tajemného světa Nikdyuš. Aby tu Morrigan mohla zůstat v bezpečí před hrozivou kletbou, musí najít způsob, jak úspěšně absolvovat zkoušky. Objeví nakonec svůj mimořádný talent?

Morrigan se smůla lepila na paty už od malička. Narodila se totiž v ten nejnešťastnější den a údajně je prokletá a nosí smůlu. Cokoliv špatného, co se v městečku, kde Morrigan bydlí, stane, tak automaticky padá na její hlavu a její otec jen neustále vyplácí odškodnění za tyto pohromy. To ale není všechno, Morrigan má v den svých jedenáctých narozenin zemřít. Stane se ale něco nečekaného, potká záhadného může Jupitera Northa a ten jí nabídne, že s ním může odejít do tajemného a neznámého světa Nikdyuš. Postaví se Morrigan svému osudu a rozhodne se pro život a nebo smrt?

Námět knihy zněl tak moc zajímavě. Hodně lidí tvrdilo, že je Morrigan takový Harry Potter v sukni. A já jako velký fanoušek Harryho jsem si tenhle příběh nemohla nechat ujít a chtěla jsem si udělat vlastní obrázek o této middle grade knize.

Tahle kniha pro mě byl opravdový oříšek. Na začátku jsem měla celkem problém se do knihy začíst. Na můj vkus nás autorka hodila do nového, kouzelného světa, který čtenáři nebyl příliš vysvětlen. As po necelé třetině knihy se to zlepšilo a kniha mě už bavila více.

Kniha je plná kouzel, kouzelných stvoření, to se mi moc líbilo. Jelikož je kniha určena mladším čtnářům, je psaná takovým jednodušším stylem, který mi byl příjemný, i když už cílová skupina opravdu nejsem.

Morrigan je symptická hlavní hrdinka, ale i přes to jsem měla trošku problém se s ní sžít. Chvilkami mi přišla prostě taková nijaká. Přišlo mi u většiny postav, že by si zasloužily trošku více popisu aby se o nich čtenář dozvěděl více.

Srovnávání s Harry Potterem podle mě není na místě. Možná je zde pár společných věcí, ale Nikdyuš mi přišla jiná. A upřímně, první díl Nikdyuš mě rozhodně nepohltil tak, jako první díl Harryho Pottera.

Nikdyuš bylo milé, nenáročné čtení, ale mě zase tolik nenadchlo. Mladší čtenáří kolem 10 let určitě tento příběh ocení více než já, která už mám trošku něco načteno. Příběh byl zajímavý, ale podle mě tam prostě něco chybělo. Jsem zvědavá, jestli další díl bude lepší. Tohle pro mě bylo zatím takové průměrné kouzelnické čtení.

HODNOCENÍ - 3 * z 5.

Major Tom a modrý anděl - David M. Barnett

Vydáno - Beta - Dobrovský

Počet stran - 496

Thomasovi je něco přes čtyřicet a je rád sám, co nejdál od ostatních lidí a jejich problémů. Proto, jakmile se mu naskytne příležitost opustit Zemi, chopí se jí. V den, kdy zemře David Bowie, se z Thomase stane astronaut major Tom, první člověk, který se vydal na Mars. Vzdaluje se Zemi a užívá si tolik vytouženou samotu. Ale "náhodou" se jeho osud protkne s životy členů rodiny Ormerodových a Thomas poznává maličkou šedovlasou Gladys a její vnoučata, patnáctiletou starostlivou Ellie a desetiletého Jamese, malého nadějného vědce. A tím se pro majora Toma úplně všechno změní. Otevírá se před ním lidský příběh plný nečekaných zvratů, humoru, lásky a odpouštění.

Major Tom a modrý anděl je další kniha z edice Evropská literatura, která vychází u Beta - Dobrovský. Tahle téměř 500 stránková kniha mě velice zaujala svým námětem a o to víc jsem se těšila, až si knihu přečtu.

Thomas Major je nevrlý astronaut, unavený z celého světa, mnohdy je sarkastický a tak nějak na vše rezignoval. Ellie a James žijí se svou babičkou Gladys, která pomalu začíná trpět demencí. A osudy těchto postav se mají protnout. Ano, už tady je patrné, že se humorným okamžikům nevyhneme.

Kniha se dotýká i témat jako je rodina, neúspěšné vztahy a celkově z příběhu vyzařuje trošku jakýsi sentiment. Zároveň je kniha vtipná, ale i smutná, o lásce a také o tom, jak je důležité se nevzdávat.

Líbilo se mi střídání postav a to, že o každé postavě jsme se dozvěděli nejen její životní příběh, ale i o její minulosti. Pak tedy všechno do sebe začlo krásně zapadat.

Jediné, co bych knize vytkla je její délka, na můj vkus některé pasáže byly trošku rozvleklé. A ze začátku jsem se trošku ztrácela v těch časových rovinách, ale na to jsem si velmi brzo zvykla.

Musím říct, že se mi kniha líbila. Do příběhu jsem se začetla, bavil mě a užila jsem si ho. Je to příjemný příběh mapující různé životní osudy a má všechno, co by měl dobrý příběh mít.

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji Beta - Dobrovský a knihu si můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 4 * z 5.

Tatér z Osvětimi - Heather Morris

Vydáno - CPress

Počet stran - 248

Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu - čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí.

O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea - trochu drzého hazardéra - to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají.

Knih s tématikou druhé světové války je v poslední době opravdu mnoho. A Tatér z Osvětimi byl na knižních pultech velmi úspěšný a těšil se u čtenářů velice pozitivních ohlasů.

Druhá světová válka a holocaust jsou sice těžká a smutná témata, ale určitě jsou v knihách velice důležitá, lidé by si měli připomínat historii a příběhy odvahy mnoha lidí by neměly upadnout v zapomění. Asi je hloupé říct, že mě knihy s touto tématikou baví, ale ráda je čtu, tyto nejrůznější životní osudy mi přijdou velice zajímavé.

Ačkoliv Tatér z Osvětimi zpracovává velice těžké a smutné téma, kniha je psána s neuvěřitelnou lehkostí. Je to čtivý, silný příběh o odvaze, lásce a touze přežít. Vlastně tohle mě na knihách z koncentračních táborů vždy fascinuje, jak lidé v tak těžkých časech dokážou najít tolik odvahy a síly.

Hlavní hrdina, který dělá tatéra v Osvětimi čtenáři ukazuje, jak to v Osvětimi chodí. A není to nic veselého. I v tomto krutém prostředí se mu podaří zamilovat do dívky jménem Gita. Celou knihou nás tedy provází jejich láska a především jejich touha být spolu jinde než v Osvětimi a být konečně zase svobodnými lidmi.

Co mi na knize chvilkami vadilo bylo to, že místy příběh nezní moc uvěřitelně. Stejně tak Lale mnohdy působí spíš jako neohrožený superhrdina než jako vezeň v koncentračním táboře. To mi celkový dojem z knihy bohužel kazilo.

Tatér z Osvětimi je kniha podle skutečného příběhu a určitě Vám ji můžu doporučit. Kniha je smutná, ale po celou dobu to hlavní hrdinové nevzdávají a věří v lepší zítřky, které nakonec přijdou.

HODNOCENÍ - 4 * z 5.

Sbohem, Paříži - Anstey Harris

Vydáno - Beta - Dobrovský

Počet stran - 320

Kdysi nadějná violoncellistka Grace se po prožitém traumatu usazuje v malé anglické vesničce, věnuje se opravám hudebních nástrojů a prožívá vztah "na dálku" se ženatým milencem Davidem. Vše se ale změní, když David v pařížském metru zachrání život jedné ženě. Stává se z něj "mediální hvězda" a ve světle jeho slávy najednou spousta věcí vypadá docela jinak než dříve…

V těchto letních dnech je ideální nějaké nenáročné, lehké čtení. A proto jsem se rozhodla sáhnout po Sbohem, Paříži. Anotace zněla velice zajímavě a jelikož jsem od autorky nikdy nic nečetla, neměla jsem od knihy žádná očekávání. Musím uznat, že tahle kniha mě chytla už od první stránky a nemohla jsem se odtrhnout. A proč? To Vám povím právě teď.

Byla jsem opravdu mile překvapena, jak moc čtivě je Sbohem, Paříži napsáno. Už od první stránky mě zajímalo, co se bude dít s postavami dále a jak to celé dopadne. Postavám jsem věřila jejich životní příběhy, trápení i radosti. Co na příběhu oceňuji, je zakomponované téma hudby. Dodávalo to knize na hloubce a vyzařovala tím z příběhu jakási něžnost.

Na Sbohem, Paříži mě jednoznačně nejvíce zaujala dějová linka Grace a Davida. Byla jsem opravdu zvědavá, jaké skutečnosti o Davidovi zjistíme a jak to Grace zvládne. Možná mě trošku mrzelo, že tam této dějové linky nebylo ještě trochu více.

Sbohem, Paříži je založeno hlavně na mezilidských vztazích, ty jsou v knize nejdůležitejší. Zároveň se kniha dotýká i témat jako je láska, překonání svých vlastních strachů a nebo odpuštění. V knize vlastně nejsou moc veselá témata, ale jsou čtenáři podána s jakousi lehkostí.

Co také na knize oceňuji je playlist na konci knihy. Tohle je super nápad a myslím, že čtenáři to pomůže ještě víc se ponořit do děje knihy a vcítit se do příběhu.

Sbohem, Paříži pro mě bylo milé překvapení, které jsem měla opravdu za dva dny přečtené. Kniha byla velmi čtivá, postavy sympatické, ale zároveň každá z postav má jakési tajemství, které postupně odhalujeme. Tohle pro mě bylo skvělé letní čtení a proto Sbohem, Paříži můžu jenom doporučit.

Za recenzní výtisk moc děkuji Beta- Dobrovský a Sbohem, Paříži můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 5 * z 5.

2050: Příběh pro budoucí pokolení - Ladislav Zelinka

Vydáno - Černý drak

Počet stran - 140

V roce 2050 se zdá být všechno v pořádku a šestnáctiletá dívka Aneta si užívá bezstarostného života v moderní Praze. Souhrou okolností se jí podaří nahlédnout za oponu zdánlivé idyly a pozná tajemství i hrozbu skrývající se tam, kde by to vůbec nečekala. Kromě toho, že Aneta zažívá první lásku a dozví se něco o vlastní minulosti, pomalu si uvědomuje, že svět v pořádku rozhodně není. Stačilo jen otevřít oči. Otevřete oči s Anetou a porovnejte, jak děsivě blízko má její svět k naší současnosti. Kde končí svoboda? Jsme zajatci techniky? Jsou nepohodlné osoby sledované? Co je pravda a co není?

Musím říct, že knihu 2050: Příběh pro budoucí pokolení jsem vůbec neznala. Velice mě zaujala svou anotací. Sci-fi, moderní technologie, které ovládají náš život, magie, to znělo jako báječná kombinace. Navíc knihu napsal český autor a to já mám u knih ráda.

2050: Příběh pro budoucí pokolení je malá útlá kniha, která je velmi zajímavá dějem. Ocitáme se v roce 2050, svět ovládají moderní technologie a lidé jsou už takoví otroci těchto technologií. Tenhle námět se mi opravdu moc líbil. Knížku jsem měla přečtenou za jedno odpoledne, takže už to je znak toho, že je kniha vážně čtivá.

Celá kniha je doprovázena ilustracemi od pana Romana Koňaříka, který je majitelem nakladatelství Čený drak. Tyto ilustrace jsou černobílé a hezky dokreslují atmosféru celého příběhu.

Kniha má i pár slabin. Občas příběh působí trošku naivně. Další problém, který jsem s knihou měla, byl ten, že autor popisuje dokonalý svět, který je řízen moderními technologiemi a kontrolován policií, tak mladá dívka je celý tento systém schopna obejít tím, že má kartu s falešnou identitou a nikdo ji neodhalí. To mi do příběhu trošku nezapadalo. Navíc chvilkami působilo, že se autor v knize lehce ztrácí a některé pasáže byly trošku zmatené.

2050: Příběh pro budoucí pokolení je stručný, jasný, výstižný příběh a takové knihy mám ráda. Zajímavý byl v knize i prvek magie, možná je jen škoda, že nebyl víc rozveden. Vlastně celkově mám pocit, že být kniha o pár desítek stran delší, prospělo by jí to a byla by ještě více čtivá.

Závěrem musím uznat, že kniha byla rozhodně fajn, zajímavá svým námětem a pro mladší čtenáře nebo čtenáře, kteří s tímto žánrem začínají, bude rozhodně skvělý výběr. I pro mě byla milým překvapením a příběh jsem si užila, i když měl jisté nedostatky.

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Černý drak. Knihu 2050: Příběh pro budoucí pokolení můžete pořídit ZDE .

HODNOCENÍ - 3 * z 5.

Muffin a čaj - Theo Addair

Vydáno - Yoli

Počet stran - 272

Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí spolužáci, kteří snad ani nemůžou být rozdílnější. Jeden je nejlepším studentem na internátě, k okolí se chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí. Druhý má umělecké nadání, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí. Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být.

Muffin a čaj není žádnou novinkou na knižních pultech a většina lidí knihu už četla. Jakmile má kniha takový velký boom, tak já se jí spíše vyhýbám (ano, jsem takový knižní anarchista ). Teď ale už konenčně přišel čas zjistit, co na této knížce všichni vidí a proč jsou z ní tak nadšení. Musím přiznat, že LGBT romány nejsou zrovna žánr, který bych nějak vyhledávala, ale opět jsem se rozhodla vystoupit ze svojí komfortní čtecí zóny a přečíst si něco nového.

No, nebudu Vám lhát, prvních cca 50 stran jsem s kniho neuvěřitelně bojovala a říkala jsem si, co jsem to na sebe upletla za bič, že jsem se rozhodla tuhle knihu číst. Pak se ale něco změnilo. Možná jsem si více zvykla na styl psaní autora a taky se v příběhu začlo trošku něco dít.

Muffin a čaj je neskutečně mile napsaná kniha. Ačkoliv postavy mají svá trápení, je to podáno jakýmsi milým zvláštním způsbem. Kniha je založena hodně na pocitech. A ano, Muffin a čaj v sobě má pár klišé, ale jakmile se člověk naladí na vlnu tohoto příběhu, tak s tím tak trošku počítáte a knize jste ochotni to prominout.

Líbilo se mi, že ačkoliv se jedná o román, Muffin a čaj v sobě má pár krásných citátů a hlubších myšlenek. Zároveň si kniha zachovává svou lehkost.

Co napsat závěrem? Mně se kniha líbila. Bylo to jednoduché, milé, oddechové čtení, které se hodí například někam k vodě. V knize nejsou žádné složitosti a vlastně chvilkami je i celkem předvídatelná. Ale i přesto má Muffin a čaj svoje kouzlo a bude Vás bavit. Nedávno vyšel druhý díl s názvem Koláčky a spiklenci, který si určitě taky hodlám přečíst.

HODNOCENÍ - 4 * z 5.

Dětské zoubky - Zoje Stage

Vydáno - Omega

Počet stran - 360

Suzette se nedaří navázat vztah se svojí sedmiletou dcerou, která nemůže - nebo nechce - mluvit. Už od jejího nejútlejšího dětství cítila, že ji Hanna odmítá. Suzette připadá, že ji její dítě nenávidí, a ta myšlenka ji děsí. Alex by chtěl věřit své manželce, že se jejich dcera chová krutě a nenormálně, jenže s ním přece normálně mluví! Je Hanna jen zlobivá holčička, jejíž chování pramení z vysoké inteligence, kreativity a snad i osobního kouzla? Nebo se opravdu snaží svoji matku zabít?

Do téhle knihy jsem vkládala velké naděje. Téma, kdy malá holčička usiluje o život svojí matky, to přece musí být děsivé a čtivé a nepůjde mi se od knihy odtrhnout. Všude reklamy, děsivé upoutávky. No tak jsem se rozhodla přesvědčit na vlastní oči.

Tahle kniha měla velký potenciál svým námětem. Neříkám, že se čtenáři s tímhle nikdy nikde nemohli setkat, ale není to takový ten otřepaný námět. Čekala jsem něco nervý drásajícího, napínavého. No a upřímně, to se tak úplně nekonalo.

Můj první problém s knihou byl ten, že mi v knize vlastně nikdo nebyl moc sympatický. Hanna je malý psychopat, Suzette je matka, která vlastně svou dceru nemá příliš ráda a mnohdy se jí mstí. Alex, otec od rodiny vlastně na rodinu ani nemá čas a extra ho nezajímá, co se mezi Hannou a Suzette děje. Když si neoblíbíte žádnou postavu, máte pak jeden velký problém, je Vám vlastně tak trošku jedno, co se s postavami stane.

Další věc byla postava Hanny, sedmileté dítě, které dokáže manipulovat, lhát, hrát a to vše bez jediné chybičky a jediného škobrtnutí? Ale no tak, tomu přece ani nemůžeme věřit.

Příběh sledujeme jak z pohledu Hanny, tak z pohledu její matky, Suzette. Ano, tohle knize celkem dodává na čtivosti. Ale občas zabrousíte v příběhu do minulosti a vlastně se tak nějak nedozvíte nic extra zajímavého pro další pokračování příběhu.

Nemůžu si pomoct, ale mně bohužel Dětské zoubky přišly hrozně prvoplánové, plytké a ke konci mi bylo jasné, jak to celé dopadne. A veřte mi, že já většinou knihy vážně neodhadnu. Styl psaní byl lehký, ale ničím výjimečný.

Tohle pro mě bylo bohužel velké zklamání. Od knihy jsem čekala mnoho a mám pocit, že byla lépe zvládnuta reklama než kniha samotná. Pokud s thrillery začínáte, může Vás to oslovit, ale kdo má tento žánr trošku načtený, nebude úplně nadšený. Musím říct, že do mě se Dětské zoubky nijak nezakously a kniha je pro mě takovým průměrem.

HODNOCENÍ - 3 * z 5.

Zmizení Sáry Lindertové - Kateřina Šardická

Vydáno - Fragment

Počet stran - 412

Jednoho podzimního večera vešla bezproblémová studentka Sára Lindertová do metra a víckrát ji nikdo neviděl. Hlavní vyšetřovatel Richard Ehler spojuje Sářino zmizení se starým případem, který mu ani po letech nedává spát.

Po dívce pátrá i její sestra Klaudie se Sářiným přítelem Oliverem. Oni i policie vědí, že nezmizela dobrovolně, a brzy zjišťují, že není jediná, po kom se slehla zem. V metru totiž začíná mizet stále víc lidí. Klaudie je přesvědčená, že hluboko pod městem žije něco, co se nedá vysvětlit ani popsat. Neviditelné zlo, které lační po další oběti. A tou má být ona...

Jak já téhle knížce dlouho odolávala, opravdu. Všude se o ní mluvilo, každý ji chválil a já si pořád říkala, že moje TBR je už tak dost dlouhé a co když mě to nebude moc bavit. Navíc kniha není úplně tenká, takže to není čtení na jeden večer. Jenže pak jsem viděla pár rozhovorů s autorkou a byla mi sympatická. A pak to završil Svět knihy, kde autorka byla a ve stánku, kde knihu prodávali, byla kniha už téměř vyprodaná. Tak jsem si řekla, že co když to je opravdu tak skvělá knížka a já se o ni připravím? No, ze Světa knihy samozřejmě Zmizení Sáry Lindertové odjíždělo se mnou. A dlouho jsem to nevydržela a pustila se do čtení.

Teď vážně! Tohle si všichni strašně moc potřebujete přečíst! Ať už jste fanoušci fantasy, detektivek a nebo českých autorů. Zmizení Sáry Lindertové pro mě bylo obrovské překvapení, v tom dobrém slova smyslu. Už chápu, že autorka vyhrála soutěž Hvězda inkoustu, protože s touto knihou si to opravdu zasloužila.

Příběh je psaný způsobem, který Vás nutí číst dál a dál. A já byla v tu chvíli takový ten klasický knihomol, co si říká: "Tak ještě jednu kapitolu a půjdu spát." Prostě od té knižky se nešlo odtrhnout. O knížce jsem mnoho nevěděla a možná i to umocnilo můj čtenářský zážitek.

Zmizení Sáry Lindertové je už od začátku plné akce. Zmizení je popsáno tak zajímavě, že prostě chcete vědět, co se bude dít dál a co za tím vším je. Skvělá, temná atmosféra metra. A téma židovské mystiky? To byla skvělá volba, protože se s tím v takových knihách běžně nesetkáváme. A bylo vidět, že Kateřina má toto téma zmáknuté a ví, o čem píše.

Za mě Zmizení Sáry Lindertové patří těm nejlepším knihám, které jsem letos četla. Děj je svižný, plyne bez nějakých zádrhelů. Nejsou zde nějaká klíšé, postavy se chovají přiměřeně svému věku, ale není to nijak otravné. Tato kniha je autorčinou prvotinou, ale podle mě to na knize vůbec nejde znát. Líbí se mi postavy, jak autorka umí popisovat scény, stupňovat napětí. Ano, v knize se řeší i vztahy, ale je to spíše tak okrajově a nijak to neruší od samotného děje. I když je kniha určitě spíš mladším čtenářům, podle mě si tuto knihu vychutná každý, bez ohledu na věk.

Ano, tahle kniha mi úplně vzala vítr z plachet a nemám jí co vytknout. Moje pověstná kritika je v tomto případě pryč! Pokud chcete příjemný svižný děj, tajemno, detektivní zápletku, tak tohle je ta správná volba! A nechoďte sami do tmy!

HODNOCENÍ - 5 * z 5.

Říkal jsem mu Kravata - Milena Michiko Flašar

Vydáno - Beta Dobrovský

Počet stran - 160

Poetický příběh, rozdělený do 114 velmi krátkých kapitol, vychází ze setkání dvou společenských outsiderů různých generaci na lavičce v parku. Odehrává se v současném Japonsku a vypráví především příběh dvacetiletého mladíka Hira Taguchiho. Hiro je tzv. Hikikomori, vyhýbá se kontaktům s ostatními lidmi. Před dvěma roky se zamknul ve svém pokoji. Ven vychází pouze, když jde do koupelny nebo si potají bere jídlo, které mu za dveřmi nechává matka. Když se jednoho únorového rána odhodlá znovu vyjít z domu, vydá se do parku, posadí se na lavičku, pozoruje okolí a přemýšlí. Život mu změní až setkání s mužem, který se posadí na protější lavičku.

Knihu Říkal jsem mu Kravata jsem vůbec neznala, ačkoliv vyšla v mnoha jazycích, nikdy jsem o knize neslyšela a nevěděla jsem, co od knihy čekat. Bylo mi ale tak nějak jasné, že to bude trošku filozofický příběh, u kterého bude potřeba více přemýšlet. Zaujala mě jednoduchá, ale krásná obálka a i to, že knížka není žádná bichle. A tak jsem se pustila do těchto pro mě neznámých knižních vod.

Příběh se odehrává v prostředí Japonska a setkáváme se zde s dvěma hlavními postavami. První je Taguchi Hiro, který je tzv. hikikomori, což v japonštině znamená "odtrhnuvší se". V praxi to znamená, že Taguchi se uzavírá sám do sebe, odmítá komunikovat se svým okolím a nevychází z pokoje. Druhý je Ohara Tetsu. Záhadný muž, který každý den tráví v parku na lavičce. Ohara je totiž propuštěný práce a zdráhá se to říct svojí manželce. Shodou okolností se Taguchi a Ohara setkávají v parku, postupem času spolu sedí na lavičce a začnou si vyprávět svoje životní příběhy a pocity.

Tahle kniha pro mě byla hodně zvláštní. Ačkoliv má jen 160 stran, nedokázala jsem ji přečíst najednou. Bylo to pomalé, přemýšlivé čtení, které jsem si musela dávkovat. Kniha je hodně založená na pocitech, na což nejsem v knihách moc zvyklá. Vyprávění je jemné, melancholické, citlivé a oba hlavní hrdinové jsou zlomení, i když každý trošku jiným způsobem.

Líbilo se mi, že kniha je rozdělena do opravdu krátkých kapitol, díky kterým se kniha čte velice příjemně. Autorka v knize skvěle popisuje povahy a životní příběhy obou hlavních hrdinů. V knize je spousta krásných myšlenek, nad kterými se čtenář rád zastaví. A i díky tomu se Vás kniha opravdu dotkne.

V knize jsem měla trošku problém s tím, že jak je založená na pocitech, tak se místy trošku zapomíná na nějaký děj. Takže pokud čekáte, že se v knize od začátku do konce bude něco dít, budete zklamaní. Protože tady je vše založeno na myšlenkách a úvahách.

Musím uznat, že Říkal jsem mu Kravata pro mě bylo hodně netypické čtení a tak trošku jsem vystoupila ze svojí knižní komfortní zóny, protože takové příběhy běžně příliš nevyhledávám. Kniha se mi líbila, ale chvilkami na mě těch popisů, pocitů a myšlenek bylo prostě moc a chtěla bych spíše trošku více děje.

Za poskytnutí knížky na recenzi moc děkuji nakladateství Beta - Dobrovský. Knihu Říkal jsem mu Kravata zakoupíte ZDE .

HODNOCENÍ - 3* z 5.