Vydáno - Beta Dobrovský
Počet stran - 160
Poetický příběh, rozdělený do 114 velmi krátkých kapitol, vychází ze setkání dvou společenských outsiderů různých generaci na lavičce v parku. Odehrává se v současném Japonsku a vypráví především příběh dvacetiletého mladíka Hira Taguchiho. Hiro je tzv. Hikikomori, vyhýbá se kontaktům s ostatními lidmi. Před dvěma roky se zamknul ve svém pokoji. Ven vychází pouze, když jde do koupelny nebo si potají bere jídlo, které mu za dveřmi nechává matka. Když se jednoho únorového rána odhodlá znovu vyjít z domu, vydá se do parku, posadí se na lavičku, pozoruje okolí a přemýšlí. Život mu změní až setkání s mužem, který se posadí na protější lavičku.
Knihu Říkal jsem mu Kravata jsem vůbec neznala, ačkoliv vyšla v mnoha jazycích, nikdy jsem o knize neslyšela a nevěděla jsem, co od knihy čekat. Bylo mi ale tak nějak jasné, že to bude trošku filozofický příběh, u kterého bude potřeba více přemýšlet. Zaujala mě jednoduchá, ale krásná obálka a i to, že knížka není žádná bichle. A tak jsem se pustila do těchto pro mě neznámých knižních vod.
Příběh se odehrává v prostředí Japonska a setkáváme se zde s dvěma hlavními postavami. První je Taguchi Hiro, který je tzv. hikikomori, což v japonštině znamená "odtrhnuvší se". V praxi to znamená, že Taguchi se uzavírá sám do sebe, odmítá komunikovat se svým okolím a nevychází z pokoje. Druhý je Ohara Tetsu. Záhadný muž, který každý den tráví v parku na lavičce. Ohara je totiž propuštěný práce a zdráhá se to říct svojí manželce. Shodou okolností se Taguchi a Ohara setkávají v parku, postupem času spolu sedí na lavičce a začnou si vyprávět svoje životní příběhy a pocity.
Tahle kniha pro mě byla hodně zvláštní. Ačkoliv má jen 160 stran, nedokázala jsem ji přečíst najednou. Bylo to pomalé, přemýšlivé čtení, které jsem si musela dávkovat. Kniha je hodně založená na pocitech, na což nejsem v knihách moc zvyklá. Vyprávění je jemné, melancholické, citlivé a oba hlavní hrdinové jsou zlomení, i když každý trošku jiným způsobem.
Líbilo se mi, že kniha je rozdělena do opravdu krátkých kapitol, díky kterým se kniha čte velice příjemně. Autorka v knize skvěle popisuje povahy a životní příběhy obou hlavních hrdinů. V knize je spousta krásných myšlenek, nad kterými se čtenář rád zastaví. A i díky tomu se Vás kniha opravdu dotkne.
V knize jsem měla trošku problém s tím, že jak je založená na pocitech, tak se místy trošku zapomíná na nějaký děj. Takže pokud čekáte, že se v knize od začátku do konce bude něco dít, budete zklamaní. Protože tady je vše založeno na myšlenkách a úvahách.
Musím uznat, že Říkal jsem mu Kravata pro mě bylo hodně netypické čtení a tak trošku jsem vystoupila ze svojí knižní komfortní zóny, protože takové příběhy běžně příliš nevyhledávám. Kniha se mi líbila, ale chvilkami na mě těch popisů, pocitů a myšlenek bylo prostě moc a chtěla bych spíše trošku více děje.
Za poskytnutí knížky na recenzi moc děkuji nakladateství Beta - Dobrovský. Knihu Říkal jsem mu Kravata zakoupíte ZDE .
HODNOCENÍ - 3* z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat