Aletta, má dcera - Ellen Keithová

Počet stran - 416

Vydáno - Beta

 Aletta, má dcera je strhující román odehrávající se během druhé světové války. Je to příběh ženy, která nabídne útočiště židovskému sirotkovi určenému k deportaci, a její sestry, rozpolcené mezi loajalitou k rodině a vlastním bezpečím.

Knihy s tématikou druhé světové války se u čtenářů těší velké oblibě a proto jich na knižních pultech můžete najít nepřeberné množství. Aletta, má dcera patří rozhodně mezi ty knihy, které stojí za přečtení. Od autorky v češtině vyšla již Holanďanka.

Příběh je situován do Holandska, do roku 1941. Johanna a Liesbeth, sestry, které na sebe nedají dopustit a byly vždy nerozlučná dvojice. Liesbeth čeká radostná událost, bude se vdávat za muže, po kterém vždy toužila. Bohužel však její muž stále více sympatizuje s nacistickým režimem. Johanna, zpěvačka, je čím dál víc znepokojena ze stále eskalující se situace, kdy jsou Židé postupně zbavování svých práv a svobody. Náhle se každá ze sester ocitá na odlišné straně politické ideologie a propast mezi nimi se pozvolna prohlubuje. Situaci neulehčují ani tajemství, která pomalu vyplouvají na povrch.

Aletta, má dcera je z počátku nenápadná kniha. Ale postupně se příběh zamotává, komplikuje a čtenáře stále víc svírá do svých spárů. Autorka výborně vykresluje odlišnost sester i jejich názorů. Čtenáři dokáže věrohodně přiblížit tehdejší dobu a stále zhoršující se společenskou situaci. Zároveň si příběh dokáže ponechat jakousi poetičnost a nepopisuje hrůzy války do nějakých přílišných detailů. Kniha se velmi dobře četla navzdory těžkým tématům, které popisuje. Autorčin styl psaní není jinak komplikovaný. Jediné, co bych knížce vytkla je rozsah, který by pro mě mohl být trošku kratší, protože některé pasáže pro mě nebyly tolik zajímavé.

Pokud chcete příběh z války, který však toto děsivé období podává relativně mírnou formou, určitě po Alettě, mé dceři, sáhněte. I pokud máte už knihy s touto tématikou načtené, kniha má čtenáři rozhodně co nabídnout a ukáže zase trošku jiný pohled na válku. 

Za knihu děkuji nakladatelství Beta a Alettu, mou dceru můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 4 * z 5 *.

Noční směna - Stephen King

Počet stran - 376

Vydáno - Beta

Dvacet příběhů, v nichž nic není, jak se zdá, a temné stíny noci pronikají i do bezpečného světla dne. Příznivci krále hororu dobře vědí, že Stephen King nevyniká jen znamenitými romány, ale píše i skvělé povídky. Ve dvaceti zneklidňujících příbězích této sbírky to dokazuje s virtuozitou přímo mistrovskou. Zavede nás na důvěrně známá, obyčejná místa, která na první pohled nevzbuzují žádné podezření.

Jestli mě něco opravdu baví, jsou to povídky od Stephena Kinga. Dokáží čtenáře vtáhnout a jsou velmi rozmanité. Ani Noční směna není výjimkou. Ovšem tohle vydání Noční směny je tak trošku speciální, obsahuje totiž ilustrace od Murina Wolfa, který je taky autorem obálky. Jeho tvorbu můžete znát už z obálky knihy Pod kupolí.

Dvacet povídek je opravdu různorodých, jak prostředím, ve kterém se odehrávají, tak i způsobem vyprávění. Všechny spojuje strach, který je však vylíčen v nejrůznějších podobách.

První povídkou je Prokletí Jeruzalému, která byla hodně povedená a souvisí s Kingovým Prokletím Salemu. Je psaná formou dopisů a deníkových zápisů a můžu garantovat, že dokáže znepokojit nejednoho čtenáře.

Nejlepší povídkou z celé sbírky pro mě byla Noční směna, která čtenáři nabízí skvělou atmosféru a já jakožto milovník krys jsem si ji jednoduše zamilovala. Asi nejznámějším kouskem z celé sbírky je povídka Děti kukuřice, která se stala i námětem filmu. Za zmínku rozhodně stojí i další povídky, jako například Šroťák, Mrtví se někdy vracejí, Nekuřáci, a.s., Náklaďáky, Poslední příčka žebříku či Kostlivec.

Noční směna se pro mě stala nedílnou součástí mojí knihovny a rozhodně se ke knížce vrátím. Pokud Kinga nemáte tolik načteného a chcete zkusit, jestli Vám jeho tvorba sedne, Noční směna je rozhodně dobrou volbou. King v povídkách dokáže vměstnat strach tam, kde byste ho mnohdy nečekali a ukáže Vám, že postavy ve svých příbězích rozhodně nešetří. A to je přesně ten důvod, proč Kingovu tvorbu máme tak rádi.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Beta a Noční směnu můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 4* z 5*.

Šéf, co tě nadzvedne - Winter Renshaw

Vydáno - Beta

Počet stran - 312

Po bolestné zkušenosti se smrtí si uvědomím, že je načase změnit život. A to zásadně. První na řadě je moje práce. Práci novinářky miluju, ale svého šéfa, mediálního magnáta Westa Maxwella, nemůžu vystát. Jednoho dne mě donutí, abych v časovém presu přepsala celý článek, na kterém dřu, a tak sepíšu pořádně jízlivý sloupek na jeho počest a pak dám s plnou parádou výpověď. Ale West mě tak snadno nepustí. Nabídne mi novou, nečekanou pozici: dělat mentorku jeho vzpurné dospívající neteři. Bůhví proč s tím nakonec souhlasím – ráda pomáhám lidem a zároveň musím přiznat, že jsem zvědavá, jaký se za magnátem skrývá člověk. Záhy ale zjistím, že můj nový úkol je ještě větší výzva, než jsem očekávala. Čím víc poznávám soukromou stránku záhadného šéfa, tím víc nahlížím i do jeho srdce, které skrývá za ledovou fasádou. Stará Elle Westa nenáviděla ale možná – jen možná – ho nová Elle dokáže zkrotit.

Od autorky už vyšlo několik knih, já jsem četla Lásku a kerosin, která se mi moc líbila. Takže jsem byla hodně zvědavá, co Šéf, co tě nadzvedne čtenáři nabídne. A autorka opět nezklamala.

Kniha je vyprávěna z pohledu hlavních postav, Elle a Westa ich- formou. Elle dospěje do bodu, kdy je se svým životem nespokojená a rozhodne se dát v práci výpověď, které ještě předchází dost nelichotivý sloupek, který napíše o svém šéfovi. West ji však překvapí, protože jí nabídne jinou práci, hlídání jeho dost temperamentní dospívající neteře. A Elle tuto nabídku přijme.

Šéf, co tě nadzvedne je odpočinkový a svižný romantický příběh, u kterého už od začátku máte tušení, jakým směrem se bude asi ubírat. Ovšem nenechte se zmást, autorka se v průběhu příběhu dotýká i vážnějších témat. Hned na začátku zjistíte, co trápí Elle a postupně odhalujete, že ani Westa nepotkávaly jen hezké věci. Koho jsem si však oblíbila nejvíc byla Scarlet, náctiletá svérázná dívka, která celý příběh dost oživovala a i ona má svá trápení.

Kniha je psána nenáročně, ale poutavě. Pokud jste fanoušky hate to love, přijdete si na své. Nechybí ani peprnější scény, které však byly popsány vkusně a byly opravdu jen takovým zpestřením a nestál na nich celý příběh.

Moje očekávání knížka splnila, u čtení jsem vypnula, stránky mi ubíhaly a příběh si dokázal držet mou pozornost. Já jsem měla trošku problém s Elle, jelikož mi nebyla hned úplně sympatická, ale nakonec jsem si k ní cestu našla. Za mě by si knížka zasloužila hezčí obálku, nejsem příznivec tohoto typu obálek, ale to je čistě subjektivní názor, věřím, že se najde spousta čtenářek, které právě díky obálce po knize sáhnou.

HODNOCENÍ - 4 * z 5 *.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Beta a Šéfa, co tě nadzvedne můžete zakoupit ZDE.

Cyklus vlkodlaka - Stephen King

Vydáno - Beta

Počet stran - 136

První výkřik se ozval od zasněženého železničáře, který cítil, jak se mu tesáky zahryzly do krku. Další měsíc se ozval výkřik extatické agónie napadené ženy v její útulné ložnici. Nyní se scény neuvěřitelné hrůzy objevují pokaždé, když na odlehlé mainské městečko Tarker Mills zasvítí úplněk. Nikdo neví, kdo bude napaden příště.

Kingovky obvykle bývají vcelku bichle, takže knížka, která má lehce přes 130 stran pro mě byla velkým překvapením. Volání vlkodlaka je novela, která je doplněná o nádherné ilustrace, které skvěle dotvářejí celou atmosféru příběhu.

Příběh je vcelku prostý, sledujeme život v poklidném městečku Tarker Mills, jenže najednou začnou obyvatelé umírat za podezřelých okolností. Ze způsobu zabití je jasné, že v okolí musí řádit něco nelidského. Nebo má snad na svědomí tyto hrůzy někdo z obyvatel?

Kniha je rozdělena do kapitol, z nich každá popisuje dění v určitém měsíci. Děj je svižný, King jde rovnou k věci, nechodí zbytečně kolem horké kaše, takže se tady nedočkáme jeho zdlouhavějšího psaní, jak je u něj většinou zvykem.

Cyklus vlkodlaka pro mě byl naprosto skvělou odpočinkovou jednohubkou, kterou jsem přečetla za dva večery. Navzdory nízkému počtu stran, jedná se o plnohodnotný příběh. Nemám absolutně co vytknout a knížka zůstane krásnou ozdobou knihovny a rozhodně se k ní v budoucnu vrátím.

HODNOCENÍ - 5 * z 5 *.

Za knihu posílám velké díky nakladatelství Beta a Cyklus vlkodlaka můžete zakoupit ZDE.

Elena to ví - Claudia Piñeiro

Počet stran - 216

Vydáno - Beta

Rita byla nalezena oběšená ve zvonici kostela. Toho dne pršelo. Případ byl uzavřen jako sebevražda, ale její matka se s tím nemůže smířit. Elena, s Parkinsonovou chorobou v pokročilém stadiu, se vydává na obtížnou cestu pátrání po pravdě a hledání viníka. Do kostela by Rita šla jen v případě, že by se něčeho bála víc než blesků, opakuje na policii. Ritě kdysi táta řekl, že kostel je jako místní hromosvod, a ona se k němu od té doby za deště nikdy nepřiblížila. U policie a justice se Elena setkává jen s alibismem. Případ byl přece uzavřen, byla to sebevražda. Elenin stav se zhoršuje, plete si slova, zapomíná, ale tu a tam se zničehonic rozpomene na věci, které by mohly pomoct vyšetřování.

Elena to ví je útlá knížka, která čtenáře přitáhne už svou obálkou, která je krásná a originální. Popravdě, když jsem knihu otevřela, ani zdaleka jsem netušila, jak silné a chytlavé čtení mě čeká. Pojďme si knihu tedy trošku přiblížit.

Hlavní postavou je Elena, dáma v letech, které nedávno zemřela dcera Rita, o které se dozvěděla, že spáchala sebevraždu. Rita byla nalezena oběšená ve zvonici kostela. Pro Elenu to byla velká rána, nechápe, proč by její dcera něco takového spáchala a ještě na takovém místě. Nedá jí to spát a má pocit, že policie by celý případ měla vyšetřovat jako vraždu a ne jako sebevraždu. Rozhodne se tedy pátrat na vlastní pěst. Jenže celou situaci komplikuje její vážná nemoc, Parkinsonova choroba, která je v pokročilém stádiu a která Eleně znemožňuje běžný život.

Musím uznat, že mě kniha překvapila a nečekala jsem tak těžké a smutné čtení. Příběh se dotýká mnohých témat, vztahu matky s dcerou, stárnutí nebo ztráty blízké osoby. Celá kniha je protkaná popisem zhoršující se kvality života, kterou Elena trpí. Popisuje, jak bez tabletek není schopná pohybu a tudíž všední záležitosti se stávají překážkami, které ji stojí neskutečnou námahu.

Elena to ví rozhodně není veselé čtení a je nutné s tím počítat. Zároveň je to však kniha, která se vás dokáže hluboce dotknout, vyvolat emoce a nad některými věcmi se zamyslet. Musím říct, že mě velmi překvapila poslední třetina knihy a vůbec mě nenapadlo, že se kniha bude ubírat tímto směrem a čtenář dostane takové rozuzlení.

Popravdě, Elena to ví mi vzala dech. Čtení jsem si užívala, do příběhu jsem se opravdu ponořila a vlastně mě mrzelo, že příběh nebyl delší. Nemám knize absolutně co vytknout a mohu říct, že tato knižní jednohubka je jeden z nejlepších kousků, které se mi dostaly letos do rukou.

Za knihu posílám obrovské díky nakladatelství Beta a knihu Elena to ví zakoupíte ZDE.

HODNOCENÍ - 5 * z 5 *.

Princ - Devney Perry

Počet stran - 344

Vydáno - Beta

Když Luke poznal Scarlett, poprvé v životě litoval, že se stal velitelem policie. Jedna příšerná, krvavá noc a Scarlett teď žije pod jeho střechou – a to jen proto, že přísahal, že bude pomáhat a chránit. Ona je paličatá a nesnesitelná. Zdá se, že je jí ukradené, že by kvůli informacím o motorkářském gangu mohla přijít o život. Ale zároveň mu imponuje sílou, odvahou, houževnatostí a krásou.Luke bude muset učinit nejtěžší rozhodnutí ve svém životě. Buď zůstane uznávaným policistou s vědomím, že Scarlett nejspíš nepřežije… nebo poruší všechna pravidla a bude chránit ženu, která mu vtrhla do domu i do srdce.

Série Clifton Forge je čtenáři velmi oblíbená. Není se vůbec čemu divit. Série nabízí skvělou kombinaci romantiky, napětí a skvělých postav. Princ je už čtvrtým dílem a stejně jako předchozí díly i tento upoutá čtenářovo oko krásnou a výraznou obálkou.

Čtvrtý díl se věnuje hlavním postavám Scarlett a Lukeovi. Luke je policista se smyslem pro spravedlnost a Scarlett je žena s tak trošku pohnutou minulostí, která pokud se dostane do spárů nepřátel, nedopadne to vůbec dobře. Každý z nich stojí tak trošku na jiné straně zákona, jenže jak to už bývá, protiklady se přitahují. Více vám o ději nechci prozrazovat, protože přeci jen se jedná o čtvrtý díl série a pokud jste předchozí díly nečetli, nechci vám nic prozradit.

Kromě dvou hlavních postav se čtenář potkává i s postavami z předchozích dílů a to je něco, co se mi na sérii opravdu líbí. I Princ si zachoval svižné tempo a čtivost. Kniha je psána jednoduše, ale zajímavě bez nějakých zbytečných vycpávek nebo hluchých míst.

Pokud se vám líbily předchozí tři díly, bude se vám líbit i Princ. Romantika protkaná špetkou erotiky a napětí je prostě kombinace, která funguje skvěle a čtenáři si ji zamilují. I když každý díl má jiné ústřední postavy, tuto sérii je určitě doporučuji číst postupně.

Jednu věc bych však knize vytkla, přijde mi, že autorka už sází na jistotu a ví, co na čtenáře funguje a tak mi přijde, že se některé věci mají tendenci opakovat. A pak si při čtení říkáte, že mnohdy už autorka lehce vykrádá samu sebe, což je škoda, jelikož tato série je opravdu povedená.

Co závěrem dodat? Princ je sázka na jistotu, pokračování, které čtenáře rozhodně nezklame a nabídne mu přesně to, co očekává, pokud četl předchozí díly. Věřím, že čtenáři se dočkají i dalších dílů, jelikož v zahraničí je jich momentálně vydaných šest.

Za knihu děkuji nakladatelství Beta a Prince pořídíte ZDE.

HODNOCENÍ - 4 * z 5 *.

Pod kupolí - Stephen King

Počet stran - 904

Vydáno - Beta

Malé městečko odřízne od okolního světa neproniknutelná bariéra neznámého původu a obyvatelé jsou vydáni napospas svému osudu. Ovzduší se postupně znečišťuje, zásoby se tenčí, energetické zdroje docházejí, pokusy o proražení bariéry jsou marné. Vláda státu je bez ohledu na veškeré své zdroje bezmocná a může pouze přihlížet zvenčí. Radní s diktátorskými sklony, ilegální výrobna drog a jediná slyšitelná radiostanice, vtloukající lidem do hlavy jen boží lásku – to jsou přísady, které působí jako katalyzátor už beztak výbušné situace. Výsledkem je postupný rozklad lidského společenství, kde přestávají platit pravidla civilizace. 

Pod kupolí je jedno z nejznámějších děl Stephena Kinga a rozhodně se jedná o tu obsáhlejší knihu, která Vám zabere čas. Obálka naznačuje, že příběh bude působit až trošku klaustrofobicky, ale rozhodně musím říct, že je velmi vydařená a ilustrace k příběhu naprosto sedly.

Pod kupolí je velice komplexní příběh. Městečko ve státě Maine si žije poklidným životem, jenže 21. října se vše změní. Na město dopadne průhledná kupole a lidé i zvířata zůstanou pod touto kupolí uvězněni. Jenže proč se to stalo? A co taková situace dokáže s obyvateli městečka udělat?

Kapitoly se věnují různým postavám, které se střídají. A musím upozornit, že ze začátku bude možní trošku komplikované si udržet přehled, kdo je kdo. Barbie bude přesně ten charakter, díky kterému budete věřit, že možná nic není ztraceno. Jenže pak poznáte Jima Rennieho, radního, kterého byste nechtěli v reálném životě potkat.

Jak už u Kinga bývá zvykem, nic není jen tak. A jakmile kupole odřízla městečko, nic se nedostane dovnitř, stejně tak ani ven. To však platí i o zlu, které se dokáže ukrývat a vyčkávat na tu pravou chvíli. King pracuje skvěle se strachem a stále více upadající morálkou obyvatel, kteří jsou čím dál zoufalejší, čemuž rozhodně nepomáhají ani tenčící se zásoby a stále víc znečištěný vzduch. Mění se lidské charaktery a i mezilidské vztahy a přesně popisy takových změn je King opravdu dobrý.

Já jsem bohužel s příběhem pár problémů měla. První byl počet postav. Ano, jedná se o městečko, takže je jasné, že tam pravděpodobně bude více postav, ale mně chvíli trvalo, než jsem se začala orientovat. Druhý problém pro mě byl rozsah knížky. Myslím, že příběh by šel určitě zkrátit, a tak by některé části nepůsobily tak těžkopádně a rozvlekle. Protože u knihy, která má 900 stran nechcete čelit čtecí krizi. Co však pro mě bylo absolutně největší zklamání a největší problém, který jsem měla s příběhem, byl konec. Autor se snažil něco budovat, popisovat a pak to prostě zabije takovým koncem? To mi přišlo úplně zbytečné a vím, že končit příběh jinak, hodnotila bych ho určitě lépe. Ale působilo to na mě, že když se už čtenář tím vším prokousal, dostat na konci strašně málo.

Abych to shrnula, Pod kupolí bylo zajímavé čtení, ale mou srdcovou kingovkou se určitě nestalo. Pokud máte čas a jste připraveni knize věnovat dostatek času, užijete si to. Jestli jste skalními fanoušky Kinga, neměl by vás příběh minout. Ovšem pokud s Kingem začínáte, doporučovala bych Pod kupolí nechat na později.

Za knihu děkuji nakladatelství Beta a Pod kupolí seženete ZDE.

HODNOCENÍ – 3* z 5*.