15 minus - Tomáš Zářecký

Nakladatelství - Moba

Počet stran - 413

Reality show 15 minus je u diváků velmi oblíbená, nemá totiž žádné hranice. Můžete udělat cokoliv a komukoliv bez jakýchkoliv právních následků. To je první pravidlo. Druhé pravidlo je, že se výhra 60 milionů Euro dělí mezi všechny, kteří dorazí do cíle. Když se tyhle dvě pravidla spojí, vznikne něco hrůzného. V 15 minus je 15 soutěžících, kteří se neznají, každý je úplně jiný a netuší, kdo co může od koho čekat. Smrt a podraz může přijít ze všech stran bez vyzvání. Don přichází do soutěže naivní a očekává fér hru. Velice rychle zjistí jaká je realita. Dochází mu, že pokud v sobě neobjeví zvíře, nemá šanci dojít až do cíle.

Na 15 minus jsem četla poměrně dobré recenze. Čekala jsem, že celý příběh bude akce od začátku až do konce. A soutěžící budou umírat jako na běžícím pásu. Na neštěstí je tohle další kniha od které jsem čekala mnoho a dostalo se mi zklamání. Prvních pár stran knihy mě bavilo a říkala jsem si, že jestli bude taková celá kniha, bude to skvělé. No, ačkoliv prvních pár stran bylo super, dalších téměř 200 stran se na můj vkus nic moc nedělo. Neříkám, že kniha byla úplně bez akce, ale nic, co by Vás úplně dostalo se prostě nedělo. Popisy zbytečných scén, snaha autora vytvořit napětí tam, kde to vlastně nějak nešlo. Pořád jsem čekala, kde se co stane a nestalo se v podstatě nic. Nebo aspoň nic převratného.

Za stranou 200 ale došlo k nějakému zlomu. Kniha najednou nabrala na obrátkách, začlo se něco dít a vlastně to chvilkami bylo napínavé, že jsem chtěla číst stále dál. Nejlepší části knihy byly ty s domorodci a pak závěr. Ty části byly tak dobré, až mi přišlo, jestli to nepsal jiný autor. Co ale na knize obdivuji je to, že ačkoliv je v knize 15 soutěžících, čtenář si všchny bude bez problému pamatovat aniž by si musel dělat nějaké poznámky. Dozvíme se základní charakteristiku postav a díky tomu si každou postavu dobře zapamatujete.

Abych to shrnula, ve výsedku pro mě kniha 15 minus byla spíš zklamání. Z knihy o 413 stránkách jich bylo dobrých tak maximálně 150 a to bohužel nestačí. Možná, kdyby kniha byla kratší, působil by celý příběh mnohem lépe. Co se týče jazykové stránky knihy, některé pasáže měly tendenci se opakovat a autor není úplě jazykově vyzrálý. I když kniha byla čtivá, prostě to nestačilo, příběh byl chvilkami nedomyšlený nebo naopak moc překombinovaný a soutěžící měli někdy pomalu schopnosti superhrdinů. Příště bych volila více akce a lépe některé části příběhu promyset.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Čerň a stříbro - Paolo Giordano

Nakladatelství - Odeon

Počet stran - 128

V útlém románu sledujeme příběh jednoho mladého manželství. On je fyzik, univerzitní badatel se sklony k depresi. Má za to, že mu tělem protéká hustá a lepkavá černá míza melancholie, zatímco jeho žena Nora má v těle světlé stříbro, výborný elektrický vodič. Muž má zároveň roli vypravěče a zapisovatele jejich lásky. Věří, že se jeho smuteční čerň smíchá s Nořinou stříbrnou energií, ale zjišťuje, že skutečným pojivem, majákem i andělem strážným jejich vztahu byla paní A., přezdívaná Babette, kuchařka, hospodyně, chůva a adoptivní babička i matka v jedné osobě. Vyprávění vška začíná smrtí paní A. Vypravěč v "životě bez paní A." vzpomíná na život s ní a skládá tak velice živý obraz svérázné Babette, ženy plné síly a vitality, kterou ale zaskočí krutá diagnóza: rakovina plic. Milostné téma se tak začíná proplétat s tématem umírání a smrti. Giordano se opět soustředí jak na vědomí a podvědomí svých postav, tak na patologické projevy těl. Sleduje postup nemoci dostatečně zblízka, ale bez patosu, bez přehnaných emocí.

Knihu jsem koupila na e-shopu Dobré knihy, kde byla v akci a já si řekla, že za tu cenu ji prostě musím své sbírce mít. Od knihy jsem neměla žádná očekávání, protože podle anotace jsem čekala něco neúplně záživného. A byla jsem mile překvapena.

V příběhu hraje hlavní roli rodina. Jedná se o mladou rodinu, která vše teprve buduje a ne vždy je vše ideální. Teplo rodinného krbu udržuje paní A., která je hospodyně. Rodině hodně pomáhá, stará se o ně a svým způsobem je i některé věci učí. Vše se zdá ideální až do doby, kdy paní A. onemocní rakovinou. Rodina k ní velmi tíhne a tak celou nemoc prožívá s ní. Pomáhají jí koupit paruku, zvládat chemoterapii, bohuže ale tělo na léčbu nereaguje. Smrt je všudypřítomná v celém příběhu. Stejně tak, jako pomalu chátrá paní A., chátrá i manželství hlavních hrdinů.

Ačkoliv mi ze začátku přišel příběh takový vleklý, ve finále to tak nebylo. Čerň a stříbro je plné melancholie, pocitů, deprese a zvláštní ponuré atmosféry. I tak je příběh čtivý a svým způsobem dojemný. Kniha není nijak dlouhá, proto v ní nejsou žádné zbytečné pasáže.

Na Odeonu mám ráda to, že každý příběh je jiný a zpracovává různá témata. Každý příběh je psán jiným způsobem. Díky Odeonu se dostanu k příběhům a tématům, které bych běžně nečetla. A to mám na "odeonkách" prostě ráda.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Manželé odvedle - Shari Lapena

Nakladatelství - Knižní klub

Počet stran - 272

V příběhu se setáváme s Anne a Marcem, zdánlivě dokonalým manželským párem. Marco podniká, Anne je doma s jejich miminkem Corou, které se jim nedávno narodilo. Jednoho dne jsou pozvání k sousedům na párty. Sousedka Cynthia ale nemá ráda malé děti a tak Coru musí nechat doma. Naneštěstí ale chůva, která Coru hlídá, nemá čas. Anne a Marco se tedy rozhodnou dítě nechat doma samotné, vezmou si elektronickou chůvičku aby mohli v případě potřeby za Corou přijít a také ji budou co půl hodiny chodit kontrolovat. Vše probíhá podle plánu, manželé se baví, Coru chodí kontrolovat, vše se zdá v pořádku. Pak ale jde na kontrolu Anne a zjistí, že je něco jinak. Dveře od domu jsou pootevřené a v domě je podivné ticho. Cořina postýlka je prázdná. Jejich dítě totiž někdo unesl. Kdo? Proč?

Co se týče děje, nemůžu Vám prozradit víc, protože tím pádem bych vlastně prozradila zápletku. Ano, tak plytký je děj této knihy.

S touto knihou jsem měla problém od začátku do konce. Děj mě nijak nebavil, nevtáhlo mě to. Nudné plácání, sem tam se teda něco stane ale i když dojde k nějaké akci, není to bohužel nic převratného. Příběh tak nějak plyne ale vlastně se tam nic neděje. Některé popisy minulosti jsou vlastně úplně zbytečné, protože k ději nijak nepřispívají. Můj další problém byly postavy v knize. Byly mi všechny nesympatické a vlastně mi tak nějak bylo i jedno, co se s kým stane. Což je u thrilleru celkem problém. Shari prostě chybí v psaní něco, co čtenáře ke knize připoutá a bude ho to nutit číst pořád dál a dál. Asi od poloviny, jako by autorka tušila, že se vlastně nic moc neděje a snaží se různě vše překombinovat, čtenáře šokovat a bohužel i tohle se míjí účinkem a má to spíš opačný efekt. Děj je prostě hodně předvídatelný a ten, kdo má v tomhle žánru už něco načteno zápletku odhadne. Ačkoliv má kniha 272 stran, myslím, že by se děj dal shrnout i do 150 stran a pořád by čtenář o nic nepřišel.

Co musím na knize ocenit je to, že tam není zbytečně mnoho postav. Je psána jednoduchým stylem. Žádné přeskakování mezi časovými rovinami. To se mi na knize líbilo. Jedná se o autorčinu první knihu, takže kdo ví, jestli je tahle jednoduchost příběhu plánovaná. Bohužel, tím moje nadšení z knihy končí.

Touhle knihou jsem chtěla překonat čtecí krizi a úplně nevím, jestli to byla zrovna správná volba. Mám ráda thrillery, mám v nich ráda to napětí, nutkání číst knihu dál a nedat ji z ruky. Tady mi to chybělo.

Pokud s thrillery začínáte, knihu Vám můžu doporučit, není nijak drastická a bude se Vám dobře číst. Pokud už jste ale zkušenější čtenář thrillerů, bude Vám to zřejmě připadat nudné a vleklé. Autorka napsala ještě druhou knihu, Někdo cizí v domě, tu jsem zatím nečetla. Už z anotace mám dojem, že to bude dost podobné Manželům odvedle. Uvidíme, třeba se Shari poučila z chyb první knihy a druhá kniha bude o dost lepší.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Černooká - Anna Musilová

Nakladatelství - Yoli

Počet stran - 288

Černooká na Vás pokukuje z regálů snad všech knihkupectví, je vážně tak skvělá?

V knize se setkáváme s hlavní hrdinkou Viktorií, které je 18 let,bydlí v Praze a žije na první pohled obyčejný život. Studuje, má nejlepší kamarádku, potkává svého vysněného chlapce. Viktorii zemřela před devíti lety matka a od té doby trpí těžkými depresemi a sebepoškozováním. Tím to ale nekončí, jednoho dne začne Viktorie vídat přízrak s černýma očima, který jí začne našeptávat nejrůznější věci a podsouvat nejrůznější myšlenky. Podaří se Viktorii přízrak porazit a vyléčit se? Nebo přízrak poslechne a udělá něco hrůzného?

Černooká pro mě byla velice milým překvapením. Poslední dobou čtu ráda mladé české autory a jsem ráda, že jsem dala šanci i Anně Musilové. Na to, že tohle je její první kniha, je vážně povedená.

Už od začátku se mi líbilo jak byla vykreslena psychika hlavní hrdinky. Popsány její emoce, nálady, deprese. Tyhle deprese nejsou to, že máte špatný den a máte "depku" ale jsou takové, že Vám nedovolí vstát ráno z postele a začnou řídit Váš život. Zároveň můžeme sledovat nikdy nekončící boj Viktorie s touhle nemocí, která si svou nemoc uvědomuje ale neumí se jí bránit. Ačkoliv v knize je láska, není nějak přeslazená a celou dobu se nese v pochmurném duchu, což se mi moc líbilo. V knize není příliš postav ale každá postava má svou důležitou roli.

Co mi na knize chvilkami vadilo, byly popisné pasáže, které se snažily působit chvilkami až poeticky. Ty knize, dle mého názoru, nic nepřidaly, pouze to byla přehlídka slovní zásoby autorky. Osobně jsem čekala trošku jiný konec knihy, na to, jak byla kniha po celou dobu depresivní a ponurá, byl ten konec trošku takový happy end, což byla trošku škoda. Ale netvrdím, že konec knihy byl vyloženě špatný, to vůbec ne.

Černooká je v podstatě obyčejný příběh, který Vás ale neobyčejně pohltí. Ačkoliv jsem ze začátku knize příliš nevěřila, něco mě pořád nutilo číst dál a dál. Podle mě se mladí čeští autoři stávají stále kvalitnější literaturou a byla by škoda jim nedat šanci a nečíst jejich knihy. Mě osobně prvotina Anny Musilové velice zaujala a pokud vydá další knihu, ráda si ji koupím a budu doufat, že bude minimálně stejně dobrá jako byla Černooká.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Projekt Kronos - Pavel Bareš

Nakladatelství - Host

Počet stran - 564

Projekt Kronos nás zavede do roku 2052, kdy je svět po válce. Město Attiona City, kde občané v horní části města mají prakticky vše včetně čerstvého vzduchu, zatím co spodní část města, Downtown je zmítán zločinem, obchodem s drogami a občané zde nemají ani čistý vzduch, natož pořádnou zdravotní péči. Není tedy divu, že občané Downtownu umírají na záhadnou epidemii. Dále se také setkáváme s Jasonem, který má zvláštní schopnosti a je z něj sehir. Proti sehirům ale stojí sirotková, speciálně cvičená jednotka vojáků, která má za úkol sehiry zabíjet. Tohle jsou základní dějové linky, od kterých se vlastně odvíjí celý příběh.

Upřímně, musím se přiznat, že se mi zpočátku do knihy moc nechtělo. Příběh mě lákal, ale těch 564 mě lákalo už méně. Nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem čekala a knihu jsem měla za 5 dní přečtenou aniž bych se do čtení musela nutit.

Svět Projektu Kronos se mi líbil. Pavel Bareš dokázal vše bravurně vylíčit. Od obchodu s drogami až po nejrůznější pouliční šarvátky a násilné scény. Při čtení těhle scén se mi chvilkami ani nechtělo věřit, že tohle je první kniha autora. Celou dobu jsem měla strach, že bude příběh zničen nějakou romantickou linkou, což se naštěstí nestalo. Protože by to do příběhu absolutě nezapadalo. Co se mi také líbilo byli sehirové, těm prostě fandím. Pokud čekáte, že příběh má hlavního hrdinu, tak mně to tak nepřišlo. Hlavním hrdinou bylo prostě město, do kterého je příběh zasazen.

U čeho jsem ale v příběhu jásala méně byly dialogy postav. Ty mi chvilkami přišly zdlouhavé a vlastně tak nějak o ničem. Troufám si říct, že popisné či akční scény jsou mnohem lepší než rozhovory postav. Co mi na příběhu vadilo bylo neustálé přeskakování ze současnosti do minulosti a naopak. Tím, že to ani nebylo nějak označeno jsem se občas trošku ztrácela. A postavy. Ačkoliv postavy jsou skvělé, je jich tam prostě moc. A kombinace mnoha postav s přeskakováním v čase se stává smrtícím kotejlem pro knihu, který ji bohužel ubírá na kvalitě. Považuji se za čtenáře, který se většinou v ději knihy orientuje a má celkem pamatováka na jména, ale tady toho bylo místy až moc.

I když má Projekt Kronos svoje slabiny, je to zajímavá kniha, která osloví jak milovníky sci-fi, tak i čtenáře, kteří s tímto žánrem teprve začínají (to jsem například já). Příběh je svižný ale budete k němu potřebovat dobrou paměť. Jsem zvědavá, jakou cestou se bude autor ubírat v druhém dílu, který by snad ještě letos měl opět vycházet u nakladateství Host. I přes to, že kniha úplně není formátem na cesty, bude Vás to nutit číst pořád dál a tak Vám těch 564 stran celkem rychle uteče. Projekt Kronos je příjemným překvapením na českém knižním trhu a mnohdy se Vám ani nebude chtít věřit, že se jedná o prvotinu autora.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Bez šance - Neal Shusterman

Nakladatelství - Knižní klub

Počet stran - 301

Smrtka pro mě byla parádní kniha a proto, když jsem měla možnost si přečíst další knihu od Neala Shustermana, nemohla jsem odmítnout. Je kniha Bez šance takový trhák jako Smrtka?

V knize Bez šance se ocitáme v dystopickém světě, který je po druhé občanské válce a kde platí nová pravidla. Každé dítě má právo na život od narození do 13 let. Od 13 do 18 let totiž dítěti hrozí rozpojení, na které ho můžou rodiče poslat. Rozpojení znamená, že dítě je posláno do sběrného tábora, kde je jeho tělo rozebráno na orgány a ty jsou dány lidem, kteří je potřebují. Taže svým způsobem žijí dál, jen po částech a v různých lidech. Na rozpojení jsou posíláni především ti, kteří rodičům hodně vzdorují nebo sirotci či problémové děti. Příběh má tři hlavní postavy. Risu, která je sirotek a je poslána ve 13 letech na rozpojení státem aby uvolnila místo dalším dětem. Connora, kterému je 16 a na rozpojení ho poslali rodiče. A poslední je Lev, který má dalších 10 sourozenců a k rozpojení je odmalička vychováván. Ačkoliv má každý z hrdinů jiný osud, spojuje je jedno, touha žít. A proto vymyslí plán, budou se do 18 let skrývat aby rozpojení unikli. Podaří se jim ale tenhle nelehký úkol?

Neal Shusterman nás zase vtáhne do skvělého světa s nemilosrdnými pravidly. Vše je skvěle popsáno, vysvětleno. Svět není nijak složitý a přes to čtenáře baví.

Příběh je vyprávěn z pohledu hlavních či vedlejších hrdinů. A to byl asi můj problém. Na můj vkus tam bylo mnohdy postav moc a měla jsem tendnce se v příběhu lehce ztrácet. Navíc mě hrozně štval Lev, to byla postava, kterou jsem už od začátku neměla ráda a nic se a tom nezměnilo ani v průběhu knihy.

Začátek knihy se mi moc líbil a kniha se prakticky četla sama, uprostřed knihy ale přišlo jakési hluché místo, kdy mě kniha prostě nebavila a chtěla jsem ji odložit. Prostě mi to přišlo to samé pořád dokola. Rozhodla jsem se ale vydržet knihu dočíst. A dobře jsem udělala. Ten konec totiž stál za to. I když nebyl nějak překvapivý a dal se odhanout, bylo to pěkné zakončení. Ačkoliv Bez šance je pouze první díl, příběh je ukončen, takže se nemusíte bát otevřeného konce. Další díly v češtině bohužel nebyly vydány.

Pokud jste ještě nečetli žádnou knihu od autora, určitě doporučuji přečíst prvně Bez šance a potom Smrtku. Smrtka je totiž o pár levelů výše. Já knihy bohužel četla v opačném pořadí, možná proto jsem byla lehc zklamaná.

Bez šance je dobrá dystopie s dobrým příběhem. Není to ale kniha, ze které bych přímo jásala a měla nutkání ji co nejdříve číst znovu. I tak je to ale svižný příběh plný akce a s pár nečekanými zvraty. Jak to bylo už u Smrtky, i tenhle příběh se bude líbit mladším i dospělým čtenářům. Neal prostě umí ten svět podat velice poutavě.

HODNOCENÍ - 4 * z 5.

Volání netvora - Patrick Ness

Nakladatelství - Jota

Počet stran - 216

Conor je třináctiletý chlapec, který má noční můry. Není se také čemu divit, jho otec žije s novou rodinou v Americe, s babičkou si příliš nerozumí, jeho maminka je těžce nemocná a v škole Conora spolužáci šikanují. Jediný, koho teď má je jeho nejlepší kamarádka, ale s tou se rozhádá. Jeho nejčastější společností netvor, který ho v noci navštěvuje a vypráví mu postupně tři příběhy. Příběhy, kde věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají. A také, že největším nepřítelem je strach. Netvor je starý strom, tis, který roste za Conorovým domem. Jakmile netvor Conorovi povypráví všechny tři příběhy, chce slyšet jeden příběh od Conora. Zároveň po něm chce, aby se dokázal podívat pravdě do očí. Pravdě, která je smutná a těžká. Dokáže to Conor?

Volání netvora má v současné době již druhé vydání. Já vlastním vydání první a naprosto ho miluju. Kniha je nádherně graficky zpracovaná, obsahuje krásné černobílé ilustrace, které jsou místy smutné ale skvěle dotváří atmosféru knihy.

Volání netvora se dočkalo i filmového zpracování, které slavilo velký úspěch. Právě druhé vydání má filmovou obálku. Já film zatím neviděla. A mám pocit, že film stejně tuhle knihu nemá šanci překonat, ale můžu se mýlit. Knihu původně psala jiná autorka, která nečekaně zemřela, Patrick Ness ale nechtěl, aby tato kniha byla nedokončena a tak ji dokočil sám. A myslím, že se to opravdu povedlo.

Z knihy prostě vyzařuje něco zvláštního, na jednu stranu ohromný smutek, na druhou ale vnitřní klid. Příběh nemá moc postav ani kdo ví jaké zápletky a přes to je tak úžasně silný, dojemný a krásný. Já sama čtu knihu už po několikáté s odstupem pár let a pořád se mi kniha líbí jako bych ji četla poprvé. Volání netvora má pro mě dvě roviny, jednu dětskou, kdy vidíme dětského hlavního hrdinu a netvora. Druhá rovina je dospělá, chlapec postupně překonává svůj strach, začíná vidět věci tak, jak jsou a čelí pravdě. Tuhle knihu si můžete přečíst ať je Vám 13 nebo 60 a v každém věku si v knize prostě něco najdete a zamilujete.

Já prostě nemám nic, co bych Volání netvora vytkla. Miluju ten příběh, zpracování, ilustrace, prostě všechno. Je to takový můj klenot v knihovně, ke kterému se vždy ráda vracím a vracet budu. A pokud jste knihu ještě nečetli, určitě to napravte, je to láska na první přečtení!

HODNOCENÍ - 5* z 5.

Muž a žena - Michal Viewegh

Nakladatelství - Ikar

Počet stran - 296

Michal Viewegh se po své spisovatelské i osobní krizi vrátil na scénu. Teď je žhavou novinkou Muž a žena, kniha, která se skládá ze dvou příběhů.

První příběh nese název Family Frost a sledujeme zde příběh spisovatele, jehož knihy se prodávají stále míň. Je rozvedený, má dvě dcery na které platí alimenty a proto si musí přivydělávat rozvozem zmrzlin. Jeho matka je feministkou, která nesnáší muže a svého otce ani nezná. V příběhu nás hlavní hrdina provází svou minulostí a zároveň v přítomnosti chce od své matky zjistit, kdo je jeho otec.

V druhé části knihy je příběh Čarodějka z Křemelky. Jde o vyprávění z pohledu ženy, která umí číst myšlenky. Dominika nám popisuje svoje dětství, dospívání, vztahy s rodiči a poté sledujeme i její dospělý život. S hlavní hrdinkou prožíváme všechna úskalí, která čtení myšlenek obnáší. Zároveň vidíme, jak tento "dar" má dopad i na její milostný život. Dominika totiž čte myšlenky, velice špatně vidí ale je neskonale krásná a je ztělesněním představ snad všech mužů.

První příběh, Family Frost byl o dost slabší než Čarodějka z Křemelky. Ačkoliv hlavní hrdina byl sympaťák, se kterým se život zrovna nemazlí, příběh byl vlastně tak trošku o ničem. I když příběhu nechyběl vtip, pohřbila to nadmíra sprostých slov. Se sprostými slovy nemám nějaký problém, ale tady jich bylo opravdu mnoho a vastně to příběh dost pokazilo. Kromě toho, že hlavní hrdina chce poznat svého otce se toho v příběhu moc neděje, což mi přijde škoda.

Čarodějka z Křemelky mi přišla snad od jiného autora než Family Frost. Příběh měl spád, byl vtipný a děj pěkně plynul. Dominika mi byla sympatická, poloslepá kráska, která umí číst myšlenky byla obyčejná a čtenář si ji oblíbí. Ačkoliv na začátku Dominice čtení myšlenek možná budete závidět, veřte, že na konci knihy si řeknete, že v její kůži učitě být nechcete. Je zde popsán mnohem delší časový úsek života hlavní hrdinky, možná proto příběh působí tak nějak celistvě. Zase se zde ale objeví pár vulgarit, v tomto případě je jich podstatně méně než v prvním příběhu, ale pořád mi to přijde poměrně zbytečné a příběhu to nic nepřidá.

Muž a žena je pěkné letní čtení. Nenáročné, čte se lehce a děj pomalu ale jistě plyne. U obou příběhů nemusíte nějak extra přemýšlet nad postavami nebo dějem, takže je to dokonalý relax na víkend či dovolenou. Musím ale říct, že od někoho jako je Michal Viewegh jsem čekala prostě víc. Je vidět, že svou osobní i spisovatelskou krizi překonal, ale pořád to ještě není Viewegh, kterého známe a všichni tak zbožňujeme. Napsat tuto knihu nějaký neznámý autor jako svou prvotinu, byl by to boom. V tomto případě bohužel ne. I tak se kniha ale báječně hodí do letních dnů, kdy se u ní zasmějete a zcela určitě si i odpočinete.

HODNOCENÍ - 4* z 5.