Nakladatelství - Odeon
Počet stran - 128
V útlém románu sledujeme příběh jednoho mladého manželství. On je fyzik, univerzitní badatel se sklony k depresi. Má za to, že mu tělem protéká hustá a lepkavá černá míza melancholie, zatímco jeho žena Nora má v těle světlé stříbro, výborný elektrický vodič. Muž má zároveň roli vypravěče a zapisovatele jejich lásky. Věří, že se jeho smuteční čerň smíchá s Nořinou stříbrnou energií, ale zjišťuje, že skutečným pojivem, majákem i andělem strážným jejich vztahu byla paní A., přezdívaná Babette, kuchařka, hospodyně, chůva a adoptivní babička i matka v jedné osobě. Vyprávění vška začíná smrtí paní A. Vypravěč v "životě bez paní A." vzpomíná na život s ní a skládá tak velice živý obraz svérázné Babette, ženy plné síly a vitality, kterou ale zaskočí krutá diagnóza: rakovina plic. Milostné téma se tak začíná proplétat s tématem umírání a smrti. Giordano se opět soustředí jak na vědomí a podvědomí svých postav, tak na patologické projevy těl. Sleduje postup nemoci dostatečně zblízka, ale bez patosu, bez přehnaných emocí.
Knihu jsem koupila na e-shopu Dobré knihy, kde byla v akci a já si řekla, že za tu cenu ji prostě musím své sbírce mít. Od knihy jsem neměla žádná očekávání, protože podle anotace jsem čekala něco neúplně záživného. A byla jsem mile překvapena.
V příběhu hraje hlavní roli rodina. Jedná se o mladou rodinu, která vše teprve buduje a ne vždy je vše ideální. Teplo rodinného krbu udržuje paní A., která je hospodyně. Rodině hodně pomáhá, stará se o ně a svým způsobem je i některé věci učí. Vše se zdá ideální až do doby, kdy paní A. onemocní rakovinou. Rodina k ní velmi tíhne a tak celou nemoc prožívá s ní. Pomáhají jí koupit paruku, zvládat chemoterapii, bohuže ale tělo na léčbu nereaguje. Smrt je všudypřítomná v celém příběhu. Stejně tak, jako pomalu chátrá paní A., chátrá i manželství hlavních hrdinů.
Ačkoliv mi ze začátku přišel příběh takový vleklý, ve finále to tak nebylo. Čerň a stříbro je plné melancholie, pocitů, deprese a zvláštní ponuré atmosféry. I tak je příběh čtivý a svým způsobem dojemný. Kniha není nijak dlouhá, proto v ní nejsou žádné zbytečné pasáže.
Na Odeonu mám ráda to, že každý příběh je jiný a zpracovává různá témata. Každý příběh je psán jiným způsobem. Díky Odeonu se dostanu k příběhům a tématům, které bych běžně nečetla. A to mám na "odeonkách" prostě ráda.
HODNOCENÍ - 3* z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat