Ztracená historie snů - Kris Waldherr

Počet stran - 480

Vydáno - Beta

Píše se 19. století. Viktoriánská Anglie. Robert je vyhlášeným fotografem mrtvých. Jednoho dne obdrží dopis, ve kterém je žádán, aby zachytil na snímku zesnulého bratrance, který byl známým básníkem. Práce má ale určité podmínky, které není tak lehké vyplnit. Robert se vydává na místo, kde si jeho bratranec Hugh přál spočinout vedle své milované ženy, zemřelé při porodu před mnoha lety, a odhaluje zde netušený příběh plný lásky, vášně, tajemství, ale u umělecké ješitnosti a sebestřednosti, která měla tragický vliv na osudy těch nejbližších lidí. 

Ztracená historie snů mě zaujala už samotnou obálkou, která se mi hodně líbí. A jakmile jsem se dozvěděla, že v příběhu mají figurovat duchové a focení zesnulých, tak bylo jasné, že tento kousek si rozhodně musím přečíst. A jak tenhle knižní počin z prostředí Viktoriánské Anglie dopadl? Pojďme se na to trošku podívat.

Příběh má téměř 500 a upřímně, měla jsem trošku strach, jaké to bude se knihou prokousat. Ale nakonec jsem bála zbytečně, protože mi čtení až na pár pasáží hodně ubíhalo. Postava Roberta, který pracuje jako fotograf zemřelých, mě už od začátku zaujala. Svou profesí se pokouší vyrovnat se ztrátou svojí milované manželky. Navíc se dozvídá, že zemřel jeho bratranec Hugh, který je slavný básník. Rozhodne se vypravit na Hughův pohřeb, jenže kupodivu není na místě vítán.

Byla jsem hodně překvapená, jaká atmosféra na mě z příběhu dýchala. Příběh je sice romantický, ale také plný zármutku, viny, srovnání se s minulostí a ztrátou milované osoby. Zároveň mi příběh přišel místy až poetický a díky stylu, jakým je příběh napsaný, mi přišlo, že jsem se v příběhu ocitla taky. Nevím, proč, ale chvilkami mi to připomínalo trošku tvorbu E.A. Poe. Příběh není nijak surový, ale lehce strašidelný se skvělou atmosférou.

Jediné, co bych vytkla, bylo to, že na mě byl příběh někdy trošku zdlouhavý a někdy té poetičnosti na mě bylo už trošku moc. Ale rozhodně to nebylo nic zásadního a ve výsledku to bylo rozhodně dobré a neobvyklé čtení.

Pokud máte rádi gotické, temné, ponuré příběhy, které v sobě i přes to mají lásku, naději a tajemství, je pro Vás Ztracená historie snů přímo nezbytnost. Jazyk, kterým je kniha psaná Vás bude doslova hladit po duši a současně Vás bude z některých scén lehce mrazit i když se nejedná o klasickou duchařinu, kterou můžete znát ze současnosti.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Beta a Ztracenou historii snů můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 4 *z 5 *.

Povědomá temnota - Amy Engel

Počet stran - 320

Vydáno - Beta

Strhující příběh matky, která poté, co je její dcera zavražděna na městském hřišti, už nemá co ztratit a rozhodne se pátrat po spravedlnosti na vlastní pěst. Chce za každou cenu zjistit, co se opravdu stalo. Zároveň musí svést boj se stínem své přísné matky, jejíž tvrdost a neústupnost bude při svém pátrání potřebovat.

 Amy Engel u nás vyšla již jedna kniha a to Dívky z Roanoke. Před pár týdny se čtenáři dočkali v češtině i druhé knížky autorky, která se jmenuje Povědomá temnota, která v zahraničí sklidila velký úspěch a čtenáři z ní byli opravdu nadšení.

Pokud jste čtenáři, kteří si libují v thrillerech s drsným začátkem, který Vás k sobě připoutá a nepustí, budete nadšení. Právě začátek knihy je dost silný a Vy budete chtít vědět, co bude dál. Smrt dvou mladých dívek v malém městečku spustí vlnu dalších, nečekaných událostí. Matka jedné ze zavražděných děvčat se rozhodně vzít spravedlnost do svých rukou a vypátrat, kdo za tento ohavný čin může. 

V dnešní době jsou dost moderní thrillery s úspěšnými a bohatými hlavními hrdinkami. Povědomá temnota je však úplný opak. Hlavní hrdinka Eve má za sebou dost kruté dětství, pohnuté rodinné vztahy a její kariéra taky zrovna nevzkvétá. Vlastně je to věc, která se mi na Povědomé temnotě dost líbila a dělala příběh mnohem víc uvěřitelný. Zaplivané bary, či ošuntělé obydlené karavany, ani jedno v příběhu nechybí.

Co mi však vadilo byl hovorový jazyk, kterým je celý příběh napsaný. Přišlo mi jej tam už moc a chvilkami mě to dost od čtení rušilo, což byla škoda, protože jinak je kniha opravdu čtivá. Můj největší problém byl ale se stranou 45, kde byl podle mě spoiler jako hrom a mně díky jedné větě na této straně bylo jasné, jak kniha dopadne a nemýlila jsem se. To pro mě bylo velké zklamání a já do poslední chvíle doufala, že se mi to zdá a přece to tak nemůže dopadnout, no, dopadlo. Nebýt tam toto velké prozrazení, asi bych z příběhu byla mnohem víc nadšená, ale vlastně pak už čtete s tím, že víte, kdo za všechno může.

Povědomá temnota však není jen thrillerem, ale já jsem příběh vnímala i jako takové rodinné drama. Velkou roli hrají rodinné vztahy, které zde jsou opravdu dobře popsané. Velkou roli zde také hraje mateřství a touha po pomstě, což zde taky bylo velice dobře vykresleno. A ten drsný konec mě vcelku překvapil, i když si myslím, že autorka zbytečně trošku moc tlačila na pilu.

Musím říct, že ačkoliv je Povědomá temnota příběh s velkým potenciálem, z mého pohledu nebyl naplno využit. Čtení to sice bylo dobré, ale bylo tam pár věcí, přes které jsem se jaksi nedokázala přenést a i když mě to mrzí, s hodnocením v tomto případě jsem tak nějak na půl cesty a příběh pro mě zůstává lepším průměrem.

Za Povědomou temnotu moc děkuji nakladatelství Beta a knihu můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 3 * z 5 *.

Jak zemřít osamocen - Mo Welch

Počet stran - 144

Vydáno - Beta

Pro všechny odvážné duše, které jednoduše chtějí říci NE partě kamarádů, když je zvou na drink, NE oslavě narozenin kolegy v práci (ledaže by přinesl dort) a NE randění jakéhokoli druhu – právě pro ně je tady Blair, mistryně života v teplácích a konverzace s vlastní kočkou. Blair vás naučí, jak se stát asociálním poustevníkem, selhat v nudné práci, sabotovat jakékoli vztahy a vždy – vždycky – si zvolit gauč místo tělocvičny a nemít kvůli tomu špatné svědomí.

Jak zemřít osamocen už podle názvu naznačuje, že se nejedná o typickou self-help literaturu. Spíš bych řekla, že je to taková anti self-help knížka, ale v tom dobrém slova smyslu. Jedná se sice o útlou knížečku, ale velice nápaditě a originálně zpracovanou. Ráda bych vyzdvihla i překlad, který mi přijde dost povedený a knize neubral na humoru.

Celou knížkou Vás bude provázet Blair, která zrovna není příkladem ideální kamarádky. Je cynická, svérázná a na všechno má svůj jasný názor, který se nenechává strhnout mainstreamem a společnost jí dělá kočka. Naučí Vás, jak můžete selhat v zaměstnání nebo jak se můžete stát tím nejhorším nejlepším přítelem či Vám poradí, jak se vyhýbat lásce obloukem.

Jak zemřít osamocen obsahuje krátké texty, které jsou doprovázeny jednoduchými, ale trefnými ilustracemi. Knížka má dohromady lehce přes 130 stran, takže ji zvládne i příležitostný čtenář. A právě zpracování je velké plus knížky, je svižné, lehké a humor není nijak nucený či trapný. Nečekejte nějakou knihu, která Vám změní život, ale čtivý kousek, který Vám zpříjemní odpoledne a u kterého se pobavíte. Zároveň si myslím, že kniha předává přece jen něco důležitého čtenáři a to, že každý z nás by uměl trávit jen čas sám se sebou a že na tom není nic špatného. Upřímně říkám, že já jsem se v některých částech knížky hodně viděla a možná o to víc mě čtení bavilo.

Určitě Vám Jak zemřít osamocen doporučuji. Ať už pro Vás, pokud máte rádi vtipné a sarkastické knížky anebo jako dárek pod stromeček pro někoho z Vašich blízkých, kdo je na této vlně humoru naladěn. Autorkou knihy je stand up komička Mo Welchová, tak pokud víte o někom, kdo je její fanoušek, máte dárek vyřešený.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Beta a Jak zemřít osamocen můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ – 4 z 5.