středa 25. listopadu 2020

Ztracená historie snů - Kris Waldherr

Počet stran - 480

Vydáno - Beta

Píše se 19. století. Viktoriánská Anglie. Robert je vyhlášeným fotografem mrtvých. Jednoho dne obdrží dopis, ve kterém je žádán, aby zachytil na snímku zesnulého bratrance, který byl známým básníkem. Práce má ale určité podmínky, které není tak lehké vyplnit. Robert se vydává na místo, kde si jeho bratranec Hugh přál spočinout vedle své milované ženy, zemřelé při porodu před mnoha lety, a odhaluje zde netušený příběh plný lásky, vášně, tajemství, ale u umělecké ješitnosti a sebestřednosti, která měla tragický vliv na osudy těch nejbližších lidí. 


Ztracená historie snů mě zaujala už samotnou obálkou, která se mi hodně líbí. A jakmile jsem se dozvěděla, že v příběhu mají figurovat duchové a focení zesnulých, tak bylo jasné, že tento kousek si rozhodně musím přečíst. A jak tenhle knižní počin z prostředí Viktoriánské Anglie dopadl? Pojďme se na to trošku podívat.

Příběh má téměř 500 a upřímně, měla jsem trošku strach, jaké to bude se knihou prokousat. Ale nakonec jsem bála zbytečně, protože mi čtení až na pár pasáží hodně ubíhalo. Postava Roberta, který pracuje jako fotograf zemřelých, mě už od začátku zaujala. Svou profesí se pokouší vyrovnat se ztrátou svojí milované manželky. Navíc se dozvídá, že zemřel jeho bratranec Hugh, který je slavný básník. Rozhodne se vypravit na Hughův pohřeb, jenže kupodivu není na místě vítán.

Byla jsem hodně překvapená, jaká atmosféra na mě z příběhu dýchala. Příběh je sice romantický, ale také plný zármutku, viny, srovnání se s minulostí a ztrátou milované osoby. Zároveň mi příběh přišel místy až poetický a díky stylu, jakým je příběh napsaný, mi přišlo, že jsem se v příběhu ocitla taky. Nevím, proč, ale chvilkami mi to připomínalo trošku tvorbu E.A. Poe. Příběh není nijak surový, ale lehce strašidelný se skvělou atmosférou.

Jediné, co bych vytkla, bylo to, že na mě byl příběh někdy trošku zdlouhavý a někdy té poetičnosti na mě bylo už trošku moc. Ale rozhodně to nebylo nic zásadního a ve výsledku to bylo rozhodně dobré a neobvyklé čtení.

Pokud máte rádi gotické, temné, ponuré příběhy, které v sobě i přes to mají lásku, naději a tajemství, je pro Vás Ztracená historie snů přímo nezbytnost. Jazyk, kterým je kniha psaná Vás bude doslova hladit po duši a současně Vás bude z některých scén lehce mrazit i když se nejedná o klasickou duchařinu, kterou můžete znát ze současnosti.

Za knihu moc děkuji nakladatelství Beta a Ztracenou historii snů můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 4 *z 5 *.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Aletta, má dcera - Ellen Keithová

Počet stran - 416 Vydáno - Beta  Aletta, má dcera je strhující román odehrávající se během druhé světové války. Je to příběh ženy, která nab...