O princezně, která se zachránila sama - Amanda Lovelace

Vydáno - Yoli

Počet stran - 208

Sbírka básní rozdělená do čtyř oddílů: Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty. První tři oddíly s obdivuhodnou upřímností komentují jednotlivá stádia dospívání autorky Amandy Lovelace, zatímco závěrečná kapitola je vzkazem čtenáři. Kniha o lásce i nenávisti, o tom, jaké to je někoho ztratit, o zármutku i radosti, o síle, inspiraci a hledání sebe sama.

Moderní poezie je v poslední době mým poměrně oblíbeným žánrem. Proto, když vyšlo O princezně, která se zachránila, nemohla jsem si tuto knihu nechat ujít. Zaujme mě tak jako Mléko a med od Rupi Kaur? Na knihu jsem slyšela různé názory, tak bylo na čase vytvořit si názor vlastní.

Páni, tak tohle pro mě bylo velice milé překvapení. Kniha byla rozdělena do čtyř částí a každá část mě něčím zaujala. Kniha určitě není psána nějakými neučitými verši. Naopak, básně jsou někdy velice konkrétní. Autorka se nebojí mluvit o svém dospívání, smrti sestry a matky. Stejně tak se v knize objevuje téma nešťastné lásky a později i téma lásky životní. Zároveň sledujeme, jak se z ustrašené dívky stává dospělá žena, která to má v hlavě srovnané a přesně ví, co chce.

Tahle kniha Vás dostane, zvlášť pokud jste už starší a prošli jste si nějakou ztrátou, nevydařeným vztahem a nebo bojem s nejrůznějšími vnitřními démony. Tato melancholická sbírka Vás přiměje vzpomínat, přemýšlet a v neposlední řadě Vás i svým způsobem bude motivovat ve Vašich vnitřních bojích uspět.

Jediné, co mě v knize příliš nenadchlo byly básně věnované autorčiné matce. Ty mě příliš nebavily. Z básní bylo zřejmé, že autorka se svou matkou spolu neměly ideální vztah, spíš naopak. Přišlo mi, že matce byla věnována větší část, než by bylo nutné. To je ale opravdu jediné.

O princezně, která se zachránila sama mě prostě bavilo. Citlivé, úderné a jasné básně, mnohdy bez příkras, prostě byly můj šálek čaje. Některé básně byly opravdu krásné a neměla jsem problém se zastavit a opravdu si báseň vychutnat. Líbí se mi také obálka knihy, černá, jednoduchá, bez zbytečných kudrlinek. Pokud Vás moderní poezie baví, O princezně, která se zachránila sama můžu určitě doporučit. A pokud Vás nebaví, knihu Vám doporučuji též.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Napětí - Naomi Aldermanová

Počet stran - 360

Vydáno - Argo

Všechno začíná jiskrou - dospívající dívky mezi 14 a 15 lety v sobě objevují schopnost vypouštět z konečků prstů elektrické výboje. Lékaři posléze zjistí, že se jim u klíčních kostí vyvinul svalový orgán generující elektřinu, podobně jako je tomu u elektrických úhořů. Chlapci jsou bezbranní - kvůli bezpečnosti jsou ihned izolováni v chlapeckých školách. V některých částech světa propukají krvavé revoluce. Dívky se v používání elektrického napětí zdokonalují a probouzejí tuto schopnost i u starších žen.

Napětí mě velic zaujalo svým tématem, svět v rukou žen a striktní matriarchát. Toto téma v knihách je dost ojedinělé a otázka genderové rovnosti stále dosti palčivá, tak jsem si Napětí prostě musela přečíst. Navíc se mi moc líbí obálka knihy, která už ledacos napovídá. I pod přebalem najdeme pěkne zpracovaný hardback.

Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav, takže se ocitáme v různých místech, postavy jsou odlišné i věkem a kromě toho, že většina postav jsou ženy, jeden z úhlů vyprávění příběhu je i mužský. Setkáváme se starostkou, novinářem, dívkou, která byla zneužívána svými rodiči a dívkou, jež byla svědkem vraždy její matky. Každá postava si jde svou cestou ale i tak spolu postavy úzce souvisí a jejich části se prolínají.

Musím říct, že na začátku mě kniha opravdu oslovila. Byla psaná příjemným lehkým stylem. Postavy se pěkně pamatují. Napětí vlastně začíná nevinně, dívky a ženy jsou nesmělé, mnohdy utlačované a postupně v sobě nacházejí nejen jejich zvláštní schopnost v podobě klubka, ale stejně tak i odvahu, Odvahu zničit patriarchát a začít se mstít. V knize se skvěle stupňují charaktery postav a atmosféra. Poklidný děj ze začátku se postupně mění mnohdy v opravdová jatka. Dalším plusem v knize jsou nejrůznější ilustrace a deníkové záznamy, které taky knize dodávají na atmosféře.

Bohuže ale kniha měla pro mě pár mínusů. Mnohdy mi vadily sexuální scény, které se v knize chvilkami jen opakovaly a nepřinesly do děje nějaký zvrat. Na to, jak měla kniha slibný začátek, jsem měla pocit, že konec byl takový nedotažený. Že autorka rozjela příběh, který vlastně moc nevěděla, jak ukončit, tak to utla velice jednoduchým a předvídatelným koncem. Z tohoto tématu šlo vytěžit mnohem více, dle mého názoru.

Napětí určitě doporučuji všem fanouškům dystopií. Myslím, že kniha ale víc osloví ženy než muže. Zároveň i příznivci feminismu si přijdou na své. Napětí sice pro mě není knihou roku, ale tento příběh stojí za přečtení a určitě i sám čtenář běhěm příběhu se zamyslí, co by mohlo nastat, kdyby se tento příběh stal skutečností.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Tokijský ghúl 1 - Sui Ishida

Vydáno - Crew

Počet stran - 228

Tokijskými ulicemi se prochází smrt - a její jméno je "Ghúl"! Děsivá monstra se přes den skrývají pod maskou obyčejných lidí a v noci vyrážejí do ulic, aby utišila svou touhu po lidském mase. Čerstvý vysokoškolák Ken Kaneki si ale těchhle událostí moc nevšímá. Daleko víc ho zajímá, jak dostat na rande krásnou a sečtělou Rize. Romantické dostaveníčko ale neproběhne tak úplně podle plánu a navždy změněný Ken si z divoké noci odnese jedno důležité ponaučení: láska opravdu prochází žaludkem.

Manga v poslední době slaví velký úspěch a začíná ji číst čím dál více lidí. A série Tokijský ghúl je u nás jednou z nejvíce úspěšných sérií. A já jsem si dala letos předsevzetí, že se to mangy pustím. Ano, trošku mě děsilo, že se kniha čte od konce a z prava do leva ale bylo na čase vyjít ze své komfortní zóny a pustit se toho. A bylo to pro mě ve výsledku velice milé překvapení a vlastně mě mrzí, že jsem s mangou nezačala dřív.

Když jsem se rozhodovala, jakou sérií začít, byl pro mě Tokijský ghúl jasnou volbou, monstra, požírající lidi, to mě prostě zaujalo a chtěla jsem si to přečíst. Příběh začíná vlastně nenápadně, dva kamarádi vyrazí do kavárny a jeden z nich se odhodlá pozvat na rande Rizu, sečtělou dívku, která se mu líbí. Velice mile mě překvapilo, že obě postavy rády čtou, to byl pro mě v příběhu příjemný začátek. No, ale nějakou romantiku nečekejte, rande se zvrtne, když Riza chce Kanekiho šežrat. Při boji se uvolní traverza, která Rizu zabije, Kaneki je odvezen do nemocnice a potřebuje transplantaci a na ni použijí Rizin orgán. Díky této nešťastné shodě náhod se i Kaneki stává ghúlem, ale jen napůl.

V knize je krásné popsáno, jak se Kaneki pere s tím, aby přijal fakt, že je ghúl a aby požíral lidi. Zároveň velkou roli zde hraje také přátelství. A samozřejmě v příběhu poznáváme i další ghúly, kteří už nemají vůči lidem zdaleka tolik slitování jako má Kaneki.

Moc se mi líbil styl ilustrací, jednoduché, černobílé kresby. Asi jediný problém, co jsem s knihou měla, byl, že když se strhlo k nějakému boji, působila kniha trošku nepřehledně. Ale čtenář se zase rychle zorientuje.

Musím říct, že tato manga mě opravdu moc bavila a určitě si chci přečíst i další díly. A vlastně se určitě pustím i do dalších sérii abych si rozšířila obzory. Pokud se chystáte s mangou začít, tak jako já, mohu Vám Tokijského ghúla určitě doporučit.

HODNOCENÍ - 5* z 5.

Kaziměsti - Martin Bečan

Vydáno - Fragment

Počet stran - 256

Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve stíny a jsou v něm domy, ulice a celé čtvrti, o kterých většina lidí nemá tušení. Zlákáni plejádou divů a zázraků se rozhodnou sem přestěhovat. Jenže město je nakaženo nemocí.

Kaziměsti se na mě jednu dobu hrnuli snad ze všech stran. Prvotina Martina Bečana slavila na poli českého fantasy velký úspěch. No bodejť by ne, autor proměnil Olomouc v opravdu parádní fantasy prostředí, což není zrovna obvyklé. A proto jsem si musela knížku přečíst.

Příběh začíná nenápadně, parta studentů, neúspěšná zkouška a záhadná tramvaj číslo 0 do Nikam, která je dostane do dosud neznámých částí města. Nejsou to ale jen tak obyčejné části města, zde si město žije svým životem, prší zde papír, někteří lidé se začínají záhadně měnit a jezdí zde vlaky, kterými se můžete vracet v čase. Jednoho dne se ale stane něco nečekaného, město postihne výbuch. A propukne záhadná nemoc.

Musím říct, že začátek knihy byl dost šílený. Už zde byla poznat opravdu bujná představivost autora a to nejem popisem města ale i originlitou jmen hlavních hrdinů. Tři scény z knihy mě opravdu dostaly, první scéna byla se Zimou a divočákem, tu jsem málem obrečela, pak scéna s paznechty, ta byla skvěle akční. A jako poslední scéna se Zimou a Lazarovým dědečkem, to bylo také dojemné. Tyto tři části knihy ve mně vzbudily opravdu silné pocity a řekla bych, že byly opravdu nejlepší z celé knihy. Dále musím pochválit krásnou obálku knihy a praktickou všitou záložku v knize, kterou já mám obecně ráda.

Nyní se ale dostáváme k mínusům knihy. Na mě kniha byla místy prostě nudná. Zbytečné scény, ve kterých se tak nějak nic moc nedělo. A bohužel těch scén tam bylo na můj vkus více než bych chtěla. Další věc je množství postav, netvrdím, že jich bylo nějak zbytečně moc, ale mám pocit, že ne každá postava měla v knize nějakou svou roli. Zkrátka některé postavy tam jen tak nějak byly. A upřímně, dlouhé kapitoly knize na svižnosti také příliš nepřidaly.

Abych to ale shrnula, kniha určitě stojí za přečtení. Ale dle mého je poznat, že Kaziměsti jsou autorovou první knihou a v příběhu prostě je pár nedostatků. Pokud ale tohle přehlédnete nebo jste ochotni se s tím smířit, čeká Vás příjemná urban fantasy z prostředí Olomouce, kterou si užijete. Zejména pokud tento žánr nemáte tolik načtený, bude se Vám kniha jistě líbit.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Láskou ji nespoutáš - Atticus

Vydáno - Ikar

Počet stran - 235

Láskou ji nespoutáš ( v originále Love Her Wild) je sbírkou veršů mladého autora, který si získal srdce půl milionu fanoušků na sociální síti Instagram. Časopis Teen Vogue ho označil za nejzajímavějšího básníka, kterému je třeba věnovat pozornost a magazín Galore za autora, jehož slova si lidé nejčastěji tetují na kůži. Své čtenáře okouzlil upřímností a autenticitou s jakou vystihuje ty nejdrobnější okamžiky. Jeho krátké a úsporné verše inspiruje láska, ženská duše, divoká příroda a svoboda, ve všech jejích podobách…

Kniha Láskou ji nespoutáš se ke mně dostala úplnou náhodou a to, když jsem ji vyhrála na Instagramu u Yoli, dokonce mám podepsaný výtisk. Láskou ji nespoutáš bylo stylově hodně přirovnáváno k Mléko a med, které jsem četla nedávno a moc se mi líbilo, viz. recenze na blogu.

Tajemý mladík Atticus (pseudonym), který dost často nosí masku, začal svoje básně prezentovat nejprve na Instagramu. Tam tvorba sklidila tak ohromný úspěch, že se rozhodl básně vydat knižně. Láskou ji nespoutáš je autorova prvotina, nedávno autor vydal již knihu druhou The dark between stars, ale ta zatím nebyla přeložena do češtiny.

Jak se často stává, básně pro mě zřejmě měly mnohem větší kouzlo jako projekt na Instagramu než v knižní podobě. Kniha je rozdělena do tří částí: Láska, Ona a Divokost. V první části jsou básně o začátku vztahu, zamilovanosti, stavění vzdušných zámků a o rozchodu. Autorovi sem zabloudily i dvě básně o rodičovství, které sem z mého pohledu, tak úplně nepatřily. Druhá část, Ona, byla o popisech žen, vyznání lásky a překonání překážek. V poslední části s názvem Divokost se autor zabývá zamyšlením nad smrtí, ale stejně tak i láskou a smyslem života.

No, asi nejlepší mi přišla první část a pak kniha postupně slábla. V první části byly dvě básně o rodičovství, které na mě působily, jakoby tam byly spíš omylem. Druhá část mi chvilami připomínala takové vyznání spolužáků ze školy, potěší Vás to ale není to nic převratného. V třetí části jsem už mnohdy měla pocit, že mnohdy jde spíše než o poezii, o generátor náhodných slov. Některé básně byly absolutně bez nějakého smyslu.

Celá kniha je doprovázena nejrůznějšími fotografiemi, které ale z mého pohledu také nebyly nic převratného a příliš mě nezaujaly.

Abych nebyla jen kritická, v celé knize byly asi 4 básně, které mě opravdu nadchly. Ale pro mě to bylo prostě málo. Buď je to již pro mladší čteáře a nebo jsem prostě v této knize nenalezla tu hloubku, kterou jsem nalézt měla. Za mě je tohle opravdu průměrná knížka a z mého pohledu je Mléko a med mnohem lepší. Druhou knihu od Atticuse si chci určitě taky přečíst, abych zjistila, zda-li se jeho tvorba posunula. Druhou knihu si chci přečíst určitě v angličtině, protože mám strach, jestli překlad také trošku neubral. No, nechám se překvapit.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Knižní bloger roku 2018 pořádaný ČBDB a rozhovor s Morou

Letos od 1.listopadu se již třetím rokem konala soutěž o Knižnho blogera roku 2018. Soutěž pořádala Československá bibliografická databáze (ČBDB).

Soutěž měla tři části, v první části jste mohli nominovat svého favorita v následujících kategoriích: Knižní bloger roku, Knižní skokan roku, Knižní objektiv roku a Knižní vloger roku. Ve druhé části jste už v každé kategorii volili mezi 4 nejčastěji nominovanými a třetí částí soutěže bylo samotné vyhlášení. Pro vítěze v každé kategorii byly připraveny knižní ceny a stejně tak mohl i jeden hlasující vyhrát knižní odměnu.

Pro mě byl obrovský šok, když se můj blog objevil už mezi 4 nejčastěji nominovanými v kategorii Knižní skokan roku. A když jsem se dozvěděla, že Knihomolský deník tuto kategorii vyhrál, byla jsem upřímně dojatá. Tímto bych chtěla všem hlasujícím nesmírně poděkovat, opravdu to pro mě moc znamená a je to pro mě obrovský motor tvořit dál.

Výsledky všech kategorií naleznete zde:

Ale abychom se dostali k jádru věci, dnes Vám přináším rozhovor s moc sympatickou slečnou Morou, která obsadila kásné druhé místo jako Knižní skokan roku a která má krásný blog

https://vzaplaveknih.blogspot.com/?m=1

Stejně tak Mora svou tvorbu představuje na Instagramu, kde ji najdete na tomto profilu

https://www.instagram.com/v.zaplave.knih/

Moře jsem položila pár otázek a její odpovědi si můžete přečst právě teď!

1. Pár vět, kterými by ses čtenářům představila

Zvláštní člověk, divný knihomol. Holka, která miluje originalitu všeho druhu. Ta, co se nebojí názorovat podle svého a bláznivě se prezentovat. Můj hlavní popis hlásá jediné: "Jsem zkrátka recenzentka, které švihlost říká pane."

2. Jak dlouho se blogování věnuješ?

Na konci prosince to bude už deset měsíců. *nevěřícně kroutí hlavou*

3. Jaké knihy nejraději čteš?

Nedá se říct, že bych mě jeden nejvíce oblíbený žánr, protože se zvládnu ponořit do všeho, co mě alespoň trošku zaujme svým námětem. Může to být napínavá detektivka, fantasy se skvělým vykresleným světem, sci-fi, která nás zavede do daleké budoucnosti...vážně cokoliv.

4. Máš nějaké čtecí zvyky? Pokud ano, jaké?

Mora jako knihomol, žrout všeho, co najde, neuvěřitelný kávový závislák. Jinak asi nic zvláštního, hoďte po mně dobrou knihu, přineste tác s jídlem a kávou a budete ode mě mít na hodně dlouhou dobu pokoj.

5. Co pro Tebe umístění v soutěži knižních blogerů znamená?

Znamená to pro mě hrozně moc. Už jen ten pocit umístění je skvělý. Navíc je to úžasná příležitost, jak se můžu více zviditelnit. Také jsem díky tomu zjistila, kolik mám za sebou věrných čtenářů, kteří můj blog a tvorbu podporují. A rozhodně je to i motivace na tom ještě více pracovat. (Navíc...koho by nenadchlo, že se umístil někde, kde je i Knihomolský deník )

6. Kam bys chtěla do budoucna Tvoji tvorbu posunout?

Ráda bych zůstala u recenzí, jaké píšu teď. To vím jistě. Zatím ale nevím, kam přesně bych chtěla svou tvorbu posunout. Mám v hlavě jeden projekt, který se týká výhradně komunity knižních blogerů, takže jsem zvědavá, jestli se mi konečně povede k tomu odhodlat. V budoucnu ale rozhodně plánuji více reportů z knižních akcí, protože se mi zdá, že to lidi opravdu baví číst.

Moře moc děkuji za její čas a přeji jí spoustu čtenářů blogu, followerů na Instagramu a ať se jí v knižní sféře dál daří!

Odd a mraziví obři - Neil Gaiman

Vydáno - Albatros

Počet stran - 125

Odd má v životě pěknou smůlu. Při nájezdu Vikingů přišel o otce, s novým otčímem to nemá vůbec jednoduché a zdá se, že krutá zima snad nikdy neskončí. Odd se proto rozhodne z norské vesnice odejít a vydá se do lesa. Když na cestě potká medvěda, lišku a orlici, konečně se na něj usměje štěstí. Noví kamarádi totiž nejsou jen obyčejná zvířata, ale uvěznění severští bohové. Dokáže dvanáctiletý chlapec získat Thorovo kladivo, přeprat obry a konečně osvobodit bohy?

Moje třetí knižní setkání s Neilem Gaimanem. Poprvé jsem od něj četla Koralinu a ta mě příliš nenadchla, poté Severskou mytologii, která byla sice lepší ale ani ta mě příliš neuchvátila. A teď kniha Odd a mraziví obři. A to bylo vcelku milé překvapení.

První, co mě na knize zaujalo a proč jsem si ji vlastně pořídila, byl vzhled. Ten je prostě nádherý. Celá kniha je laděna do černé, bílé a stříbrné barvy a skvěle to ladí. Kniha je hodně ilustrovaná a ilustrace jsou prostě nádherné. Autorem ilustrací je Chris Riddell.

Odd je mladý Viking a celý příběh provází vikngská tématika a severská mytologie. Odd se vydává na svoje dobrodružství a potkává lišku, orla a medvěda. Zvířata nejsou obyčejná, jsou to bohové Loki, Ódin a Thor. Ti se mu svěří, že Asgardu nyní vládne mrazivý obr a Thorovi bylo ukradeno kladivo. Odd se rozhodne Asgard navrátit bohům a Thorovi vrátit zpět jeho kladivo, cesta to ale nebude snadná.

Příběh není nijak složitý ani obsáhlý. I přes to je ale milý a dozvíme se vše podstatné. Hlavní hrdina Odd mě příliš nenadchl ale o to více se mi líbili severští bohové. Určitě ale čtenářům této knihy doporučuji, aby se trošku orientovali v severské mytologii.

Na druhou stranu musím říct, že mě spíše uchvátily ilustrace než příběh samotný, který je takový průměrný. I tak ale kniha určitě stojí za přečtení a já sama se určitě do pohádkového světa severské mytologie ráda vrátím.

HODNOCENÍ - 4*z 5.