Tokijský ghúl 1 - Sui Ishida

Vydáno - Crew

Počet stran - 228

Tokijskými ulicemi se prochází smrt - a její jméno je "Ghúl"! Děsivá monstra se přes den skrývají pod maskou obyčejných lidí a v noci vyrážejí do ulic, aby utišila svou touhu po lidském mase. Čerstvý vysokoškolák Ken Kaneki si ale těchhle událostí moc nevšímá. Daleko víc ho zajímá, jak dostat na rande krásnou a sečtělou Rize. Romantické dostaveníčko ale neproběhne tak úplně podle plánu a navždy změněný Ken si z divoké noci odnese jedno důležité ponaučení: láska opravdu prochází žaludkem.

Manga v poslední době slaví velký úspěch a začíná ji číst čím dál více lidí. A série Tokijský ghúl je u nás jednou z nejvíce úspěšných sérií. A já jsem si dala letos předsevzetí, že se to mangy pustím. Ano, trošku mě děsilo, že se kniha čte od konce a z prava do leva ale bylo na čase vyjít ze své komfortní zóny a pustit se toho. A bylo to pro mě ve výsledku velice milé překvapení a vlastně mě mrzí, že jsem s mangou nezačala dřív.

Když jsem se rozhodovala, jakou sérií začít, byl pro mě Tokijský ghúl jasnou volbou, monstra, požírající lidi, to mě prostě zaujalo a chtěla jsem si to přečíst. Příběh začíná vlastně nenápadně, dva kamarádi vyrazí do kavárny a jeden z nich se odhodlá pozvat na rande Rizu, sečtělou dívku, která se mu líbí. Velice mile mě překvapilo, že obě postavy rády čtou, to byl pro mě v příběhu příjemný začátek. No, ale nějakou romantiku nečekejte, rande se zvrtne, když Riza chce Kanekiho šežrat. Při boji se uvolní traverza, která Rizu zabije, Kaneki je odvezen do nemocnice a potřebuje transplantaci a na ni použijí Rizin orgán. Díky této nešťastné shodě náhod se i Kaneki stává ghúlem, ale jen napůl.

V knize je krásné popsáno, jak se Kaneki pere s tím, aby přijal fakt, že je ghúl a aby požíral lidi. Zároveň velkou roli zde hraje také přátelství. A samozřejmě v příběhu poznáváme i další ghúly, kteří už nemají vůči lidem zdaleka tolik slitování jako má Kaneki.

Moc se mi líbil styl ilustrací, jednoduché, černobílé kresby. Asi jediný problém, co jsem s knihou měla, byl, že když se strhlo k nějakému boji, působila kniha trošku nepřehledně. Ale čtenář se zase rychle zorientuje.

Musím říct, že tato manga mě opravdu moc bavila a určitě si chci přečíst i další díly. A vlastně se určitě pustím i do dalších sérii abych si rozšířila obzory. Pokud se chystáte s mangou začít, tak jako já, mohu Vám Tokijského ghúla určitě doporučit.

HODNOCENÍ - 5* z 5.