Prokletá krev - Ange

Vydáno - CooBoo

Počet stran - 440

Odhalte temná tajemství skrytá v zákoutích Versailles!

Představte si svět, ve kterém Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla a kde se právě chystá korunovace Ludvíka XXIV. Sedmnáctiletou Angie pronásledují jednoho dne v metru dva ozbrojení muži a pokusí se jí zabít. Unikne jim jen o vlásek. Toho dne večer ji nečekaně navštíví její matka vévodkyně de Noaillesová, kterou již léta neviděla, a pozve ji na ples do Versailles, aby byla náležitě představena u dvora. Angie se tam nechce, ale takový večer by jí mohl pomoci odhalit, kdo jí usiluje o život a proč.

Young adult, upíři, ačkoliv tohle není zrovna neobvyklá kombinace, tak ji mám ráda a o to více jsem byla zvědavá na Prokletou krev, jak tady bylo tohle téma zpracováno.

No, čím začít. Tak nejprve tím, že v knize je na začátku opravdu velké množství postav. Obvykle v postavách nijak netápu a aspoň trošku si je pamatuju, ale tady jsem se hodně trápila. Na čtenáře se valí jedna postava za druhou a bohužel postavám chybí na můj vkus nějaký popis, který by čtenáři pomohl se lépe orientovat a postavy si pamatovat.

Upíři jsou takové vděčné téma do knih a většina lidí je má ráda, včetně mě. Ale tady? Tady to bylo prostě nešťastné. A připadalo mi to, že si autoři si řekli, že téma upírů není dostačující, tak tam přidali ještě magii. A to vlastně taky nestačilo, tak šup tam prostředí Versailles. Tahle kombinace bez nějakého hlubšího smyslu by možná nebyla tak zlá, ale celé to na mě působilo, že sami autoři se v ději ztrácí a moc neví kudy kam.

Samozřejmě v Prokleté krvi nechybí ani milostná dějová linka. Nicméně ta milostná dějová linka je pro mě absolutně neuvěřitelná. Nucené, strojené, absolutně mimo.

Young adult mám ráda, stejně tak upíry a v téhle kombiaci počítám, že mě nějaké to klišé nemine. Ale tohle bylo prostě nepovedené, nedomyšlené a stalo se asi to nejhorší, co se mi u čtení může stát a to, že mě postavy vůbec nezajímaly. Já se na Prokletou krev tak moc těšila a opravdu to bylo 440 stran zklamání. Bohužel, tuhle knihu opravu nemůžu doporučit a Prokletá krev je zatím jedna z nejhorších knih, které jsem letos četla.

HODNOCENÍ - 2 * z 5.

Přiveď mě zpátky - B. A. Paris

Vydáno - Motto

Počet stran - 288

Byli mladí a zamilovaní. Na dovolené ve Francii zastavili u benzinové pumpy a Finn si odskočil. Když se vrátil, byla Layla pryč a už ji nikdy neviděl. Aspoň tak vypovídal na policii. O mnoho let později se Finn zasnoubil s Laylinou sestrou Ellen. Jenže najednou zavolala policie, že někdo Laylu spatřil. Začaly se objevovat dávno ztracené věci z její minulosti, tajné zprávy, různé stopy a varování. Co neznámý chce a kolik toho ví?

B. A. Paris je u nás známá autorka thrillerů, které u nás vyšly již dvě knihy, Za zavřenými dvěřmi a V pasti lží. Obě dvě knihy mě od autorky nadchly, takže třetí kniha Přiveď mě zpátky mě prostě nemohla minout.

B. A. Paris je známá tím, že ve svých knihách vždy zpracovává téma vztahů a umí skvěle popsat psychologii postav. A ani Přiveď mě zpátky není výjimkou. Autorka nám ze začátku popisuje příběh zdánlivě idylického páru Finna a Layly, který je na dovolené a na cestě zpět se Layla ztratí. Je unesena? Utekla? Pokud ano, jaký k tomu měla důvod? A už zde začínáme tušit, že věci nejsou takové, jaké se nám z počátku mohly zdát. A rozbíhá se další kolotoč událostí.

Autorka si ve své třetí knize drží vysokou laťku, kniha se prostě čte jedním dechem. Krátké kapitoly, střídání vyprávění z minulosti a současnosti. Tento styl psaní Vás prostě chytne a nebudete chtít knížku odložit. Líbilo se mi, že jsem dlouho netušila, kde je vlastně pravda a jak celý příběh dopadne.

Ano, autorka má již třetí knihu psanou prakticky stejným stylem, takže se může zdát, že v knihách je určitý vzorec, který se opakuje a už budou knihy předvídatelné. Ano, námět je podobný, ale pro mě to rozhodně předvídatelné nebylo a já dlouho netušila, jak to celé je a jak příběh skončí.

B. A. Paris mě zase nezklamala. Mám tuto autorku ráda a její knížky si neskutečně užívám a vždy je přečtu velice rychle, vlastně rychleji než bych chtěla. Přiveď mě zpátky je povedená kniha plná napětí, zvratů a čtení si rozhodně užijete.

HODNOCENÍ - 5 * z 5.

Cop - Lætitia Colombani

Vydáno - Odeon

Počet stran - 200

Tři ženy žijící ve třech různých světadílech, tři osudy: Indka, která patří k nejnižší společenské vrstvě - Italka, jež zdědí rodinnou firmu - Kanaďanka, která má skvělou kariéru v právnické firmě. Všechny tři spojuje touha po důstojném životě. Nikdy se spolu nesetkají, nevědí o sobě; a přesto se mezi nimi vytvoří intimní pouto - symbolické pouto vzpoury proti nepřízni osudu.

Všichni už jistě víte o mojí slabosti pro Odeonky. A už jen proto jsem si Cop nemohla nechat ujít. Navíc knihu chválili i čtenáři, kteří Odeonky zase tak nemusí. Čím je kniha tak zajímavá? Knihomolský deník tomu musel přijít na kloub!

Osudy tří žen. Každá z žen žije v jiné zemi, má jiné cíle, jiné povolání, jiný životní příběh. A přesto se na konci knihy tyto zdánlivě neslučitelné životy prolnou. Setkáváme se s právničkou, která tak úplně nemá čas na svoje děti a kariéra je pro ni to hlavní. Italská mladá žena, která zdědí rodinnou firmu je další dějovou linkou. A jako poslední je žena z Indie, která patří k nejnižší společenské vrstvě, ale nechce se s tím smířit.

Wow, tahle kniha pro mě byla prostě jízda. Hltala jsem každou stránku. Cop pro mě neměl snad slabé místo. Každá stránka mě bavila, užívala jsem si ji a chtěla jsem číst dál a zajímalo by mě, co se hrdinkám přihodí.

Někteří tvrdili, že se kniha dá předvídat. Já musím říct, že mě konec překvapil a netušila jsem, že takhle kniha dopadne. Schválně Vám nechci nic prozrazovat, protože tady se opravdu vyplatí vědět o ději co nejméně. A nechci Vás o ten čtenářský zážitek ochudit.

Po dlouhé době je Cop kniha, které vlastně nějak nemám co vytknout. U Copu mě vlastně mrzelo, že kniha není delší. Moc se mi líbil svižný a milý způsob vyprávění autorky. Tohle si prostě zamilujete. Silný příběh o odvaze, touze a odhodlání. Cop si prostě musíte přečíst, pro mě je to zatím nejlepší Odeonka, kterou jsem četla.

HODNOCENÍ - 5* z 5.

Rosevine - Tereza Krupová

Vydáno - Martin Koláček - E- knihy jedou

Počet stran - 83

Angela má novou misi. Má za úkol sledovat a prověřit manželský pár, podezřelý ze dvou brutálních masových vražd. Ti odjíždějí na týdenní dovolenou do útulného a malebného hotelu Rosevine, ležící na pobřeží Anglie. Manželé zprvu působí velmi klidně a bezproblémově, Angele se však podaří zjistit, že se za zavřenými dveřmi svého pokoje, chovají úplně jinak. Hlavní hrdinku okouzlí podezřelá Erika Binderová, se kterou se velmi důvěrně sblíží. Celý případ se jí tak podaří vidět z trochu jiné strany. Po čase stráveném s Erikou a drobným vyšetřováním, do sebe pár věcí ale přestane zapadat. Je to jen hra? Ví snad manželka, že je někdo sleduje a chce tak Angelu záměrně svést z cesty? Anebo opravdu mluví pravdu?

Prvotina české mladé autorky. Ačkoliv má tato kniha jen 83 stran, byla jsem velice mile překvapená, jak moc povedená byla! Rosevine u nás seženete pouze v elektronické podobě.

V knize Rosevine si přijdou na své čtenáři, kteří mají rádi jasné, stručné a výstižné knihy, které je nenechají vydechnout a pořád se něco děje. Začátek knihy je takový nenápadný a vlastně jsem si až říkala, že přece na 80 stránkách nemůže být celistvý plnohodnodtný příběh, kde bude vše vysvětleno. No a chyba lávky, byl! Musím říct, že Rosevine byla protě jízda. Nenápadný hotel, zdánlivě obyčejný manželský pár a Angela, která je dost svérázná a chce tomu všemu přijít na kloub. Rosevine je pro mě ukázkovým příkladem toho, že méně je někd více a kniha nutně nemusí mít 500 stran aby Vás příběh zaujal a naplno jste si ho užili.

I když mě Rosevine nadchla, pár chyb z mého pohledu měla. Co mi na knize vadilo, byly vugarismy. Nejsem nějaký slušňák, kterého by rozhodilo sprosté slovo, ale tady mi to přišlo zcela zbytečné a knize to absolutně nic nepřineslo, spíš naopak. Občas to příběh zbytečně sráželo a působilo to tak nějak amatérsky. A ta milostná linka, no, bez té bych se asi taky obešla. Angela, která na začátku je drsná a zdánlivě ledová královna, najednou velice rychle podlehne. To mi do příběhu tak úplně nezapadalo.

Co závěrem napsat? Rosevine je povedená prvotina autorky a určitě ji doporučuji. Kniha Vám nezabere ani jedno odpoledne, ale užijete si ji. A podpořit mladého českého autora? To prostě chcete. Určitě si od autorky přečtu ráda i další knihu a tímto jí ještě jednou moc děkuji za zaslání knihy na recenzi.

HODNOCENÍ - 3,5* z 5.

Není úniku - Taylor Adams

Vydáno - Knižní klub

Počet stran - 272

Studentka Darby Thorneová cestuje za svou nemocnou matkou. Kvůli sněhové bouři uvízne na dálnici uprostřed ničeho a je nucena strávit noc na odpočívadle se čtyřmi úplně cizími lidmi. Při hledání mobilního signálu si všimne ruky malé holčičky, která je zamčená v jednom ze zaparkovaných vozů. Bez spojení a bez jakékoli možnosti se odtamtud dostat musí Darby přijít na to, kdo z jejích neznámých společníků je dívčiným únoscem.

Kniha není úniku se na mě valila snad ze všech stran. Prý opravdu povedený thriller. Zima, opuštěné odpočívadlo, malá skupinka lidí a jeden z nich unesl malou holčičku. Anotace mě opravdu nalákala. I když jsem Není úniku nestihla přečíst v zimě, pustila jsem se do ní.

Co musím na knize pochválit je autorův styl. Taylor Adams píše svižně, lehce, ale přesto napínavě. Ocenila jsem také krátké kapitoly, díky kterým kniha ubíhala mnohem rychleji a hezky se četla. Líbí se mi, jak si autor pohrává s odhalením toho "záporáka", takže si čtenář často řekne, že už to vlastně odhalil, ale pak přijde nějaký zvrat a všechno je jinak. Až pak máte problém vůbec někomu věřit.

No, teď se dostáváme k těm negativním věcem. S Není úniku jsem měla problém, že mě chvilkami opravdu bavila a nebo mě tak nějak nebavila vůbec. Darby mi ke konci přišla pomalu už jako superhrdinka, která prostě nemůže zemřít. A malá holčička, která v takové situaci jedná naprosto klidně, vyrovnaně. No, to se tak úplně nepovedlo. Chvilkami to všechno bylo tak překombinované a opravdu těžko uvěřitelné.

Není úniku všichni tak moc chválili, že jsem měla pocit, že to prostě nemůže být přešlap. No, tak nějak mám pocit, že trošku byl. Mě kniha nenadchla, ale ani neurazila. Jen si myslím, že tolik chvalozpěvů si prostě nezaslouží. Od autora u nás vyšla další kniha, Na dostřel, tak se do ní určitě taky pustím a doufám, že bude lepší, než Není úniku.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Srdcový král - Hanna Krall

Vydáno - Absynt

Počet stran - 136

Izolda Regensbergová měla štěstí - na první pohled by o ní totiž nikdo neřekl, že je Židovka. Díky tomu přežila pod jménem Marie Pawlická ve varšavském ghettu, v žaláři Pawiak, kde zahynulo více než 30 000 lidí, stejně jako při útěku z umschlagplatzu. Vyprávění Hanny Krall o skutečných událostech života Izoldy Regensbergové přináší pozoruhodnou mozaiku okolností, šťastných i nešťastných, až při jeho četbě člověk téměř začne věřit na zázraky. V čase druhé světové války žije Izolda ve Varšavě, ale potom co jejího milovaného manžela odvezou do Mauthausenu, se ho vydá zachránit. Autorka v knížce Srdcový král vypráví o těžké a dobrodružné cestě Izoldy mezí Vídní, Osvětimí, Berlínem - za mužem svého srdce, protože svět bez něj není ničím. Avšak tato neuvěřitelná odysea nekončí ani po válce.

Absyntovky jsou moje oblíbené knihy. Každá zpracovává jiné téma, líbí se mi i to jednoduché grafické zpracování. Tohle je moje třetí kniha z řady Prokletí reportéři, tak se pojďme podívat, jak hodnocení knihy dopadlo.

Srdcový král je opravdu tenká knížka, která ale pojednává o těžkém a vážném tématu a to je druhá světová válka. I tato absyntovka je psaná formou reportáže, tentokrát polskou autorkou. Hlavní hrdinka putuje napříč Třetí říší aby se jí podařilo zachránit jejího manžela, který je odveden do koncentračního tábora. I když se hlavní hrdinka se svým manželem setkává, není šťastná a nenastává očekávaný happy end. Na manželovi se totiž podepsal pobyt v koncentračním táboře a další události.

Čtenáři se dostává syrového příběhu bez nějakých zbytečných okolků a příkras. Kniha je jakýmsi řetězcem scén, které jsou mnohdy opravdu detailně popsané. Z největší části je používán čas přítomný, někdy ale nahlédneme do budoucnosti nebo se vracíme do minulosti.

Srdcový král není rozhodně nějakou obyčejnou, tuctovou knížkou, kterých najdete stovky. Je krátká, ale úderná. V knize jsou krátké kapitoly, takže čtení Vám bude opravdu ubíhat. V knize je popsána neskutečná touha a odhodlání.

No, bohužel mi Srdcový král přijde z mých přečtených abysntovek zatím nejslabší. Buď mi děj opravdu ubíhal a hltala jsem stránku za stránkou a nebo jsem se naopak trápila a čtení mi vůbec neubíhalo. Prostě jsem se nějak neztotožnila se stylem vyprávění autorky.

Určitě nechci nijak zlehčovaat hrůzy, které se v knize děly a které hlavní hrdinka prožívala, ale pro mě toto byla průměrná kniha, která mě příliš nenadchla, ale ani neurazila. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože se mi zase dostalo nového pohledu na toto období, na které by nikdo z nás neměl zapomínat.

HODNOCENÍ - 3 * z 5.

Anežka - Viktorie Hanišová

Vydáno - Host

Počet stran - 250

Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.

Viktorie Hanišová je česká autorka, kterou většina čtenářů zná díky její knize Houbařka, která slaví obrovský úspěch. O prvotině autorky, Anežce se mluví méně a já jsem se rozhodla právě touto knihou tvorbu autorky poznat.

Musím říct, že Anežka pro mě byla hodně zajímavá už svým námětem, adopce, nenaplněné očekávání od dítěte, tato témata jsou velmi zajímvým námětem pro knihu. No a nebyla jsem zklamaná, Anežka je skvělá kniha a už zde je vidět, že autorka prostě umí psát.

Julie, hlavní hrdinka si plánuje svůj život velmi idylicky, dodkonalý manžel, dokonalá práce, dokonalé dítě. Muž ji opustí, práci sice má, ale ona především touží po miminku. Už tato její touha mi přijde svým způsobem až chorobná a je vidět, že Julie je pro splnění svého snu schopná obětovat opravdu cokoliv. Jednoho dne se jí naskytne možnost adoptovat miminko, Agnes a tím celý příběh začíná. Julie se chopí rodičovství spíše jako projektu, který si do detailu naplánovala, než jako něco spontánního.

Tato kniha se mi chvilkami opravdu nečetla lehce, protože chování Julie bylo mnohdy opravdu až psychopatické, nutkavá potřeba mít vše pod absolutní kontrolou. Co se týče Agnes, ta samozřejmě v průběhu dospívání udělá pár kotrmelců, ale bylo mi jí vlastně líto. Přijde jí, že nikam nepatří, každý od ní má nějaká očekávání, která se jí ne úplně daří naplňovat.

Co mě ale trošku zklamalo a proč jsem dala jednu hvězdů dolů z hodnocení byl konec. Ten mě zklamal a vlastně mi přišlo, jako by ani ke knize nepatřil. Tam se autorka držela hodně zkrátka.

Anežka je ponurý, psychologický román, který Vás dostane. Ačkoliv kniha má kolem 250 stran, budete si ji užívat. Kniha není nijak veselá, celou dobu na mě dýchala melancholie a smutek a svým způsobem i beznaděj. I přes to je kniha ale psána čtivě, nijak složitě a přes to způsobem, ze kterého mrazí.

Anežku určitě vřele doporučuji. Tato kniha si rozhodně zaslouží úspěch a už se těším na Houbařku, která má být snad údajně ještě lepší.

HODNOCENÍ - 4* z 5.