Vydáno - Host
Počet stran - 250
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.
Viktorie Hanišová je česká autorka, kterou většina čtenářů zná díky její knize Houbařka, která slaví obrovský úspěch. O prvotině autorky, Anežce se mluví méně a já jsem se rozhodla právě touto knihou tvorbu autorky poznat.
Musím říct, že Anežka pro mě byla hodně zajímavá už svým námětem, adopce, nenaplněné očekávání od dítěte, tato témata jsou velmi zajímvým námětem pro knihu. No a nebyla jsem zklamaná, Anežka je skvělá kniha a už zde je vidět, že autorka prostě umí psát.
Julie, hlavní hrdinka si plánuje svůj život velmi idylicky, dodkonalý manžel, dokonalá práce, dokonalé dítě. Muž ji opustí, práci sice má, ale ona především touží po miminku. Už tato její touha mi přijde svým způsobem až chorobná a je vidět, že Julie je pro splnění svého snu schopná obětovat opravdu cokoliv. Jednoho dne se jí naskytne možnost adoptovat miminko, Agnes a tím celý příběh začíná. Julie se chopí rodičovství spíše jako projektu, který si do detailu naplánovala, než jako něco spontánního.
Tato kniha se mi chvilkami opravdu nečetla lehce, protože chování Julie bylo mnohdy opravdu až psychopatické, nutkavá potřeba mít vše pod absolutní kontrolou. Co se týče Agnes, ta samozřejmě v průběhu dospívání udělá pár kotrmelců, ale bylo mi jí vlastně líto. Přijde jí, že nikam nepatří, každý od ní má nějaká očekávání, která se jí ne úplně daří naplňovat.
Co mě ale trošku zklamalo a proč jsem dala jednu hvězdů dolů z hodnocení byl konec. Ten mě zklamal a vlastně mi přišlo, jako by ani ke knize nepatřil. Tam se autorka držela hodně zkrátka.
Anežka je ponurý, psychologický román, který Vás dostane. Ačkoliv kniha má kolem 250 stran, budete si ji užívat. Kniha není nijak veselá, celou dobu na mě dýchala melancholie a smutek a svým způsobem i beznaděj. I přes to je kniha ale psána čtivě, nijak složitě a přes to způsobem, ze kterého mrazí.
Anežku určitě vřele doporučuji. Tato kniha si rozhodně zaslouží úspěch a už se těším na Houbařku, která má být snad údajně ještě lepší.
HODNOCENÍ - 4* z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat