Není úniku - Taylor Adams

Vydáno - Knižní klub

Počet stran - 272

Studentka Darby Thorneová cestuje za svou nemocnou matkou. Kvůli sněhové bouři uvízne na dálnici uprostřed ničeho a je nucena strávit noc na odpočívadle se čtyřmi úplně cizími lidmi. Při hledání mobilního signálu si všimne ruky malé holčičky, která je zamčená v jednom ze zaparkovaných vozů. Bez spojení a bez jakékoli možnosti se odtamtud dostat musí Darby přijít na to, kdo z jejích neznámých společníků je dívčiným únoscem.

Kniha není úniku se na mě valila snad ze všech stran. Prý opravdu povedený thriller. Zima, opuštěné odpočívadlo, malá skupinka lidí a jeden z nich unesl malou holčičku. Anotace mě opravdu nalákala. I když jsem Není úniku nestihla přečíst v zimě, pustila jsem se do ní.

Co musím na knize pochválit je autorův styl. Taylor Adams píše svižně, lehce, ale přesto napínavě. Ocenila jsem také krátké kapitoly, díky kterým kniha ubíhala mnohem rychleji a hezky se četla. Líbí se mi, jak si autor pohrává s odhalením toho "záporáka", takže si čtenář často řekne, že už to vlastně odhalil, ale pak přijde nějaký zvrat a všechno je jinak. Až pak máte problém vůbec někomu věřit.

No, teď se dostáváme k těm negativním věcem. S Není úniku jsem měla problém, že mě chvilkami opravdu bavila a nebo mě tak nějak nebavila vůbec. Darby mi ke konci přišla pomalu už jako superhrdinka, která prostě nemůže zemřít. A malá holčička, která v takové situaci jedná naprosto klidně, vyrovnaně. No, to se tak úplně nepovedlo. Chvilkami to všechno bylo tak překombinované a opravdu těžko uvěřitelné.

Není úniku všichni tak moc chválili, že jsem měla pocit, že to prostě nemůže být přešlap. No, tak nějak mám pocit, že trošku byl. Mě kniha nenadchla, ale ani neurazila. Jen si myslím, že tolik chvalozpěvů si prostě nezaslouží. Od autora u nás vyšla další kniha, Na dostřel, tak se do ní určitě taky pustím a doufám, že bude lepší, než Není úniku.

HODNOCENÍ - 3* z 5.