Zoe - Dita Čikovová

Vydáno - Sursum

Počet stran - 178

Sedmnáctiletá studentka Zoe miluje koně a svůj život. Ten se jí jednoho dne obrátí naruby, když se stane svědkem vraždy. Pachatel se pohybuje ve vysokých politických kruzích a ona se stává nepohodlnou, což rozjíždí kolotoč dobrodružství a nebezpečných situací, nečekaně ale i první milostné vzplanutí. Otvírá se před ní svět, jaký doposud nepoznala. Zoe je bojovnice, ale stojí za to vyhrát?

Zoe je prvotina české autorky Dity Čikovové. Kniha vyšla teprve letos, takže je na knižních pultech opravdu jen chvilku. Velmi mě zaujal námět knihy, kdy se mladá dívka stane svědkyní vraždy. A také mám ráda tvorbu českých autorů, tak pro mě Zoe byla jasná volba, co si přečíst.

Velmi mile mě překvapil styl psaní autorky, na to, že to je autorčina prvotina, má lehký, svižný styl, který se dobře čte. Hned na začátku je už příběh plný akce. Kniha se odehrává v Brně a jeho okolí, takže v místech, která dobře znám. Postavy mají jednoduchá jména, která si čtenář lehce zapamatuje. Hlavní hrdinka je sympatická, žádná dokonalá superhrdinka, prostě obyčejné děvče, které řeší normální věci. Zároveň Zoe ráda jezdí na koních, takže i tato tématika není v knize opomenuta. I když mým favoritem bylo spíše štěně Rony.

Co mě ale na knize trošku zklamalo je to, že jsem očekávala, že v knize bude více rozvinutá detektivní zápletka. Z té mohla autorka vytěžit mnohem více a kniha by tak byla ještě více čtivá. Takhle to na mě působilo, že začátek a konec byl plný akce ale v průběhu se toho příliš nedělo a čtenáře to tak moc neudržovalo v napětí.

Zoe je příjemný příběh, trošku mi to stylem připomínalo takové ty dívčí romány, které jsem četla jako mladší čtenář. Nečekejte nic složitého, je to taková knižní jednohubka. Určitě oceňuji, že ačkoliv kniha není nijak tlustá, byla vydána v hardbacku.

Autorce moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu seženete například například v knihkupctví Martinus.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Dvůr mlhy a hněvu - Sarah J. Maas

Vydáno - CooBoo

Počet stran - 664

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

Z prvního dílu jsem byla naprosto nadšená, o druhém dílu jsem slyšela, že je ještě lepší. Tak jsem se do něj musela pustit. I když musím říct, těch více než 650 stránek mě celkem děsilo.

Feyre se s Tamlinem vrátila na Jarní dvůr, kde se připravuje jejich svatba. Tamlin je však až příliš ochranářský a Feyre je čím dál více nespokojená. Zároveň neustále přemýšlí nad dohodou, kterou uzavřela pod Horou s Rhysandem. A tak se stane, že v den svatby si Rhysand pro Feyre přijde a tím se spoustí celý kolotoč událostí.

Ačkoliv je kniha plná klišé, musím říct, že i když nejsem vyloženě věkem cílová skupina, zabírá to. Chvilkami kniha byla opravdu čtivá a já měla problém ji odložit. I když Rhysand byl vyloženě napsán tak, aby si ho čtenářky zamilovaly, prostě to funguje a i já jsem si ho oblíbila. Stejně tak Lucien, to je taky pořád moje oblíbná postava a je stejný jako v prvním dílu. V knize jsou scény, které se Vám prostě zalíbí, Hvězdopád, chata. Zároveň se mi líbí, že tento díl se více zabývá politikou mezi nejrůznějšími dvory a tak čtenáře i v tomto směru čeká pár zajímavých zvratů.

Kniha má přes 650 stran a podle mě by bohatě stačilo, kdyby jich měla maximálně 400. Protože některé pasáže knihy jsou naprosto nudné a zbytečné. Opravdu autorka musí na každé druhé stránce připomínat události pod Horou a jak to Feyre změnilo? Je to opravdu nutné? To mi hodně vadilo. Pak další věc, Feyřino malování. Proč se pořád řeší, jestli Feyre maluje, co maluje, kdy maluje a jakou barvou maluje a jestli má vlastně náldu malovat? Tohle mi úplně kazilo dojem z knihy a chvilkami jsem opravdu měla problém číst. A neustále opakování slova "druh", no, to fakt ne.

Druhý díl mě bavil, ale bohužel pro mě byl o dost slabší než první díl. Některé pasáže vynechat, tak knihu hltám stránku za stránkou. Docela mě překvapila i četnost erotických scén a některé popisy byly takové, no, asi bych se bez nich v knize obešla. Zase ale musím říct, že konec opravdu stál za to a prostě Vás donutí sáhnout i po třetím dílu, který má snad přes 700 stran. Je to young adult fantasy, která sice je plná klišé, ale ty klišé zabírají. Jen teda autorka by mohla psát trošku tenčí knihy.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Rozhovor se Sabčou z Knižního přístaviště

Sabču z Knižního přístaviště asi většina z Vás dobře zná. Moc šikovná a milá slečna, která má svůj blog http://kniznipristaviste.blogspot.com/2017/11/kde-se-vzalo-knizni-pristaviste.html a také Instagram https://www.instagram.com/knizni_pristaviste/ . Pod názvem Knižní přístaviště ji také najdete na YouTube, kde Sabča natáčí knižní videa.

Sabči se letos podařilo něco úžasného, získala první místo v kategoriích Knižní vloger roku a Knižní objektiv roku. To ale není vše, Sabča získala také druhé místo v kategorii Knižní bloger roku. Tohle se prostě podaří málo komu a i navzdory takovým úspěchům je Sabča skromná a milá slečna, kterou se mi podařilo trošku vyzpovídat a Vy si ten rozhovor můžete přečíst!

1. Pár vět, kterými by ses čtenářům představila

Ahoj, jsem Sabča neboli Knižní přístaviště. Jsem holka co miluje knihy, ráda je fotí a píše o nich. Píši blog, fotím na Instagram a natáčím na Youtube. Sebe považuji asi nejvíce za blogerku, ale baví mě všechno. Má nejoblíbenější kniha je Jana Eyrová.

2. Jak dlouho se blogování věnuješ?

Svůj blog jsem si založila před pěti lety a od té doby pravidelně píši články nebo recenze. Stále mě to baví a jsem moc ráda, že jsem neměla blogovou krizi. Během blogování jsem se vrátila do školy a vystudovala svůj vysněný obor Žurnalistika a nová média. Kvůli tomu jsem se nemohla naplno věnovat blogu a vycházelo málo článků. I proto si hodně lidí myslí, že jsem v blogování nováček, ale kdepak. Už je tomu pět let.

3. Jaké knihy nejraději čteš?

To je těžká otázka, protože se snažím číst od všeho trochu. Jediné co nevyhledávám jsou horory nebo úplné vyvražďovačky. Nejraději mám romány, fantasy knihy nebo thrillery či detektivky. A pokud mají knihy ilustrace, tím líp.

4. Máš nějaké čtecí zvyky? Pokud ano, jaké?

Asi vyloženě čtecí návyky nemám. Nejraději čtu doma na posteli nebo v křesle a ideálně bez hudby a televize. Ovšem pokud hraje instrumentální hudba nebo si na YT naladím nějaký ohýnek, neodolám. Je to neskutečný relax a krásně to doladí atmosféru. Moc hluku nebo naopak moc velké ticho mě dokáží rozptýlit. Každý den čtu v MHD a přes týden se snažím číst aspoň hodinku večer.

5. Co pro Tebe umístění v soutěži knižních blogerů znamená?

Je to pro mě neskutečná radost. Jsem moc vděčná všem, kteří pro mě hlasovali. Moc mě potěšilo a zároveň překvapilo, že jsem uspěla v tolika kategoriích. Cením si důvěry a podpory. Takové výsledky mi ukázaly, že někoho moje tvorba zajímá a baví, což je pro mě asi to nejdůležitější. Samozřejmě, dělám to pro sebe, protože mě to baví. Ale pocit, že to co baví vás baví i někoho dalšího je k nezaplacení.

Celkovým umístěním jsem neskutečně motivovaná a už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalších projektů, které mám v plánu.

6. Kam bys chtěla do budoucna Tvoji tvorbu posunout?

Rozhodně se plánuji věnovat blogu, Instagramu nebo Youtube i nadále. Moc mě to baví a mám v hlavě mnoho nápadů, kterým se snažím postupně věnovat. Plánuji se opět vrátit ke svému Youtube kanálu, který jsem pár posledních měsíců docela zanedbávala. A určitě nehodlám přestat psát. Psaní mě roky naplňuje a jsem moc ráda, že jsem se našla a dělám co baví nejen mě, ale i ostatní. Doufám jen, že to bude lidi se mnou bavit i nadále.

Já moc Sabči děkuji za její čas a přeji jí, aby se jí v další tvorbě dařilo a měla stále více fanoušků!

Čarodějova nevěsta 2 - Kore Yamazaki

Vydáno - Crew

Počet stran - 184

S mangou jsem začala teprve letos, ale prví díl Čarodějovy nevěsty se mi natolik líbil, že jsem se rozhodla v téhle sérii pokračovat a pustit se i do dalšího dílu. A opět jsem nebyla zklamaná, naopak!

Na Čarodějově nevěstě se mi líbí, že je příběh takový laskavý. Čise je skromná, žádná superhrdinka ale i přes to dokáže velké věci. Ačkoliv se Eliase stále ještě svým způsobem bojí, učí se od něj nové věci, zažívá s ním nová dobrodružství a tvoří si k němu stále silnější pouto.

Ani v tomto dílu nechybí magické postavy jakou jsou víly, chiméra a nechybí ani mluvící kočky z prvního dílu. A scéna s kočkami je v tomto díle opravdu brutální.

Zároveň je v tomto dílu už trošku více akce, než v prvním dílu. Rozjíždí se zde zase další dobrodružství, které Vás nutí číst stále dál a najednou je konec. Takže samozřejmě potřebujete další díl, po kterém brzy sáhnu i já.

Mě série Čarodějova nevěsta zatím prostě baví. Líbí se mi ta nežnost příběhu, melancholie a ve druhém dílu oceňuji i to, že už přibylo akce. A doufám, že v dalších dílech to bude ještě lepší.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Tma - Jozef Karika

Vydáno - Argo

Počet stran - 204

Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní svede zoufalý boj o přežití.

Jozef Karika, slovenský spisovatel, který má na svém kontě již několik hororů. Jedna skupina čtenářů ho miluje, druhá nikoliv. Já jsem od autora četla Strach, který se mi líbil, i když pár výhrad jsem k němu měla. Tma měla být údajně ještě lepší a já se o tom rozhodla přesvědčit.

Ve Tmě se táhne taková ta klasická Karikovská ponurá atmosféra. A musím říct, že to mě vlastně baví. Kniha začíná tím, že scénárista, který není šťastný ve svém manželství, odjíždí na chatu. Na chatu, kam jezdíval už jako malé dítě, na samotu, do hor. V chatě se mu ale přihodí něco, čím se odstartuje doslova boj o přežití.

I v této knize se opakují oblíbené Karikovy motivy, hory, příroda, prostředí Slovenska. V knize není mnoho postav a i přesto má kniha děj, který pozvolna plyne a není nijak nudný. Zároveň se mi líbí, že o hlavním hrdinovi se dozvídáme čím dál více až v průběhu knihy a na konci to doslova graduje. Můžeme říct, že Karika pracuje s motivem tzv. nespolehlivého vypravěče, protože opravdu chvilkami čtenář neví, co vypravěči lze věřit a nebo ne. Líbilo se mi, jak je v knize vylíčeno zoufalství, nezmoc, ale zároveň ohromná touha žít hlavního hrdiny.

I tak měla kniha pár slabších míst. Jedním z nich byl pro mě bohuže konec. Nemůžu si pomoct, ale už u Strachu jsem měla s koncem problém a ve Tmě se tento můj pocit opakuje. Na to, jakou atmosféru má celý příběh, na konci se tato atmosféra pro mě ztratila. A další můj problém byla chvilkami překombinovanost příběhu. Podle mě hlavní hrdina prostě nemohl ustát vše, co v knize zvládal.

Ve výsledku pro mě Tma byla příjemnou knihou, zvlášť do těchto zimních, mrazivých a zasněžených dní. Tohle období příběhu za mě dodalo atmosféru. Karika sice pro mě není králem hororu, jak je mnohými nazýván, ale píše příjemné, ponuré příběhy, u kterých sice nejsem vyloženě vystrašená ale nepříjemná atmosféra rozhodně nechybí. Určitě se chystám i na další autorovy knihy a jsem zvědavá, čím mě autor ještě překvapí.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Kouzelná skříňka pro Gwendy - Stephen King, Richard T. Chizmar

Vydáno - Beta Dobrovský

Počet stran - 170

Na začátku příběhu je Gwendy 12 let. Je to bystrá holčička, která má problémy s nadváhou, s nimiž se dokáže svou vůlí a kázní vypořádat. Jednoho dne ji v parku osloví záhadný černě oděný muž, který jí z neznámých důvodů dá jedinečný a nebezpečný dárek - kouzelnou skříňku s páčkami a různobarevnými tlačítky. Stisknutím páček skříňka vydává buď vzácné stříbrné dolary, nebo nesmírně chutné čokoládičky. Barevná tlačítka jsou destruktivní a symbolizují jednotlivé světadíly, jejichž případné zničení je teď plně v moci Gwendy. Ta postupně začíná chápat, jakou s dárkem převzala zodpovědnost.

Kouzelná skříňka pro Gwendy je krátká novela, která u nás vyšla v roce 2018. I tato kniha se odehrává ve fiktivním městečku Castle Rock. A já, jelikož jsem fanynka Stephena Kinga, jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít.

Příběh začíná tím, že dvanáctiletá Gwendy se setkává s tajemným mužem, který jí dá dárek. Krásnou skříňku s barevnými tlačítky. Když zmáčkne tlačítko, skříňka jí dá čokoládu a nebo stříbrné dolary, které jsou velmi vzácné. Ovšem tohle není to jediné, co skříňka umí dát.

Příběhem od začátku provází jakási zváštní atmosféra, napětí, které Vás nutí číst dál, protože chcete vědět, co to je vlastně za skříňku. Poté zjišťujeme, co tajemný dar Gwendy dává ale stejně tak i bere. Sledujeme jak se Gwendy s tím vším vypořádá a jak dospívá. Zároveň vidíme, jestli se Gwendy nechá opít záhadnou mocí, kterou skříňka disponuje. Zároveň také vidíme, jak tento zvláštní předmět ovlivňuje osudy i příbuzných či kamarádů Gwendy.

Příběh nebyl nijak složitý ale to se mi na tom vlastně líbilo. Kniha plyne a nutí Vás číst stále dál. Nechybí ani hezké černo-bílé ilustrace, které dokreslují atmosféru příběhu. I když je kniha krátká, přijde mi pěkně propracovaná.

Co bych ale knize vytkla, byl konec. Já čekala trošku něco více akčního či morbidního. To bylo pro mě lehké zklamání. Ale i přes to jsem si čtení užila a ve výsledku se mi kniha líbila.

Tato krátká knižní jednohubka by neměla uniknout žádnému fanouškovi Stephena Kinga. Stejně tak bych knihu doporučila těm, kteří s autorem nemají tolik zkušeností a rádi by od něj něco vyzkoušeli a třeba se pak pustili do Kingových rozsáhlejších knih.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Ganbare! Workshopy smrti - Katarzyna Boni

Vydáno - Absynt

Počet stran - 296

Tohle je příběh o Japonsku, zemi, kde vychází slunce a hrozba katastrof je každodenní realitou. Běžný život tady doprovází neustálý stín smrti a člověk nemá jinou možnost než tento fakt přijmout.

Kniha Katarzyny Boni Ganbare! Workshopy smrti je příběhem lidí, kteří se pět let po mohutném zemětřesení, ničivých vlnách tsunami a katastrofě v jaderné elektrárně Fukušima pokoušejí vrátit do normálního života. Někteří z těch, kteří přežili, se naučili potápět, aby mohli hledat těla svých ztracených blízkých na dně moře. Jiní se snaží žít tak, jako by se nic nestalo, další rozmlouvají s duchy a jsou i tací, kteří se začali zapisovat na workshopy smrti. Protože žít se musí. A umírat taky.

Nakladatelství Absynt je u nás známé pro svou non-fiction literaturu. Osobně mi knihy od tohoto nakladatelství, psané formou reportáží, sedí. Tohle je druhá kniha ze série Prokletí reportéři a spolu s titulem Ku-klux-klan: Tady bydlí láska patří u nás k nejvíce úspěšným knihám z této řady.

Kniha Ganbare! Workshopy smrti je rozdělena do tří části, přičemž první část je věnovaná tsunami, druhá katastrově ve Fukušimě a třetí workshopům smrti.

Nejvíce mě bavila první a třetí část kniha. V první části se dozvídáme nejen o tom, co bylo před tsunami, jak probíhalo a co se dělé poté ale jsou nám vyprávěny konktrétní příběhy konkrétních rodin. Dále vidíme, jak se obyvatelé postižených oblastí vyrovnávali se ztrátou svých blízkých a jak se snažili vrátit do běžného života. Zároveň se ale dozvídáme mnoho informací o japonské kultuře. A poslední část knihy mi prostě jednoduše vzala dech. Nebudu Vám prozrazovat o čem je, protože bych Vám nerada vzala ten zážitek, který jsem ze čtení měla já.

Na knize mi ale přece jen pár věcí vadilo. Pokud nejste nějací znalci japonské kultury, můžete mít problém s velkým počtem japonských názvů. Ačkoliv byly názvy vysvětleny, já si je prostě nepamatovala. No a další věc byla druhá část knihy věnující se Fukušimě. Tahle část mě tolik nebavila. Chvilkami mi přišla taková odbornější a informace se občas měly tendenci opakovat.

Ganbare! Workshopy smrti Vám vyrazí dech. Je to surové vyprávění lidí, kteří tyto hrůzy zažili. A mnohdy z něj opravdu mrazí. V knize je úžasně zachyceno, jak každý tyto události vnímal a snažil se s nimi vypořádat po svém. Musím říct, že i tato kniha z Absyntu mě dostala. Chvilkami jsem měla husí kůži a nechtěla ani věřit, že něco tak šíleného se opravdu mohlo stát.

HODNOCENÍ - 4* z 5.