středa 19. února 2020

Ohnivé květy - Susan Meissner

Vydáno - Ocelot
Počet stran - 334

Nádherně zdobená šála, předávaná z generace na generaci, pojí dvě newyorské katastrofy a také dvě ženy, které se musí vypřádat se ztrátou milované osoby.
Září 1911. Zdravotní sestra Clara se na Ellisově ostrově stará o přistěhovalce. Jeden z nich ji zaujme nejen svým osobním příběhem, který zrcadlí její vlastní ztrátu, ale také nádherně zdobeným šálem s aksamitníky. Právě tento šál postaví Claru před těžké dilema, kterému musí čelit.
Září 2011. Stejný šál s aksamitníky zachrání život Taryn, která přežila kolaps Světového obchodního centra. Při tragédii však zahynul její manžel. Po deseti letech od tragédie se v novinách objeví dlouho ztracená fotografie, která Taryn přivolá nejen vzpomínky na tento hrůzostrašný den, ale také jí do života vnese to, co již považovala za dávno ztracené.
Obě ženy byly svědkem smrti milovaného muže a bojují se smutkem, na cestě zpátky do života je provází právě šál, který kromě naděje přináší i víru v silnou moc lásky.


Občas se ke mně dostane knížka, od které vlastně ani nemám žádná očekávání. Jen mě třeba kniha zaujme vzhledem nebo anotací a tak si řeknu, že si ji chci přečíst, že to třeba bude dobrý. No a přesně takhle to bylo v případě Ohnivých květů, o knížce jsem nic nevěděla, autorku jsem také neznala, ale zaujala mě anotace. A páni, já jsem tak ráda, že se mi Ohnivé květy dostaly do ruky, protože to bylo výborné čtení. Když mi kniha přišla, dívala jsem se na Goodreads a tam má opravdu vysoké hodnocení a já už přesně chápu proč. Pojďme se na to podívat postupně.

Nejprve k samotnému příběhu, v knize se střídají dvě časové roviny. První je z roku 1911 o zdravotní sestře Claře, která pracuje ve zdravotním zařízení, což je pro ni jakýsi útěk, protože nedávno ztratila blízkou osobu. Druhá dějová linka je z roku 2011 o Taryn, která přežila útok na "dvojčata" z 11. září 2001 a ztratila při této události svého manžela. Postupně odhalujeme minulost Clary i Taryn, stejně tak autorka velice autenticky popisuje jejich hrůzné zážitky ze dne, kdy ztratily milovanou osobu. Také zjišťujeme, jakým životem žijí po těchto událostech a jaké stopy to v nich zanechalo, jestli jejich osudy spolu nějakým způsobem souvisí a více bych Vám nerada prozrazovala.

Ohnivé květy jsem doslova zhltla. Styl psaní autorky je neuvěřitelně čtivý a lehký. Zároveň ale není nijak laciný a prvoplánový, přijde mi propracovaný a všechno do sebe pomalu, ale jistě začne zapadat. Líbí se mi, že odhalování informací autorka čtenáři opravdu dávkuje a my vlastně do poslední chvíle netušíme, co se stane. U některých zvratů jsem zůstala v němém úžasu, protože jsem je absolutně nečekala. Ohnivé květy nejsou jen obyčejným romantickým příběhem, který klouže po povrchu, jsou zde i hluboké myšlenky a všechno, co se v knize děje má dříve či později svůj důvod a vysvětlení.

Já osobně Ohnivým květům nemám co vytknout. Příběh má všechno, lásku, zklamání, smutek, touhu, odhodlání i trošku melancholie. Určitě víte, že já romantické příběhy příliš nevyhledávám, ale v případě Ohnivých květů jsem opravdu ráda, že jsem po takové knize sáhla, protože příběh mě vážně pohltil a styl psaní autorky mi neskutečně sedl. Historické události příběh příjemně zpestřují a příběhu dodávají na čtivosti. A upřímně, ona i ta obálka knihy je nádherná a čtenáře hned zaujme.

Za Ohnivé květy moc děkuji e-shopu megaknihy.cz a knihu si můžete pořídit zde.

HODNOCENÍ - 5 * z 5 *.

neděle 16. února 2020

O psaní - Stephen King

Vydáno - Beta - Dobrovský
Počet stran - 224
"Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy - možná až příliš velká - se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp. Zbytek - a možná to nejlepší - je povolení: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte.. Pijte, co hrdlo ráčí."
Stephen King
To, že miluju tvorbu Stephena Kinga je o mně známá věc a pokud jste četli nějaké moje recenze, musí Vám to být nad slunce jasné. Abych pravdu řekla, o Stephenovi jsem doposud nevěděla příliš věcí. Proto když jsem se dozvěděla, že vychází již třetí vydání jeho knihy O psaní, nemohla jsem se dočkat, až si ho přečtu a dozvím se víc o autorovi a vzniku jeho knih.
O psaní je rozděleno do několika částí, první část nás seznamuje se životem Stehpena Kinga. Vypráví svoje zážitky od opravdu raného dětství, přes dospívání až po dospělost. Máme možnost trošku poznat jeho matku a jeho bratra, se kterými vyrůstal. Nechybí ani nejrůznější příhody, například příhoda, když měl zánět středního ucha, ta je opravdu skvěle popsaná. Stephen čtenáři později popisuje, jak se seznámil se svou ženou, jaká různá povolání vystřídal. Autor zmíní i období, kdy bojoval se svými démony a to alkoholem a kokainem. Dozvídáme se, do jakých jeho knih tohle svoje životní období promítá. V knize O psaní je popsána i jeho nehoda, kdy ho srazí náklaďák a utrpí mnoho vážných zranění, ze kterých se však dostane a po několika týdnech se zase vrací ke psaní.
V další části se Stephen King věnuje tomu, jak psát. Čtenáři předkládá pár tipů ohledně gramatiky, slovní zásoby a prozrazuje, že klíčem k úspěchu pro úspěšné psaní je hodně číst. Dozvídáme se, kdy je například vhodné nebo nutné dělat rešerše, jak dobře vystavět příběh.
Já jsem z knihy O psaní nadšená. Dozvěděla jsem se opravdu mnoho zajímavostí a autor mi je díky tomu zase o něco blíž. Líbilo se mi, že je to také upřímná zpověď autora. Stejně tak se mi líbila možnost nahlédnout přes rameno někomu, kdo píše jednu skvělou knihu za druhou a jeho úhel pohledu na to, jak takhle skvělou knihu napsat.
Pokud máte Stephena Kinga rádi, O psaní je pro Vás nutnost. Pokud se třeba zajímáte o psaní, ale Kingovu tvorbu tolik neznáte, i tak pro Vás O psaní bude přínosná kniha. Já jsem si jistá, že se k této knize budu určitě vracet.
O psaní můžete koupit na e-shopu nakladatelství Beta, odkaz je ZDE a já moc děkuji za poskytnutí knihy na recenzi.
HODNOCENÍ - 5* z 5*.

neděle 9. února 2020

Když nejste v pohodě - Jill Stark

Vydáno - Beta - Dobrovský
Počet stran - 161

Jsou dny, kdy vám není vůbec do smíchu. V životě každého z nás nastanou chvíle, kdy se nic nedaří a špatné zprávy střídají ještě horší. A právě pro takové chvíle je určena tato knížka. Bude vaším průvodcem těžkým životním obdobím. Najdete v ní mnoho praktických tipů a myšlenek, jak zvládnout nepohodu a poslouží vám jako ukazatel toho správného směru, kterým nejsnáze dojdete do lepších časů.


Známe to určitě všichni, někdy prostě nemáme svůj den. Ať už k tomu máme nějaký důvod nebo se prostě jen probudíme se špatnou náladou. A přesně pro tyto případy je zde knížka Když nejste v pohodě.

Jak jsem psala už v dřívější recenzi, self- help literaturu příliš nevyhledávám. A pokud už se do nějaké pustím, musí mě opravdu zaujmout. A přesně to se stalo v tomto případě. Tato malá knížečka si mě naprosto získala.

Autorka Jill Starková trpěla depresemi a úzkostmi, takže o to více mi přijdou její rady srozumitelné a využitelné v praxi. Uznává, že ne vždy je vše jednoduché a zalité sluncem a někdy prostě máme den blbec. Tento autorčin přístup se mi moc líbil, protože je upřímný, lidský a na nic si nehraje.

Kniha není nijak složitá a neslibuje žádný zázračný návod, ale právě ta jednoduchost se mi líbí.

Kniha je rozdělena na krátké kapitoly, takže čtení Vám bude ubíhat opravdu rychle. Každá část knihy se věnuje trošku jiné oblasti, takže zde najdete rady opravdu pro každý den. Na začátku autorka vysvětluje, že opravdu nejde být každý den šťastný anebo že je plakat je zcela v pořádku. Stejně také poukazuje na to, že snažit se být dokonalý není úplně ta správná cesta. Nechybí ani kapitoly o sociálních sítích, chování na internetu anebo závislosti na mobilním telefonu.

Když nejste v pohodě Vám dá tipy na pár cvičení, na důležitost rituálů v našem životě a zmíní i to, jak může být na tyto špatné nálady prospěšné, když máte domácího mazlíčka. Samozřejmě nečekejte, že díky knize už nikdy nebudete mít špatnou náladu nebo špatný den, ale minimálně Vám kniha pomůže tyto dny či období lépe zvládat.

Když nejste v pohodě můžete zakoupit ZDE na e-shopu nakladatelství Beta, kterému moc děkuji za knihu na recenzi.

HODNOCENÍ - 4* z 5*.

neděle 19. ledna 2020

Námi to končí - Colleen Hoover

Vydáno - Ikar
Počet stran - 360

Lily to neměla v životě vždycky jednoduché. Ušla ale dlouhou cestu a teď žije v Bostonu a rozjíždí vlastní business. K tomu se ještě seznámila s dokonalým a neskutečně přitažlivým neurochirurgem Rylem. Vypadá to, že jí všechno vychází na jedničku. Ryle je do Lily blázen, pronásledují ho ale traumata z minulosti, kvůli kterým se jejich vztah komplikuje. Když se navíc do Lilyina života vrátí její láska z dětství Atlas, všechno, co si tak důkladně budovala, se začíná rozpadat…


Knihy Colleen Hooverové jsem objevila teprve minulý rok. Respektive znala jsem je už před tím, ale říkala jsem si, že to budou určitě takové ty romanťárny, které mi nebudou říkat. Přečetla jsem dvě její knihy a zjistila jsem, že jsem se naprosto mýlila. Colleen sice píše na první pohled romantické příběhy, ale vždy se v nich dotýká nějakého závažného tématu. Ať už to byla deprese, manželská krize a nebo domácí násilí, jak je tomu v knize Námi to končí.

Zprvu příběh začíná nenápadně a Vám se může zdát, že to bude typický romantický příběh. Nic není jak se zdá a jak příběh postupuje dál, zjistíte, že všechno pravděpodobně bude úplně jinak. Samozřejmě, všichni jsou zde úspěšní, bohatí, což je trošku takové klišé, ale v tomhle případě to autorce prominu.

Co se týče postav, naprosto jsem si zamilovala Atlase. To byla postava, která mě neskutečně bavila a hodně jsem mu fandila. Lily se nejprve zdála trošku naivní, ale pak mi vlastně byla taky sympatická. Hlavně ke konci se mi líbila její vnitřní síla.

Kníhyy Colleen mě baví a stejně tomu taky bylo i v případě Námi to končí. U takových knížek dokážu příběh hodně prožívat, pobrečet si anebo mít husí kůži. Jediné, co mě mrzí, je, že se do příběhu vždycky tak zaberu, že ho mám přečtený opravdu během pár hodin. Mám v plánu si přečíst další knížky autorky a doufám, že budou minimálně stejně skvělé jako Námi to končí.

HODNOCENÍ - 5 * z 5.

neděle 12. ledna 2020

Tamařino souhvězdí - Anna Musilová

Vydáno - Yoli
Počet stran - 320

Život devatenáctileté Liv se ani trochu neubírá směrem, kterým by si přála. Přijímačky na vysněnou fotografickou školu nevyšly, místo toho studuje práva, přivydělává si jako servírka v kavárně a těžko hledá společnou řeč s rodiči. A pochybuje. O sobě, o tom, co cítí, o své budoucnosti. Jedinou spřízněnou duší je její nejlepší kamarádka Johana, sarkastická mladá novinářka, která má navzdory drsné fasádě sama problémů až dost. Všechno se ale začne obracet vzhůru nohama, když v kavárně potká o několik let starší Tamaru. Tamara ji fascinuje a zároveň děsí - její tajemnost i náhlý příval citů, který k ní Liv začne chovat. Tehdy ještě netuší, jak moc měsíce strávené po Tamařině boku ovlivní zbytek jejího života…


Ačkoliv je Anna Musilová mladá česká autorka, na svém kontě má již druhou knihu. Prvotina autorky, Černooká, na české knižní scéně zanechala hodně hlubokou stopu a slavila velký úspěch. Mně osobně se Černooká moc líbila a hodnotila jsem ji tehdy 4 * z 5. A když vyšlo Tamařino souhvězdí, bylo mi jasné, že si ho musím co nejdříve přečíst a měla jsem od knihy hodně vysoká očekávání.

A uznávám, moje očekávání byla naplněna. Přijde mi, že autorčin styl psaní je zde mnohem vyspělejší než v Černooké. Zároveň je ale stále takový poetický, melancholický a to se mi moc líbí. Tamařino souhvězdí se neskutečně dobře a rychle čte. Příběh Vás chytne a nepustí.

Pokud studujete nebo jste někdy studovali vysokou školu, zvlášť pokud jste si zvolili obor, který Vám nebyl úplně blízký, bude Vám Liv, hlavní hrdinka, hodně sympatická. I když je Liv v některých věcech trošku naivní, tak mě to v příběhu nijak nerušilo.

Jediné, co mi na Tamařině souhvězdí trošku vadilo, byla předvídatelnost. Tak nějak mi bylo od začátku jasné, kam příběh směřuje a jak asi dopadne. Zvlášť některé věci Vám spoilerovaly deníkové zápisky, což byla trošku škoda.

Románů s LGBT tématikou je dnes nespočet, ale troufám si tvrdit, že Tamařino souhvězdí patří k těm nějlepším. Není to typický příběh, kde jde všechno jako po másle a zalité sluncem. A to je na příběhu to krásné, ta uvěřitelnost. Prostě víte, že tohle se opravdu může stát. Co mě úplně dostalo byl konec knihy, sice jsem to tak nějak tušila, ale i přesto, jak to Anička dokázala podat, to bylo opravdu krásné.

Tamařino souhvězdí Vám určitě doporučuji. čtení si užijete, kniha ve Vás vyvolá mnoho pocitů, chvilkami budete doufat, chvilkami se Vám bude chtít brečet, ale jakmile knihu přečtete, bude Vám líto, že je už konec. Už teď se těším na další knihu autorky, protože je vidět, že její styl psaní se stále zlepšuje a nebojí se dotknout i těch vážnějších témat.

HODNOCENÍ - 4,5 * z 5.

neděle 5. ledna 2020

Strážci zákona - Richard Bachman

Vydáno - Beta - Dobrovský
Počet stran - 336

Ve Wentworthu v Ohiu panuje horké letní odpoledne a v Topolové ulici je všechno jak má být. Poslíček s novinami objíždí na kole předplatitele; děti se škorpí na rohu ulice před obchodem; na trávníku před domem Reedových si mládež hází plastovým talířkem; Gary Soderson zapaluje zahradní gril. Jediná věc, která zcela nezapadá do obrazu, je červená dodávka, která vyčkává s běžícím motorem na kopci. Brzy se rozjede a začne masakr.
Než na Topolovou ulici padne večer, ocitnou se lidé, kteří přežili, v jiném světě, kde je všechno možné, bez ohledu na to, jak je to děsivé... a kam přijíždějí samozvaní strážci zákona. Jaká síla je přivolala, jak daleko zajdou a jak je možné je zastavit - takové otázky vyvolávají beznaděj...


Strážci zákona je kniha, která volně navazuje na knihu Beznaděj. Není náhoda, že na sebe navazují i obálky knih, které jsou prostě úžasné. I sám Stephen King, který knihu napsal pod pseudonymem Richard Bachman, požadoval, aby obě knihy vyšly ve stejný den.

Topolová ulice, poslíček s novinami a červená dodávka. Obyvatelé ulice žijí svými životy a mají pocit, že je vše v pořádku. To se však náhle změní. Z červené dodávky se ozve střelba a v Topolové ulici je najednou všechno jinak.

V příběhu se potkáváme s hrdiny, které jsme už mohli potkat v Beznaději. A zase budou muset čelit zlu a to pouze v průběhu hodiny a půl. Ačkoliv na první pohled si můžete říct, že něco podobného se dělo v Beznaději, je příběh ve Strážcích zákona naprosto odlišný. Nechybí pohledy do minulosti, deníkové zápisky či zápisky z novin, díky kterým se kniha čte velmi rychle.

Přece jen mi Strážci zákona přišli o něco slabší než Beznaděj. Chyběla mi ta temná a zlá atmosféra, která byla v Beznaději, respektive i zde byla, ale bohužel ne v takové míře. Navíc mi chvilkami příběh přišel trošku zmatený a zbytečně zamotaný.

I přes moje drobné výhrady Strážci zákona rozhodně stojí za přečtení. Spolu s Beznadějí tvoří dvojici skvělého čtení, které si rozhodně užijete, ať už fanoušci Stephena Kinga jste či nikoliv. Jsou to svižné příběhy s mnoha zvraty a o zlo zde není nouze. A zároveň díky nádherným obálkám jsou tyto knihy skvělým doplňkem Vaší knihovny.

Nakladatelství Beta moc děkuji za knihu na recenzi a Strážce zákona můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 4 * z 5.

čtvrtek 2. ledna 2020

Beznaděj - Stephen King

Vydáno - Beta - Dobrovský
Počet stran - 480

Nevada je rozlehlý kus pouště, kterým se pouze projíždí cestou za jinými cíli. A vedle vás sedí ještě někdo jiný, pokud máte štěstí... protože je to děsivé místo. Po silnici číslo padesát ujíždějí nemilosrdným letním vedrem i lidé, kteří do cíle nikdy nedojedou. Jako profesor Jackson s manželkou, kteří se vracejí domů do New Yorku; Carverovi z Wentworthu v Ohiu, kteří mají namířeno na prázdniny do Lake Tahoe; a stárnoucí literát Johnny Marinville, který se cítí na třistapadesátikilovém Harleyi jako romantický drsňák.
Mrtvá kočka přibitá k dopravní značce ohlašuje malé hornické městečko Beznaděj, které se krčí ve stínu valu povrchového dolu, pojmenovaného Čínská jáma. Ale je to tu mnohem horší. Dopravu zde řídí Collie Entragian, obrovitý šílenec v uniformě, který se považuje za jediného představitele zákona na západ od řeky Pecos. Bůh vám buď milostiv, pokud vám třeba upadla poznávací značka nebo píchnete pneumatiku.
Cosi tu nehraje a Entragian je pouze špičkou ledovce. Tajemství, kterým je krajina v Beznaději prosycená, a zlo, které nakazí město jako prudká infekce, jsou strašlivé a nesmírné. Ale malý David Carver asi ví - i když málem umře strachem, když si to uvědomí - že jsou tu i síly, které mají zlu čelit.


Další kingovka je tady! Tentokrát Beznaděj. Musím říct, že o Beznaději jsem vlastně nic nevěděla, dokud jsem ji nečetla. A vlastně to bylo dobře, protože to jen umocnilo můj čtenářský zážitek, který zde byl opravdu silný, to musím uznat. A ta obálka? Ta je přímo nádherná a naprosto jsem si ji zamilovala.

Ačkoliv mám Stephena Kinga už trošku načteného, musím říct, že z málo které knihy na mě tak působila atmosféra jako v Beznaději. Z celého příběhu na mě vyzařovalo jakési zlo a hodně temná atmosféra. Beznaděj začíná celkem nevině, tušíte, že je zde něco špatně, hodně špatně. Nepovažuji se zrovna za citlivku, ale v tomto příběhu bylo pár scén, ze kterých mi nebylo úplně dobře.

Možná právě proto, kolik je v Beznaději zla, je zde i poměrně významné téma křesťanství, v průběhu příběhu narazíme i na pár teologických úvah, ale bylo to v přijatelné míře a nijak mi to nenarušovalo soustředění se na příběh.

Troufám si říct, že tohle je snad jedna z nejtemnějších autorových knih. Zlo na Vás opravdu dýchá na každém kroku. Je až k nepochopení, jak tak temný příběh si dokáže udržet čtivost. Těch 480 stránek mi uběhlo opravdu neskutečně rychle. Mnohdy jsem se přistihla, jak tajím dech, co bude dál s postavami. Postavy jsou hodně různorodé, ale přesto jim budete fandit a budete chtít, ať to s nimi dobře dopadne. Teda, většině budete fandit.

Beznaději nemám vůbec co vytknout. Je to opravdu hororová jízda plná zla a neskutečných zvratů a mnohdy absurdních situací, u kterých si řeknete, že to přece nemůže být pravda.

K Beznaději je ještě přidružená kniha Strážci zákona, která na ni volně navazuje. Na recenzi na tuto knihu se můžete těšit během pár dní.

Za Beznaděj moc děkuji nakladatelství Beta a knihu můžete zakoupit ZDE.

HODNOCENÍ - 5 * z 5.

Aletta, má dcera - Ellen Keithová

Počet stran - 416 Vydáno - Beta  Aletta, má dcera je strhující román odehrávající se během druhé světové války. Je to příběh ženy, která nab...