Vydáno - Yoli
Počet stran - 320
Život devatenáctileté Liv se ani trochu neubírá směrem, kterým by si přála. Přijímačky na vysněnou fotografickou školu nevyšly, místo toho studuje práva, přivydělává si jako servírka v kavárně a těžko hledá společnou řeč s rodiči. A pochybuje. O sobě, o tom, co cítí, o své budoucnosti. Jedinou spřízněnou duší je její nejlepší kamarádka Johana, sarkastická mladá novinářka, která má navzdory drsné fasádě sama problémů až dost. Všechno se ale začne obracet vzhůru nohama, když v kavárně potká o několik let starší Tamaru. Tamara ji fascinuje a zároveň děsí - její tajemnost i náhlý příval citů, který k ní Liv začne chovat. Tehdy ještě netuší, jak moc měsíce strávené po Tamařině boku ovlivní zbytek jejího života…
Ačkoliv je Anna Musilová mladá česká autorka, na svém kontě má již druhou knihu. Prvotina autorky, Černooká, na české knižní scéně zanechala hodně hlubokou stopu a slavila velký úspěch. Mně osobně se Černooká moc líbila a hodnotila jsem ji tehdy 4 * z 5. A když vyšlo Tamařino souhvězdí, bylo mi jasné, že si ho musím co nejdříve přečíst a měla jsem od knihy hodně vysoká očekávání.
A uznávám, moje očekávání byla naplněna. Přijde mi, že autorčin styl psaní je zde mnohem vyspělejší než v Černooké. Zároveň je ale stále takový poetický, melancholický a to se mi moc líbí. Tamařino souhvězdí se neskutečně dobře a rychle čte. Příběh Vás chytne a nepustí.
Pokud studujete nebo jste někdy studovali vysokou školu, zvlášť pokud jste si zvolili obor, který Vám nebyl úplně blízký, bude Vám Liv, hlavní hrdinka, hodně sympatická. I když je Liv v některých věcech trošku naivní, tak mě to v příběhu nijak nerušilo.
Jediné, co mi na Tamařině souhvězdí trošku vadilo, byla předvídatelnost. Tak nějak mi bylo od začátku jasné, kam příběh směřuje a jak asi dopadne. Zvlášť některé věci Vám spoilerovaly deníkové zápisky, což byla trošku škoda.
Románů s LGBT tématikou je dnes nespočet, ale troufám si tvrdit, že Tamařino souhvězdí patří k těm nějlepším. Není to typický příběh, kde jde všechno jako po másle a zalité sluncem. A to je na příběhu to krásné, ta uvěřitelnost. Prostě víte, že tohle se opravdu může stát. Co mě úplně dostalo byl konec knihy, sice jsem to tak nějak tušila, ale i přesto, jak to Anička dokázala podat, to bylo opravdu krásné.
Tamařino souhvězdí Vám určitě doporučuji. čtení si užijete, kniha ve Vás vyvolá mnoho pocitů, chvilkami budete doufat, chvilkami se Vám bude chtít brečet, ale jakmile knihu přečtete, bude Vám líto, že je už konec. Už teď se těším na další knihu autorky, protože je vidět, že její styl psaní se stále zlepšuje a nebojí se dotknout i těch vážnějších témat.
HODNOCENÍ - 4,5 * z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat