Cop - Lætitia Colombani

Vydáno - Odeon

Počet stran - 200

Tři ženy žijící ve třech různých světadílech, tři osudy: Indka, která patří k nejnižší společenské vrstvě - Italka, jež zdědí rodinnou firmu - Kanaďanka, která má skvělou kariéru v právnické firmě. Všechny tři spojuje touha po důstojném životě. Nikdy se spolu nesetkají, nevědí o sobě; a přesto se mezi nimi vytvoří intimní pouto - symbolické pouto vzpoury proti nepřízni osudu.

Všichni už jistě víte o mojí slabosti pro Odeonky. A už jen proto jsem si Cop nemohla nechat ujít. Navíc knihu chválili i čtenáři, kteří Odeonky zase tak nemusí. Čím je kniha tak zajímavá? Knihomolský deník tomu musel přijít na kloub!

Osudy tří žen. Každá z žen žije v jiné zemi, má jiné cíle, jiné povolání, jiný životní příběh. A přesto se na konci knihy tyto zdánlivě neslučitelné životy prolnou. Setkáváme se s právničkou, která tak úplně nemá čas na svoje děti a kariéra je pro ni to hlavní. Italská mladá žena, která zdědí rodinnou firmu je další dějovou linkou. A jako poslední je žena z Indie, která patří k nejnižší společenské vrstvě, ale nechce se s tím smířit.

Wow, tahle kniha pro mě byla prostě jízda. Hltala jsem každou stránku. Cop pro mě neměl snad slabé místo. Každá stránka mě bavila, užívala jsem si ji a chtěla jsem číst dál a zajímalo by mě, co se hrdinkám přihodí.

Někteří tvrdili, že se kniha dá předvídat. Já musím říct, že mě konec překvapil a netušila jsem, že takhle kniha dopadne. Schválně Vám nechci nic prozrazovat, protože tady se opravdu vyplatí vědět o ději co nejméně. A nechci Vás o ten čtenářský zážitek ochudit.

Po dlouhé době je Cop kniha, které vlastně nějak nemám co vytknout. U Copu mě vlastně mrzelo, že kniha není delší. Moc se mi líbil svižný a milý způsob vyprávění autorky. Tohle si prostě zamilujete. Silný příběh o odvaze, touze a odhodlání. Cop si prostě musíte přečíst, pro mě je to zatím nejlepší Odeonka, kterou jsem četla.

HODNOCENÍ - 5* z 5.

Rosevine - Tereza Krupová

Vydáno - Martin Koláček - E- knihy jedou

Počet stran - 83

Angela má novou misi. Má za úkol sledovat a prověřit manželský pár, podezřelý ze dvou brutálních masových vražd. Ti odjíždějí na týdenní dovolenou do útulného a malebného hotelu Rosevine, ležící na pobřeží Anglie. Manželé zprvu působí velmi klidně a bezproblémově, Angele se však podaří zjistit, že se za zavřenými dveřmi svého pokoje, chovají úplně jinak. Hlavní hrdinku okouzlí podezřelá Erika Binderová, se kterou se velmi důvěrně sblíží. Celý případ se jí tak podaří vidět z trochu jiné strany. Po čase stráveném s Erikou a drobným vyšetřováním, do sebe pár věcí ale přestane zapadat. Je to jen hra? Ví snad manželka, že je někdo sleduje a chce tak Angelu záměrně svést z cesty? Anebo opravdu mluví pravdu?

Prvotina české mladé autorky. Ačkoliv má tato kniha jen 83 stran, byla jsem velice mile překvapená, jak moc povedená byla! Rosevine u nás seženete pouze v elektronické podobě.

V knize Rosevine si přijdou na své čtenáři, kteří mají rádi jasné, stručné a výstižné knihy, které je nenechají vydechnout a pořád se něco děje. Začátek knihy je takový nenápadný a vlastně jsem si až říkala, že přece na 80 stránkách nemůže být celistvý plnohodnodtný příběh, kde bude vše vysvětleno. No a chyba lávky, byl! Musím říct, že Rosevine byla protě jízda. Nenápadný hotel, zdánlivě obyčejný manželský pár a Angela, která je dost svérázná a chce tomu všemu přijít na kloub. Rosevine je pro mě ukázkovým příkladem toho, že méně je někd více a kniha nutně nemusí mít 500 stran aby Vás příběh zaujal a naplno jste si ho užili.

I když mě Rosevine nadchla, pár chyb z mého pohledu měla. Co mi na knize vadilo, byly vugarismy. Nejsem nějaký slušňák, kterého by rozhodilo sprosté slovo, ale tady mi to přišlo zcela zbytečné a knize to absolutně nic nepřineslo, spíš naopak. Občas to příběh zbytečně sráželo a působilo to tak nějak amatérsky. A ta milostná linka, no, bez té bych se asi taky obešla. Angela, která na začátku je drsná a zdánlivě ledová královna, najednou velice rychle podlehne. To mi do příběhu tak úplně nezapadalo.

Co závěrem napsat? Rosevine je povedená prvotina autorky a určitě ji doporučuji. Kniha Vám nezabere ani jedno odpoledne, ale užijete si ji. A podpořit mladého českého autora? To prostě chcete. Určitě si od autorky přečtu ráda i další knihu a tímto jí ještě jednou moc děkuji za zaslání knihy na recenzi.

HODNOCENÍ - 3,5* z 5.

Není úniku - Taylor Adams

Vydáno - Knižní klub

Počet stran - 272

Studentka Darby Thorneová cestuje za svou nemocnou matkou. Kvůli sněhové bouři uvízne na dálnici uprostřed ničeho a je nucena strávit noc na odpočívadle se čtyřmi úplně cizími lidmi. Při hledání mobilního signálu si všimne ruky malé holčičky, která je zamčená v jednom ze zaparkovaných vozů. Bez spojení a bez jakékoli možnosti se odtamtud dostat musí Darby přijít na to, kdo z jejích neznámých společníků je dívčiným únoscem.

Kniha není úniku se na mě valila snad ze všech stran. Prý opravdu povedený thriller. Zima, opuštěné odpočívadlo, malá skupinka lidí a jeden z nich unesl malou holčičku. Anotace mě opravdu nalákala. I když jsem Není úniku nestihla přečíst v zimě, pustila jsem se do ní.

Co musím na knize pochválit je autorův styl. Taylor Adams píše svižně, lehce, ale přesto napínavě. Ocenila jsem také krátké kapitoly, díky kterým kniha ubíhala mnohem rychleji a hezky se četla. Líbí se mi, jak si autor pohrává s odhalením toho "záporáka", takže si čtenář často řekne, že už to vlastně odhalil, ale pak přijde nějaký zvrat a všechno je jinak. Až pak máte problém vůbec někomu věřit.

No, teď se dostáváme k těm negativním věcem. S Není úniku jsem měla problém, že mě chvilkami opravdu bavila a nebo mě tak nějak nebavila vůbec. Darby mi ke konci přišla pomalu už jako superhrdinka, která prostě nemůže zemřít. A malá holčička, která v takové situaci jedná naprosto klidně, vyrovnaně. No, to se tak úplně nepovedlo. Chvilkami to všechno bylo tak překombinované a opravdu těžko uvěřitelné.

Není úniku všichni tak moc chválili, že jsem měla pocit, že to prostě nemůže být přešlap. No, tak nějak mám pocit, že trošku byl. Mě kniha nenadchla, ale ani neurazila. Jen si myslím, že tolik chvalozpěvů si prostě nezaslouží. Od autora u nás vyšla další kniha, Na dostřel, tak se do ní určitě taky pustím a doufám, že bude lepší, než Není úniku.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Srdcový král - Hanna Krall

Vydáno - Absynt

Počet stran - 136

Izolda Regensbergová měla štěstí - na první pohled by o ní totiž nikdo neřekl, že je Židovka. Díky tomu přežila pod jménem Marie Pawlická ve varšavském ghettu, v žaláři Pawiak, kde zahynulo více než 30 000 lidí, stejně jako při útěku z umschlagplatzu. Vyprávění Hanny Krall o skutečných událostech života Izoldy Regensbergové přináší pozoruhodnou mozaiku okolností, šťastných i nešťastných, až při jeho četbě člověk téměř začne věřit na zázraky. V čase druhé světové války žije Izolda ve Varšavě, ale potom co jejího milovaného manžela odvezou do Mauthausenu, se ho vydá zachránit. Autorka v knížce Srdcový král vypráví o těžké a dobrodružné cestě Izoldy mezí Vídní, Osvětimí, Berlínem - za mužem svého srdce, protože svět bez něj není ničím. Avšak tato neuvěřitelná odysea nekončí ani po válce.

Absyntovky jsou moje oblíbené knihy. Každá zpracovává jiné téma, líbí se mi i to jednoduché grafické zpracování. Tohle je moje třetí kniha z řady Prokletí reportéři, tak se pojďme podívat, jak hodnocení knihy dopadlo.

Srdcový král je opravdu tenká knížka, která ale pojednává o těžkém a vážném tématu a to je druhá světová válka. I tato absyntovka je psaná formou reportáže, tentokrát polskou autorkou. Hlavní hrdinka putuje napříč Třetí říší aby se jí podařilo zachránit jejího manžela, který je odveden do koncentračního tábora. I když se hlavní hrdinka se svým manželem setkává, není šťastná a nenastává očekávaný happy end. Na manželovi se totiž podepsal pobyt v koncentračním táboře a další události.

Čtenáři se dostává syrového příběhu bez nějakých zbytečných okolků a příkras. Kniha je jakýmsi řetězcem scén, které jsou mnohdy opravdu detailně popsané. Z největší části je používán čas přítomný, někdy ale nahlédneme do budoucnosti nebo se vracíme do minulosti.

Srdcový král není rozhodně nějakou obyčejnou, tuctovou knížkou, kterých najdete stovky. Je krátká, ale úderná. V knize jsou krátké kapitoly, takže čtení Vám bude opravdu ubíhat. V knize je popsána neskutečná touha a odhodlání.

No, bohužel mi Srdcový král přijde z mých přečtených abysntovek zatím nejslabší. Buď mi děj opravdu ubíhal a hltala jsem stránku za stránkou a nebo jsem se naopak trápila a čtení mi vůbec neubíhalo. Prostě jsem se nějak neztotožnila se stylem vyprávění autorky.

Určitě nechci nijak zlehčovaat hrůzy, které se v knize děly a které hlavní hrdinka prožívala, ale pro mě toto byla průměrná kniha, která mě příliš nenadchla, ale ani neurazila. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože se mi zase dostalo nového pohledu na toto období, na které by nikdo z nás neměl zapomínat.

HODNOCENÍ - 3 * z 5.

Anežka - Viktorie Hanišová

Vydáno - Host

Počet stran - 250

Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.

Viktorie Hanišová je česká autorka, kterou většina čtenářů zná díky její knize Houbařka, která slaví obrovský úspěch. O prvotině autorky, Anežce se mluví méně a já jsem se rozhodla právě touto knihou tvorbu autorky poznat.

Musím říct, že Anežka pro mě byla hodně zajímavá už svým námětem, adopce, nenaplněné očekávání od dítěte, tato témata jsou velmi zajímvým námětem pro knihu. No a nebyla jsem zklamaná, Anežka je skvělá kniha a už zde je vidět, že autorka prostě umí psát.

Julie, hlavní hrdinka si plánuje svůj život velmi idylicky, dodkonalý manžel, dokonalá práce, dokonalé dítě. Muž ji opustí, práci sice má, ale ona především touží po miminku. Už tato její touha mi přijde svým způsobem až chorobná a je vidět, že Julie je pro splnění svého snu schopná obětovat opravdu cokoliv. Jednoho dne se jí naskytne možnost adoptovat miminko, Agnes a tím celý příběh začíná. Julie se chopí rodičovství spíše jako projektu, který si do detailu naplánovala, než jako něco spontánního.

Tato kniha se mi chvilkami opravdu nečetla lehce, protože chování Julie bylo mnohdy opravdu až psychopatické, nutkavá potřeba mít vše pod absolutní kontrolou. Co se týče Agnes, ta samozřejmě v průběhu dospívání udělá pár kotrmelců, ale bylo mi jí vlastně líto. Přijde jí, že nikam nepatří, každý od ní má nějaká očekávání, která se jí ne úplně daří naplňovat.

Co mě ale trošku zklamalo a proč jsem dala jednu hvězdů dolů z hodnocení byl konec. Ten mě zklamal a vlastně mi přišlo, jako by ani ke knize nepatřil. Tam se autorka držela hodně zkrátka.

Anežka je ponurý, psychologický román, který Vás dostane. Ačkoliv kniha má kolem 250 stran, budete si ji užívat. Kniha není nijak veselá, celou dobu na mě dýchala melancholie a smutek a svým způsobem i beznaděj. I přes to je kniha ale psána čtivě, nijak složitě a přes to způsobem, ze kterého mrazí.

Anežku určitě vřele doporučuji. Tato kniha si rozhodně zaslouží úspěch a už se těším na Houbařku, která má být snad údajně ještě lepší.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Zoe - Dita Čikovová

Vydáno - Sursum

Počet stran - 178

Sedmnáctiletá studentka Zoe miluje koně a svůj život. Ten se jí jednoho dne obrátí naruby, když se stane svědkem vraždy. Pachatel se pohybuje ve vysokých politických kruzích a ona se stává nepohodlnou, což rozjíždí kolotoč dobrodružství a nebezpečných situací, nečekaně ale i první milostné vzplanutí. Otvírá se před ní svět, jaký doposud nepoznala. Zoe je bojovnice, ale stojí za to vyhrát?

Zoe je prvotina české autorky Dity Čikovové. Kniha vyšla teprve letos, takže je na knižních pultech opravdu jen chvilku. Velmi mě zaujal námět knihy, kdy se mladá dívka stane svědkyní vraždy. A také mám ráda tvorbu českých autorů, tak pro mě Zoe byla jasná volba, co si přečíst.

Velmi mile mě překvapil styl psaní autorky, na to, že to je autorčina prvotina, má lehký, svižný styl, který se dobře čte. Hned na začátku je už příběh plný akce. Kniha se odehrává v Brně a jeho okolí, takže v místech, která dobře znám. Postavy mají jednoduchá jména, která si čtenář lehce zapamatuje. Hlavní hrdinka je sympatická, žádná dokonalá superhrdinka, prostě obyčejné děvče, které řeší normální věci. Zároveň Zoe ráda jezdí na koních, takže i tato tématika není v knize opomenuta. I když mým favoritem bylo spíše štěně Rony.

Co mě ale na knize trošku zklamalo je to, že jsem očekávala, že v knize bude více rozvinutá detektivní zápletka. Z té mohla autorka vytěžit mnohem více a kniha by tak byla ještě více čtivá. Takhle to na mě působilo, že začátek a konec byl plný akce ale v průběhu se toho příliš nedělo a čtenáře to tak moc neudržovalo v napětí.

Zoe je příjemný příběh, trošku mi to stylem připomínalo takové ty dívčí romány, které jsem četla jako mladší čtenář. Nečekejte nic složitého, je to taková knižní jednohubka. Určitě oceňuji, že ačkoliv kniha není nijak tlustá, byla vydána v hardbacku.

Autorce moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu seženete například například v knihkupctví Martinus.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Dvůr mlhy a hněvu - Sarah J. Maas

Vydáno - CooBoo

Počet stran - 664

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

Z prvního dílu jsem byla naprosto nadšená, o druhém dílu jsem slyšela, že je ještě lepší. Tak jsem se do něj musela pustit. I když musím říct, těch více než 650 stránek mě celkem děsilo.

Feyre se s Tamlinem vrátila na Jarní dvůr, kde se připravuje jejich svatba. Tamlin je však až příliš ochranářský a Feyre je čím dál více nespokojená. Zároveň neustále přemýšlí nad dohodou, kterou uzavřela pod Horou s Rhysandem. A tak se stane, že v den svatby si Rhysand pro Feyre přijde a tím se spoustí celý kolotoč událostí.

Ačkoliv je kniha plná klišé, musím říct, že i když nejsem vyloženě věkem cílová skupina, zabírá to. Chvilkami kniha byla opravdu čtivá a já měla problém ji odložit. I když Rhysand byl vyloženě napsán tak, aby si ho čtenářky zamilovaly, prostě to funguje a i já jsem si ho oblíbila. Stejně tak Lucien, to je taky pořád moje oblíbná postava a je stejný jako v prvním dílu. V knize jsou scény, které se Vám prostě zalíbí, Hvězdopád, chata. Zároveň se mi líbí, že tento díl se více zabývá politikou mezi nejrůznějšími dvory a tak čtenáře i v tomto směru čeká pár zajímavých zvratů.

Kniha má přes 650 stran a podle mě by bohatě stačilo, kdyby jich měla maximálně 400. Protože některé pasáže knihy jsou naprosto nudné a zbytečné. Opravdu autorka musí na každé druhé stránce připomínat události pod Horou a jak to Feyre změnilo? Je to opravdu nutné? To mi hodně vadilo. Pak další věc, Feyřino malování. Proč se pořád řeší, jestli Feyre maluje, co maluje, kdy maluje a jakou barvou maluje a jestli má vlastně náldu malovat? Tohle mi úplně kazilo dojem z knihy a chvilkami jsem opravdu měla problém číst. A neustále opakování slova "druh", no, to fakt ne.

Druhý díl mě bavil, ale bohužel pro mě byl o dost slabší než první díl. Některé pasáže vynechat, tak knihu hltám stránku za stránkou. Docela mě překvapila i četnost erotických scén a některé popisy byly takové, no, asi bych se bez nich v knize obešla. Zase ale musím říct, že konec opravdu stál za to a prostě Vás donutí sáhnout i po třetím dílu, který má snad přes 700 stran. Je to young adult fantasy, která sice je plná klišé, ale ty klišé zabírají. Jen teda autorka by mohla psát trošku tenčí knihy.

HODNOCENÍ - 3* z 5.