Srdcový král - Hanna Krall

Vydáno - Absynt

Počet stran - 136

Izolda Regensbergová měla štěstí - na první pohled by o ní totiž nikdo neřekl, že je Židovka. Díky tomu přežila pod jménem Marie Pawlická ve varšavském ghettu, v žaláři Pawiak, kde zahynulo více než 30 000 lidí, stejně jako při útěku z umschlagplatzu. Vyprávění Hanny Krall o skutečných událostech života Izoldy Regensbergové přináší pozoruhodnou mozaiku okolností, šťastných i nešťastných, až při jeho četbě člověk téměř začne věřit na zázraky. V čase druhé světové války žije Izolda ve Varšavě, ale potom co jejího milovaného manžela odvezou do Mauthausenu, se ho vydá zachránit. Autorka v knížce Srdcový král vypráví o těžké a dobrodružné cestě Izoldy mezí Vídní, Osvětimí, Berlínem - za mužem svého srdce, protože svět bez něj není ničím. Avšak tato neuvěřitelná odysea nekončí ani po válce.

Absyntovky jsou moje oblíbené knihy. Každá zpracovává jiné téma, líbí se mi i to jednoduché grafické zpracování. Tohle je moje třetí kniha z řady Prokletí reportéři, tak se pojďme podívat, jak hodnocení knihy dopadlo.

Srdcový král je opravdu tenká knížka, která ale pojednává o těžkém a vážném tématu a to je druhá světová válka. I tato absyntovka je psaná formou reportáže, tentokrát polskou autorkou. Hlavní hrdinka putuje napříč Třetí říší aby se jí podařilo zachránit jejího manžela, který je odveden do koncentračního tábora. I když se hlavní hrdinka se svým manželem setkává, není šťastná a nenastává očekávaný happy end. Na manželovi se totiž podepsal pobyt v koncentračním táboře a další události.

Čtenáři se dostává syrového příběhu bez nějakých zbytečných okolků a příkras. Kniha je jakýmsi řetězcem scén, které jsou mnohdy opravdu detailně popsané. Z největší části je používán čas přítomný, někdy ale nahlédneme do budoucnosti nebo se vracíme do minulosti.

Srdcový král není rozhodně nějakou obyčejnou, tuctovou knížkou, kterých najdete stovky. Je krátká, ale úderná. V knize jsou krátké kapitoly, takže čtení Vám bude opravdu ubíhat. V knize je popsána neskutečná touha a odhodlání.

No, bohužel mi Srdcový král přijde z mých přečtených abysntovek zatím nejslabší. Buď mi děj opravdu ubíhal a hltala jsem stránku za stránkou a nebo jsem se naopak trápila a čtení mi vůbec neubíhalo. Prostě jsem se nějak neztotožnila se stylem vyprávění autorky.

Určitě nechci nijak zlehčovaat hrůzy, které se v knize děly a které hlavní hrdinka prožívala, ale pro mě toto byla průměrná kniha, která mě příliš nenadchla, ale ani neurazila. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože se mi zase dostalo nového pohledu na toto období, na které by nikdo z nás neměl zapomínat.

HODNOCENÍ - 3 * z 5.

Anežka - Viktorie Hanišová

Vydáno - Host

Počet stran - 250

Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.

Viktorie Hanišová je česká autorka, kterou většina čtenářů zná díky její knize Houbařka, která slaví obrovský úspěch. O prvotině autorky, Anežce se mluví méně a já jsem se rozhodla právě touto knihou tvorbu autorky poznat.

Musím říct, že Anežka pro mě byla hodně zajímavá už svým námětem, adopce, nenaplněné očekávání od dítěte, tato témata jsou velmi zajímvým námětem pro knihu. No a nebyla jsem zklamaná, Anežka je skvělá kniha a už zde je vidět, že autorka prostě umí psát.

Julie, hlavní hrdinka si plánuje svůj život velmi idylicky, dodkonalý manžel, dokonalá práce, dokonalé dítě. Muž ji opustí, práci sice má, ale ona především touží po miminku. Už tato její touha mi přijde svým způsobem až chorobná a je vidět, že Julie je pro splnění svého snu schopná obětovat opravdu cokoliv. Jednoho dne se jí naskytne možnost adoptovat miminko, Agnes a tím celý příběh začíná. Julie se chopí rodičovství spíše jako projektu, který si do detailu naplánovala, než jako něco spontánního.

Tato kniha se mi chvilkami opravdu nečetla lehce, protože chování Julie bylo mnohdy opravdu až psychopatické, nutkavá potřeba mít vše pod absolutní kontrolou. Co se týče Agnes, ta samozřejmě v průběhu dospívání udělá pár kotrmelců, ale bylo mi jí vlastně líto. Přijde jí, že nikam nepatří, každý od ní má nějaká očekávání, která se jí ne úplně daří naplňovat.

Co mě ale trošku zklamalo a proč jsem dala jednu hvězdů dolů z hodnocení byl konec. Ten mě zklamal a vlastně mi přišlo, jako by ani ke knize nepatřil. Tam se autorka držela hodně zkrátka.

Anežka je ponurý, psychologický román, který Vás dostane. Ačkoliv kniha má kolem 250 stran, budete si ji užívat. Kniha není nijak veselá, celou dobu na mě dýchala melancholie a smutek a svým způsobem i beznaděj. I přes to je kniha ale psána čtivě, nijak složitě a přes to způsobem, ze kterého mrazí.

Anežku určitě vřele doporučuji. Tato kniha si rozhodně zaslouží úspěch a už se těším na Houbařku, která má být snad údajně ještě lepší.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Zoe - Dita Čikovová

Vydáno - Sursum

Počet stran - 178

Sedmnáctiletá studentka Zoe miluje koně a svůj život. Ten se jí jednoho dne obrátí naruby, když se stane svědkem vraždy. Pachatel se pohybuje ve vysokých politických kruzích a ona se stává nepohodlnou, což rozjíždí kolotoč dobrodružství a nebezpečných situací, nečekaně ale i první milostné vzplanutí. Otvírá se před ní svět, jaký doposud nepoznala. Zoe je bojovnice, ale stojí za to vyhrát?

Zoe je prvotina české autorky Dity Čikovové. Kniha vyšla teprve letos, takže je na knižních pultech opravdu jen chvilku. Velmi mě zaujal námět knihy, kdy se mladá dívka stane svědkyní vraždy. A také mám ráda tvorbu českých autorů, tak pro mě Zoe byla jasná volba, co si přečíst.

Velmi mile mě překvapil styl psaní autorky, na to, že to je autorčina prvotina, má lehký, svižný styl, který se dobře čte. Hned na začátku je už příběh plný akce. Kniha se odehrává v Brně a jeho okolí, takže v místech, která dobře znám. Postavy mají jednoduchá jména, která si čtenář lehce zapamatuje. Hlavní hrdinka je sympatická, žádná dokonalá superhrdinka, prostě obyčejné děvče, které řeší normální věci. Zároveň Zoe ráda jezdí na koních, takže i tato tématika není v knize opomenuta. I když mým favoritem bylo spíše štěně Rony.

Co mě ale na knize trošku zklamalo je to, že jsem očekávala, že v knize bude více rozvinutá detektivní zápletka. Z té mohla autorka vytěžit mnohem více a kniha by tak byla ještě více čtivá. Takhle to na mě působilo, že začátek a konec byl plný akce ale v průběhu se toho příliš nedělo a čtenáře to tak moc neudržovalo v napětí.

Zoe je příjemný příběh, trošku mi to stylem připomínalo takové ty dívčí romány, které jsem četla jako mladší čtenář. Nečekejte nic složitého, je to taková knižní jednohubka. Určitě oceňuji, že ačkoliv kniha není nijak tlustá, byla vydána v hardbacku.

Autorce moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu seženete například například v knihkupctví Martinus.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Dvůr mlhy a hněvu - Sarah J. Maas

Vydáno - CooBoo

Počet stran - 664

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

Z prvního dílu jsem byla naprosto nadšená, o druhém dílu jsem slyšela, že je ještě lepší. Tak jsem se do něj musela pustit. I když musím říct, těch více než 650 stránek mě celkem děsilo.

Feyre se s Tamlinem vrátila na Jarní dvůr, kde se připravuje jejich svatba. Tamlin je však až příliš ochranářský a Feyre je čím dál více nespokojená. Zároveň neustále přemýšlí nad dohodou, kterou uzavřela pod Horou s Rhysandem. A tak se stane, že v den svatby si Rhysand pro Feyre přijde a tím se spoustí celý kolotoč událostí.

Ačkoliv je kniha plná klišé, musím říct, že i když nejsem vyloženě věkem cílová skupina, zabírá to. Chvilkami kniha byla opravdu čtivá a já měla problém ji odložit. I když Rhysand byl vyloženě napsán tak, aby si ho čtenářky zamilovaly, prostě to funguje a i já jsem si ho oblíbila. Stejně tak Lucien, to je taky pořád moje oblíbná postava a je stejný jako v prvním dílu. V knize jsou scény, které se Vám prostě zalíbí, Hvězdopád, chata. Zároveň se mi líbí, že tento díl se více zabývá politikou mezi nejrůznějšími dvory a tak čtenáře i v tomto směru čeká pár zajímavých zvratů.

Kniha má přes 650 stran a podle mě by bohatě stačilo, kdyby jich měla maximálně 400. Protože některé pasáže knihy jsou naprosto nudné a zbytečné. Opravdu autorka musí na každé druhé stránce připomínat události pod Horou a jak to Feyre změnilo? Je to opravdu nutné? To mi hodně vadilo. Pak další věc, Feyřino malování. Proč se pořád řeší, jestli Feyre maluje, co maluje, kdy maluje a jakou barvou maluje a jestli má vlastně náldu malovat? Tohle mi úplně kazilo dojem z knihy a chvilkami jsem opravdu měla problém číst. A neustále opakování slova "druh", no, to fakt ne.

Druhý díl mě bavil, ale bohužel pro mě byl o dost slabší než první díl. Některé pasáže vynechat, tak knihu hltám stránku za stránkou. Docela mě překvapila i četnost erotických scén a některé popisy byly takové, no, asi bych se bez nich v knize obešla. Zase ale musím říct, že konec opravdu stál za to a prostě Vás donutí sáhnout i po třetím dílu, který má snad přes 700 stran. Je to young adult fantasy, která sice je plná klišé, ale ty klišé zabírají. Jen teda autorka by mohla psát trošku tenčí knihy.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Rozhovor se Sabčou z Knižního přístaviště

Sabču z Knižního přístaviště asi většina z Vás dobře zná. Moc šikovná a milá slečna, která má svůj blog http://kniznipristaviste.blogspot.com/2017/11/kde-se-vzalo-knizni-pristaviste.html a také Instagram https://www.instagram.com/knizni_pristaviste/ . Pod názvem Knižní přístaviště ji také najdete na YouTube, kde Sabča natáčí knižní videa.

Sabči se letos podařilo něco úžasného, získala první místo v kategoriích Knižní vloger roku a Knižní objektiv roku. To ale není vše, Sabča získala také druhé místo v kategorii Knižní bloger roku. Tohle se prostě podaří málo komu a i navzdory takovým úspěchům je Sabča skromná a milá slečna, kterou se mi podařilo trošku vyzpovídat a Vy si ten rozhovor můžete přečíst!

1. Pár vět, kterými by ses čtenářům představila

Ahoj, jsem Sabča neboli Knižní přístaviště. Jsem holka co miluje knihy, ráda je fotí a píše o nich. Píši blog, fotím na Instagram a natáčím na Youtube. Sebe považuji asi nejvíce za blogerku, ale baví mě všechno. Má nejoblíbenější kniha je Jana Eyrová.

2. Jak dlouho se blogování věnuješ?

Svůj blog jsem si založila před pěti lety a od té doby pravidelně píši články nebo recenze. Stále mě to baví a jsem moc ráda, že jsem neměla blogovou krizi. Během blogování jsem se vrátila do školy a vystudovala svůj vysněný obor Žurnalistika a nová média. Kvůli tomu jsem se nemohla naplno věnovat blogu a vycházelo málo článků. I proto si hodně lidí myslí, že jsem v blogování nováček, ale kdepak. Už je tomu pět let.

3. Jaké knihy nejraději čteš?

To je těžká otázka, protože se snažím číst od všeho trochu. Jediné co nevyhledávám jsou horory nebo úplné vyvražďovačky. Nejraději mám romány, fantasy knihy nebo thrillery či detektivky. A pokud mají knihy ilustrace, tím líp.

4. Máš nějaké čtecí zvyky? Pokud ano, jaké?

Asi vyloženě čtecí návyky nemám. Nejraději čtu doma na posteli nebo v křesle a ideálně bez hudby a televize. Ovšem pokud hraje instrumentální hudba nebo si na YT naladím nějaký ohýnek, neodolám. Je to neskutečný relax a krásně to doladí atmosféru. Moc hluku nebo naopak moc velké ticho mě dokáží rozptýlit. Každý den čtu v MHD a přes týden se snažím číst aspoň hodinku večer.

5. Co pro Tebe umístění v soutěži knižních blogerů znamená?

Je to pro mě neskutečná radost. Jsem moc vděčná všem, kteří pro mě hlasovali. Moc mě potěšilo a zároveň překvapilo, že jsem uspěla v tolika kategoriích. Cením si důvěry a podpory. Takové výsledky mi ukázaly, že někoho moje tvorba zajímá a baví, což je pro mě asi to nejdůležitější. Samozřejmě, dělám to pro sebe, protože mě to baví. Ale pocit, že to co baví vás baví i někoho dalšího je k nezaplacení.

Celkovým umístěním jsem neskutečně motivovaná a už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalších projektů, které mám v plánu.

6. Kam bys chtěla do budoucna Tvoji tvorbu posunout?

Rozhodně se plánuji věnovat blogu, Instagramu nebo Youtube i nadále. Moc mě to baví a mám v hlavě mnoho nápadů, kterým se snažím postupně věnovat. Plánuji se opět vrátit ke svému Youtube kanálu, který jsem pár posledních měsíců docela zanedbávala. A určitě nehodlám přestat psát. Psaní mě roky naplňuje a jsem moc ráda, že jsem se našla a dělám co baví nejen mě, ale i ostatní. Doufám jen, že to bude lidi se mnou bavit i nadále.

Já moc Sabči děkuji za její čas a přeji jí, aby se jí v další tvorbě dařilo a měla stále více fanoušků!

Čarodějova nevěsta 2 - Kore Yamazaki

Vydáno - Crew

Počet stran - 184

S mangou jsem začala teprve letos, ale prví díl Čarodějovy nevěsty se mi natolik líbil, že jsem se rozhodla v téhle sérii pokračovat a pustit se i do dalšího dílu. A opět jsem nebyla zklamaná, naopak!

Na Čarodějově nevěstě se mi líbí, že je příběh takový laskavý. Čise je skromná, žádná superhrdinka ale i přes to dokáže velké věci. Ačkoliv se Eliase stále ještě svým způsobem bojí, učí se od něj nové věci, zažívá s ním nová dobrodružství a tvoří si k němu stále silnější pouto.

Ani v tomto dílu nechybí magické postavy jakou jsou víly, chiméra a nechybí ani mluvící kočky z prvního dílu. A scéna s kočkami je v tomto díle opravdu brutální.

Zároveň je v tomto dílu už trošku více akce, než v prvním dílu. Rozjíždí se zde zase další dobrodružství, které Vás nutí číst stále dál a najednou je konec. Takže samozřejmě potřebujete další díl, po kterém brzy sáhnu i já.

Mě série Čarodějova nevěsta zatím prostě baví. Líbí se mi ta nežnost příběhu, melancholie a ve druhém dílu oceňuji i to, že už přibylo akce. A doufám, že v dalších dílech to bude ještě lepší.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Tma - Jozef Karika

Vydáno - Argo

Počet stran - 204

Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní svede zoufalý boj o přežití.

Jozef Karika, slovenský spisovatel, který má na svém kontě již několik hororů. Jedna skupina čtenářů ho miluje, druhá nikoliv. Já jsem od autora četla Strach, který se mi líbil, i když pár výhrad jsem k němu měla. Tma měla být údajně ještě lepší a já se o tom rozhodla přesvědčit.

Ve Tmě se táhne taková ta klasická Karikovská ponurá atmosféra. A musím říct, že to mě vlastně baví. Kniha začíná tím, že scénárista, který není šťastný ve svém manželství, odjíždí na chatu. Na chatu, kam jezdíval už jako malé dítě, na samotu, do hor. V chatě se mu ale přihodí něco, čím se odstartuje doslova boj o přežití.

I v této knize se opakují oblíbené Karikovy motivy, hory, příroda, prostředí Slovenska. V knize není mnoho postav a i přesto má kniha děj, který pozvolna plyne a není nijak nudný. Zároveň se mi líbí, že o hlavním hrdinovi se dozvídáme čím dál více až v průběhu knihy a na konci to doslova graduje. Můžeme říct, že Karika pracuje s motivem tzv. nespolehlivého vypravěče, protože opravdu chvilkami čtenář neví, co vypravěči lze věřit a nebo ne. Líbilo se mi, jak je v knize vylíčeno zoufalství, nezmoc, ale zároveň ohromná touha žít hlavního hrdiny.

I tak měla kniha pár slabších míst. Jedním z nich byl pro mě bohuže konec. Nemůžu si pomoct, ale už u Strachu jsem měla s koncem problém a ve Tmě se tento můj pocit opakuje. Na to, jakou atmosféru má celý příběh, na konci se tato atmosféra pro mě ztratila. A další můj problém byla chvilkami překombinovanost příběhu. Podle mě hlavní hrdina prostě nemohl ustát vše, co v knize zvládal.

Ve výsledku pro mě Tma byla příjemnou knihou, zvlášť do těchto zimních, mrazivých a zasněžených dní. Tohle období příběhu za mě dodalo atmosféru. Karika sice pro mě není králem hororu, jak je mnohými nazýván, ale píše příjemné, ponuré příběhy, u kterých sice nejsem vyloženě vystrašená ale nepříjemná atmosféra rozhodně nechybí. Určitě se chystám i na další autorovy knihy a jsem zvědavá, čím mě autor ještě překvapí.

HODNOCENÍ - 4* z 5.