Kniha, která se na knižní trh dostala minulý rok a zmiňovalo se o ní snad v každé knižní skupině, psala o ní spousta blogů a nejedno knihkupectví ji doporučilo. Čím si celkem nenápadná kniha s věnečkem na titulní straně získala tolik čtenářů? Jak se podařilo dobýt knižní trh české autorce?
Příběh vypráví o životě tehdy devítileté Miry, která poruší zákaz maminky a vydá se v zimě k řece jezdit na ledových krách. Spadne do řeky a když se vrátí domů celá mokrá a promrzlá, čeká ji trest, který jí vlastně zachrání život, jak zjišťujeme v průběhu knihy. Trest spočívá v tom, že na rodinné oslavě nedostane zákusek, věneček. V knize sledujeme osud nejen Miry, ale celé její rodiny včetně jej nemluvné a podivné tety Hany, ze které má Mira strach. Teta Hana však v příběhu sehraje klíčovou roli poté, co rodinu Miry potká velké neštěstí.
Podle mě si kniha zasloužila svůj úspěch už jen proto, že si na nic nehraje. Příběh je mnohdy ponurý, smutný, ale autorka píše tak, že jí věříte každičké slovo, soucítíte s postavami. Jak postavy postupně poznáváte, dozvídáte se, proč se vlastně chovají, tak jak se chovají a postavám to prostě věříte. Kniha se čte dobře navzdory těžkým životním osudům hrdinů. Autorka napsala další dvě knihy, které jsem zatím nečetla, takže je bohužel nemůžu porovnat. Nicméně Hanu mohu jen doporučit, protože ač není příběh veselý, je velmi silný a to je podle mě to, co čtenáři oceňují a proč kniha mizí z knižních pultů závratnou rychlostí.
HODNOCENÍ - 5* z 5
Žádné komentáře:
Okomentovat